Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Na kole ne!
Komentáře k článku: Na kole ne!
myfantasyworld: To bych nechtěla zažít. Já na kole jezdím ráda. Začalo mě to bavit až teď později, ale bylo super, když jsme třeba jeli ve třech nebo ve čtyřech nějakou delší trasu. To mě bavilo. Třeba i jsme se pak vykoupali, když jsme jeli kolem vody. Ale neujedu toho zas tolik, dala jsem max asi 25 km, což není moc. Musím to dohnat tento rok. 
Ono, jak píšeš, některé věci jsou daný výchovou a tím, zda se dítěti rodiče věnují. Je pravda, že některé věci se ovlivnit nedají, ale něco jo. I když ono kolikrát se rodiče snaží a pak když přijde puberta, je někdy všechno snažení k ničemu.
To, že máte jet na kolech v tolika lidech se ti nai nedivím, že se ti nechce. Taky jsme ve třetím ročníku jeli, teda ostatní jeli, já si zašla k doktorce, protože mě bolelo v krku, no zůstala jsem doma. Ale, co tak vím, byly 2 skupiny, co jeli na kolech a 1 skupina, kdy se šlo pěšky.
Uvidíš, jak to pak s tím výletem dopadne. 
atraktivnistrasilka: Popravdě, mě tyhlety zážitky vůbec neodrazují od jízdy na kole. Tady byl problém hlavně v tom nevlastním bratrovi, který o tyhle věci zájem vůbec nejeví, a přesto jet musel. Já bych si nejradši hned teď na to kolo sedla a jela v tom sněhu někam do nikam. 
Ale jak bych měla jet se třídou... To by dopadlo. Vím naprosto přesně, kteří spolužáci by byli zoufalí, kteří by si ze srandy vzali koloběžku a kteří by cestou umřeli.
Myslím, že to dopadne tak, že pojedeme na Sněžku, jak jsme se spolužačkou navrhovaly. Bez kol, samozřejmě!
myfantasyworld: To je fajn, že tě to od jízdy na kole neodrazuje.
Taky se těším, až bude tepleji a budu moct jezdit, ale ve sněhu bych nejela.
To by bylo fajn, pokud byste jeli na Sněžku.
iva: Tedy, slyšet, že musím jet o 90% pomaleji, aby si ten, co jet nechce vůbec, připadal jako chlap, to bych se snad vzbouřila i v těch 13ti letech
ALe úplně vás vidím v tom Bavoří. To musela bejt skvělá scéna. Strašilka emigruje, P. fotí selfie, mamka se protestně cpe a pabratr mizí kamsi v dáli
atraktivnistrasilka: Nejlepší bylo J. sledovat, jak kdesi v dáli rozhazuje rukama, nadává, avšak bez jakéhokoli zvukového projevu, neb to bylo moc daleko, než abychom ho my slyšeli. Musím říct, že tento pohled ve mně zanechal něco, co si už navždy budu spojovat s muži. Ne sice takto do extrému, ale vidím něco podobného poměrně často, když jim něco nejde...
iva: Jojojo 
a když jim něco nejde, je ideální být právě v té nedoslyšitelné vzdálenosti nebo i dál 
alienor: Tak přístup k neobvyklým cukrovinkám musel být k nezaplacení! Trošku jsem si při čtení zazáviděla (a musela si dojít pro čokoládu)
S bratrem to máš náročné, to ti nezávidím. Třeba se mu to v dospělosti zlepší
U té části s emigrací jsem se smála nahlas A vzteklé snědení řízků vede
My jsme na kole jezdili docela rádi, vždycky v létě na chalupě jsme podnikali vyjížďky po okolí, ovšem až do jednoho příšerného dne, kdy jsme si já, sestra a kamarád vyjeli na kole, sestra dostala po prudkém sjezdu kopce smyk na štěrku ve vysoké rychlosti a vybourala se. Strávila několik dní na JIPce a doktoři říkali, že kdyby neměla přilbu, tak to nepřežila. Následky má dodnes. Od té doby (už je to skoro 7 let) nikdo z rodiny na kolo nesedl.
Školní cyklovýlet nám taky jednou navrhovali, ale nakonec sami dospěli k závěru, že by to nemuselo v tolika lidech dobře dopadnout
atraktivnistrasilka: Proboha. 
To nevím, jak bych v takové situaci reagovala, já jsem hrozně nepoučitelná, rychle mi otrne a vrhám se opět do těch samých chyb. No ale je to strašný, jedna jízda na kole, následky natrvalo. Když si vzpomenu, jak jsem před necelými čtyřmi lety jezdila po frekventované silnici spojující Prahu a Benešov... No uf. Ve čtrnácti letech, taková frajerka jsem byla. Nafackovala bych si za to.
Však já myslím, že to nedopadne. Ona to byla taková zmínka, která se začala mezi spolužáky rozebírat, ale více či méně jsem tam promluvila se všemi svými kamarády a jinými známými, kteří pak společně se mnou seznali, že z toho nic dobrýho nekouká. Na kole ať si jezdí o prázdninách, až já u toho nebudu muset bejt.
mixx: Ty jo, to si neumím představit, že by se v tolika lidech jelo na kole. Nápad dobrý, ale docela nereálný. Myslím, že určitě nebudeš sama ze třídy, komu se do toho nechce, tak třeba když navrhnete jinou možnost výletu, třídní změní názor.
