Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Připadám si jako Civattovo tělísko
Komentáře k článku: Připadám si jako Civattovo tělísko
eithne: Držím palce! Moc moc moc!! 
S tím, že život je během studia naprd, souhlasím zcela. Zkusila jsem si jenom studium, zkusila jsem si jenom práci, teď zkouším studium při práci... a už se taky těším, až to bude za mnou. Nechápu, že někdo považuje studium za lepší životní fázi než zaměstnanecký život. Ale ty benefity, jakože kvalifikace, za to stojí!
Jo a že hysterčíš kolem absolutoria, je naprosto v pořádku a jsem si jistá, že to lidi kolem tebe chápou. Nebo by teda aspoň měli.
tetka: Prvně chci říct, než na to zapomenu, že jsem si opravdu NEMĚLA hledat dekubitální vřed.
Co se týče Mikyna, tak ...já se přiznám, že se mi Tvůj přístup líbí. Nemám ráda nespravedlnost tak nějak obecně. Život prostě je nespravedlivej a bohužel hodně záleží, jakým rodičům se narodíš. Vidím to i u kamarádek, které dostaly byty, pozemky, dobře se "vdaly" a vůbec neřeší to, co my s Tomem (třeba šetření na vlastní bydlení). Což o to, nevadilo by to, kdyby mě některé z nich nepoučovaly o tom, jak si máme pořídit děti (dokud nemáme vlastní bydlení, tak se tomu furt bráním).
Jinak se zkouškovým to chápu, završování studia je velká věc, narvala jsi do toho neuvěřitelný množství energie a času. A mně osobně vyhovuje pracovní proces a učení se hlavně praxí (což samozřejmě nejde u každého povolání a na to Tvé bylo potřeba se připravit ve škole jak teorií, tak praxí). Takže - nebuď na sebe zlá. Tvrdě jsi dřela, už to vrcholí a tak máš prostě nervy v kýblu což je pochopitelné. Doděláš to jakoby nic a pak už Tě čeká jen práce s pacienty a vydělávání. Všechno bude dobrý, Strašilko, neboj. 
tlapka: Čtu článek až příliš pozdě, abych tě mohla ujistit o dobrých koncích, takže aspoň ocením tvou sebereflexi a samozřejmě obrovský úspěch při splnění zkouškového. I u nás jsme měli před bakalářkami nejmenovanou zkoušku přezdívanou jako "malé státnice". Mé rozpoložení před ní jsi vystihla velmi dobře, akorát já bych mohla ještě doplnit pasáž o tom, jak jsem si na netu hledala nový obor, kam nastoupím, až mě kvůli té zkoušce vyrazí za rok ze školy, protože tuhle svini nezvládnu ani příští rok. 
A tvůj smysl pro spravedlnost se ti sice může někdy vymstít, ale já ho oceňuji. Samotnou mě překvapilo, že se mě lidi ptali v době největší očkovací krize, kdy na vakcíny čekaly i nejohroženější skupiny, jestli jsem využila možnosti očkování pro učitele. Můj údiv, proč bych takhle "předbíhala", když jsem přece na mateřské a většinu času strávím doma nebo na sólo procházce s kočárkem, naopak udivil je. 