Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Zaječí den
Komentáře k článku: Zaječí den
iva: 
Ty ušáci jsou ti prostě souzení, že?!
Mimochodem, tipneš si, v jakém znamení jsem podle čínského horoskopu narozená já? 
atraktivnistrasilka: Jo, souzení. Mít kam dát klec, už chovám. 
Hlavně mi neříkej, že jsi taky zajíc.
atraktivnistrasilka: No paráda. Mi tady od začátku komentuje zajíc a ani to nevím.
Zajíc... ve dřevě? Já jsem zajíc v zemi. Ale to byl ostatně i Einstein, takže se není čemu divit, máme toho mnoho společného. 
iva: Přesně. Jsem dřevo
Tos tipla podle mamky, že jo?
Já jsem ale hodnej zajíček. Dokonce si myslím, že ten mrkvožrout na mě sedí víc, než král pouště 
atraktivnistrasilka: Tak nějak, ale spíš než tipla vygooglila. Stačilo k roku jejího narození přičíst ještě jeden rok a byla jsem doma.
Horoskopy jsou zvláštní. Na mě čirou náhodou sedí jak ryba (prý jsem typická), tak zajíc - ale to proto, že jsou to ve své podstatě ta samá znamení. Ale jinak... třeba moje máma je tygr a beran. A teda ne, že by byla skopec typický, ale pořád sedí víc, než tygr. Nebo otec, je vodnář, ale z vodnáře toho teda moc nemá. To už na něj spíš sedí ten vepř. Ale zas kamarádka je lev a zajíc a ze zajíce, přijde mi, nemá skoro nic - je typická lvice. 
Když už, tak věřím tomu výkladu přesně podle hodiny a místa narození, mně toho onehdá jedna známá řekla fakt dost, tak 90 % už se vyplnilo a teď jen s hrůzou v očích čekám na tu velkou změnu, která má letos přijít.
iva: Že by se ta změna týkala řidičáku
Můj choť je vepř a ryba a sedí mi na něj oboje.
Oblíbený kolega, s kterým chodím na pivo je taky rybička. Když se občas s Chotěm nepohodnu, říká mi: "Jdi za M., ať ti vysvětlí, jak jsem to myslel!"
atraktivnistrasilka: Jsi první člověk, co se mi do tý změny nesnaží narvat nějakýho chlapa. Děkuju Jestli se odhodlám, asi to fakt bude ten řidičák.
Ryby jsou fajn (většinou). Trochu specifický, někdy je s něma kříž, ale tak s kým někdy není
iva: S námi dřevěnými zajíčky, přece
Tak je fakt, že ten můj ryba je takovej pohodář (rozumíš, nemůžu napsat lemra líná, to by ode mně vůbec nebylo hezký )
Kamarádka je taky ryba, proto na toho mýho trpí. Jakože ony rybičky musí držet pospolu, páč jsou to křehký, senzitivní bytosti. Myšleno duchovně, váhově je Choť spíš k tomu druhýmu znamení. 
Mně v tom Lvu trošku mate, jak všichni píššou, jak jsme děsně chic a elekant... to se u mně fakt minulo
Ale třeba vkus... ten mám. Když si občas prohlížíme třeba ve výloze šperky, nebo hodinky, nebo boty... neomylně ukážu na ty nejdražší. A to i v případě, že nevidím předem cenu. No ale kde na ty věci vzít, že jo?
Chlap NENÍ velká změna. Řidičák je OBROVSKÁ 
atraktivnistrasilka: No, já to vidím u kamarádky, jak je ve lvu. Na tu je taky spoleh - zaručeně vybere to nejdražší, co vidí. Bohužel pak ale očekává, že jí to tatínek opravdu zaplatí, a jak ne, mají s ní doma peklo, protože ji, dle jejích slov, zanedbávají. A to se fakt nemají blbě, já oproti ní žiju v polních podmínkách. A taky mi přijde, že ať si obleče co si obleče, tak jí to prostě sluší, prostě ví, jak na to. Ale teda jestli na ní něco sedí, pak je to takové to, co se říká: „Udělám z člověka milionáře. Pokud byl předtím miliardář.“ Takže tak. Je to můj úplnej opak, fakt nechápu, jak jsme vydržely být třináct let kamarádky, aniž bychom se pozabíjely.
iva: Protože jsi jí ničím neohrožovala, ani jí nekonkurovala? Nebo že vedle sebe potřebovala nějakou normální prima kamarádku?!
Já jsem jen ta první část lva. Jakože vidím to nejdražší. Ale když se oblíknu a myslím si, že mi to nejvíc sluší, setkávám se, v lepším případě, s útrpnými pohledy blízkého okolí a veřejnosti, v horším případě se záchvaty smíchu a výkřiky: "Ty vole, ta má ránu!"
atraktivnistrasilka: Jestli mám být upřímná, tak poslední dobou mám dojem, že je to spíš ta první možnost. 
Ale to není vina horoskopů, to už je jiná pohádka.
A přesně proto chodím pořád trapně nakupovat s maminkou. Beru její názor s rezervou („Jestli si tyhle šaty koupíš a pak oblíkneš, tak tě přivážu k topení a už nikdy nikam nepůjdeš!“ - ani neví, jak by mi tím ulehčila život), ale rozhodně je nějaké to kritické očko potřeba, a to moje matka rozhodně má. Kamarádku lvici s sebou brát nemůžu, na to nejsem dostatečně prachatá A kamarádka, o které tady pořád tak píšu, ta by opět hrála roli znuděného manžela
myfantasyworld: Ti zajíci jsou s tebou nějak spojeni ne?