S bratrem je mi to líto, občas když máme podobné dítko na táboře, kde dělám praktikanta, dokáže mě za ty dny unavit mnohem více, než všecka ostatní děcka dohromady.
Jinak článek super, s těmi řízky mi to připomnělo mou mámu, aneb rodinný pochod s mámou, tetou a hyperaktivním bratrancem, takže lehce podobný případ.
---
mixx.pise.cz
atraktivnistrasilka: Ono je to ve většině rodinách asi hodně podobné, jen se o tom moc nemluví.
Já taky jako dítě byla hyperaktivní, ale to s tím nevlastním bratrem je teda... Daleko daleko horší.
Praktikantka? To by mě mohli milovat. Děti jsou super a tak, ale měla bych hrůzu, kdyby se některému něco stalo, i kdybych za to třeba nemohla. Stejně by mě to pak hlodalo. Vím to od kamarádky, dělala praktikantku, nechali jí s partičkou dětí na disciplíně na kraji lesa, dítě dloublo do stromu a už po nich šly vosy (myslím). Tě obdivuju.
hroznetajne: S kolem mám taky pár supr čupr zážitků, většinu z nich bych klidně nikdy nezažila . Já obecně kolo zrovna moc nemusím, hrozně mě deprivuje, jak to pomalu ubíhá a spíš mě to hrozně rozčiluje, než abych z toho měla požitek . A přitom všichni chlapi v naší rodině jsoud děsný cyklisti... 
Jsme rádi, ze jsi nakonec neemigrovala
atraktivnistrasilka: Tak mě kolo baví stejně, ale jen rekreačně. A jen to moje, ukradený. Na jiným si netroufnu tolik a za jízdy se bojím. Právě proto jsem se už nezmiňovala o cyklistických výletech z posledních let. Byla to nuda, špatný terén, nutili mě to matka s P. sjíždět, jenže každý kolo se chová prostě jinak, a to, co jsem měla půjčené, terén absolutně nezvládalo. Když jsem na něm jela, cítila jsem, že nebylo odpružený, se slzou v oku (doslova) jsem proklínala toho zloděje.
Mohla jsem bejt prachatá... 
rebarbora: Áchich, áchich, promiň, ale nejvíc mě rozesmálo konstatování, že mamka u toho nadávání pozřela mouchu
Já začínám kolu po letech zase pomalu přicházet na chuť a doufám, že se mi v létě opět podaří nějaký ten výletík s vypůjčeným bicyklem od Rekola
Jinak s výletem držím palce, ať dopadne dobře - jakože pěší nebo s lepším kolem
atraktivnistrasilka: No, musím říct, že jsem tehdy měla co dělat, abych z toho kola nespadla.
Jezdívala jsem cyklostezku kolem Vltavy (než mě navštívil zloděj). Začala jsem v Modřanech (stále Praha), skončila jsem někde u Davle (cca 15 kilometrů). A pak ještě cesta zpátky. V tomto ohledu jsem na tom bývala fakt dobře. Navíc mě to fakt bavilo. S půjčenými koly nikdy. Asi jsem se vnitřně nesmířila s tím, že to moje je někde v háji.
Děkuji, snad vyjde ta Sněžka O prázdninách jsem tam hrozně chtěla a maminka vzdorovala a vzdorovala, tak aspoň s těmi spolužáky, když už nic jiného. Navíc to pro mě bude znamenat návrat po čtyřech letech, tak si trochu zavzpomínám.
zlomenymec: Hele, co ten výletní článek, proč jsi ho smazala? 
(ukazuje se mi ve výpisu článků píše-přátel, ne že bych tě tady ve tři v noci každej den stalkoval )
atraktivnistrasilka: Ahá, teď na to koukám. To asi bude chyba. Původně jsem ho měla přednastavený na 6. ledna, ale pak jsem to přesunula až na později. Ale když už se ukazuje, asi ho teda vydám, no. 
tlapka: Úžasné. Ta zastávka v Bavorsku. Řízky, selfie a emigrace za krávami. Úplně to vidím. Nevlastního brácha napřesdržku, i když za to chudák vlastně ani moc nemůže. Tatínek napřesdržku rozhodně.
U nás se v tercii praktikuje cykloturistický kurz, šlape se pěkně hromadně na Žermanickou přehradu, odkud se jezdí týden na další výlety, na lodičkách a chodí se na hřiště hrát softball, frisbee a podobné vylomeniny. Pro mě, letního člověka, výrazně lepší kurz než oba lyžáky dohromady.
Akorát, hehe, tak nějak nejezdím na kole. 
Párkrát jsem se vysekala a šlus. Dneska mě to začíná docela mrzet, když už jsou všude ty cyklostezky. Docela si pohrávám s myšlenkou, že se k tomu zase vrátím, ale radši, až se odstěhuju do vlastního, aby nikdo nevěděl.
atraktivnistrasilka: Může, nemůže, začínáme přicházet na to, že těch poruch využívá ku prospěchu svému. To by bylo strašně jednoduchý, všecko svádět na poruchy, což matčin ex bohužel tak nějak nepobírá.
To mi ani neříkej, protože jsi mi z nějakého důvodu připomněla, jak jsem se jako malá učila jezdit na kole a pěkně jsem nabrala lampu. Pak jsem dloooouho nechtěla o kole slyšet, ale nakonec to dopadlo jak to dopadlo.