Vidět zajíce, srnku a další taková zvířata zblízka je úžasný zážitek, akorát většinou já mám tu smůlu, že utečou. Hlavně zajíci. Ale doteď vzpomínám na tu nádheru, když jsem seděla na pískovně u nás na vesnici a kousek ode mně běžela srnka, takže si umím představit, jak úžasný to musel být zážitek. 
atraktivnistrasilka: No, zážitek to je. Když jsme jezdili do Krče za nevlastní babičkou, kde chvilku ležela na geriatrii, tak jsem se procházela po tom areálu nemocnice a krmila muflony, on jak je totiž blízko Krčák, vlastně hned vedle, tak tam tak jako pobíhají. Je to fakt kouzelný. Někteří se nechali i pohladit. Ale jinak je to fakt spíš o štěstí.
Jednou jsem měla štěstí tak velký, že mě naháněl nadrženej kůň Ale o tom se pochopitelně moc nešířím.
myfantasyworld: To věřím, že mufloni musely být zážitkem.
Představila jsem si, jak tě honí nadrženej kůň
atraktivnistrasilka: Jako, on mě vyloženě nenaháněl, ale Letěl na konec tý ohrady, kde jsem stála já (v ten moment jediná ženská tam) a kdyby tam nebylo zábradlí, nevim nevim Od tý doby mám z těch potvor hrůzu Kousek vedle stál nějakej ten koňák a pravil: „A vy se mu, slečno, divíte?“ Jako nevím, co tím chtěl básník říci. A přemýšlet nad tím nehodlám
zlomenymec: Hmmm. To by byl krásný malovaný obraz, úplně to vidím, jmenoval by se "Strašilka uzavírá se zajícem příměří"
Jaké povahové vlastnosti sedí na ryby? A jaké na zajíce? Všude to píšou trochu jinak 
atraktivnistrasilka: Možná, že by to i byl krásný obraz, ovšem kdyby na něm Strašilka nebyla vidět
Všude jinak? Zajímavé, mně naopak přijde, že ta podstata je všude stejná (ačkoli omáčka trochu jiná, ale ten základ...).
To já ti, Mečoune, takhle neřeknu. Rozhodně ne objektivně. Můžu napsat, že jsem přecitlivělá, zbytečně stydlivá a nerozhodná a bude to pravda, ale to mi zase deset dalších lidí vynadá, že mám i jednu či dvě dobré vlastnosti. Od matky mám potvrzené, že jsem prý tohle, jestli tě to opravdu tak zajímá: http://znameni-zverokruhu.najdise.cz/ryby-znameni - až na snivost, já jsem nohama pevně na zemi, řekla bych. A tvůrčí fantazii taky zrovna nemám, to opravdu ne. A zajíc je takovej... klidnej. Rozumnej. V lidech budí důvěru (což je asi fakt pravda, když jsem taková vrba pro všechny). A zas a stále je nesmělej a a trochu konzervativní. Takhle se to na těch internetech píše.
Ty jsi co? Leden... takže Kozoroh nebo Vodnář, že jo?
zlomenymec: Hm, hm
Hrome, já neměl psát ty narozeninové články Jo, jsem Vodnář, dostal jsi mne, Dougu Badmane! A ten popis Vodnáře na té stránce je, co se mě týče, tak z půlky úplně mimo
atraktivnistrasilka: Tak narozeninové články, o jejichž existenci jsem neměla ponětí, jsou v tomhle naprosto nevinně, leden jsi mi na sebe prozradil sám. To už ani nevíš, co?
To ti věřím, že je mimo. U většiny lidí to tak je. Kupříkladu Vodnářů znám asi šest a nesedí to ani na jednoho.
iva: Tak tu nesmělost a konzervativnost zajíců můžu jen a jen potvrdit... Ale zase... V kterépak grotesce se stalo, aby zajíček nedostal svou mrkvičku, co?
tlapka: Podívejte! Zajíci!
Zajíc. Jeden zajíc. A druhý zajíc! Jeden zajíc a druhý zajíc jsou dva zajíci! Dva zajíci. Třetí zajíc! (...)
To byl asi jediný díl, co jsem viděla z Teletubbies, doporučuju.
P.S. Nepřijde vám "zajíci" jako strašně divné slovo?
atraktivnistrasilka: Teletubbies, spása bídného života mého...
Trochu. I když mě spíš fascinuje slovo "zaječí" - páč ono to ňák neječí a neječí. Tuhle kamarádce na něco odpovídám:
"Zaječí pacička."
A kamarádka naprosto vážně odpověděla:
"Co jsi hulila? Proč by měla nějaká pacička ječet?"
Chvilku to trvalo, ale nakonec pochopila.
hroznetajne: Zajíci jsou sympaťáci, ale domů bych je nechtěla . Sousedům se objevil na zahradě malinký zajíček, tak si ho ochočili. Měli ho doma, choval se jak normální králík, ale jakmile přešel do puberty, tak prostě zdivočel. Kopal, dupal, kousal, zdrhal, házel šipky z gauče, prostě zajíc .
Takže jsou ňuňu, ale já bych se ho bála možná i pohladit .
atraktivnistrasilka: Ježiš, zajíce domů, takovej blázen zase nejsem.
Já už nějakou dobu bojuji za přestavení nábytku v pokoji, abych si mohla pořídit králíka (morče už nechci, a ani nic, co žije rok). Klec na to mám, pár zkušeností už taky, jen máma se pořád cuká. A cuká. A cuká. Protože se bojí, že natrefíme na nějakou takovou potvoru, kterou jsme jednou hlídali kamarádce.
Nejdivnější výmluva zatím byla, cituji: "Kdo by to chodil v noci dokrmovat a dávat léky, kdyby to onemocnělo?"
Maminka asi zapomněla, kdo takhle noc co noc vstával k nemocnýmu morčeti, aby mu rval stříkačku s dokrmem až někam do krku. Ale já se nevzdávám 