Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Ono to v tom autě půjde. Musí.
Komentáře k článku: Ono to v tom autě půjde. Musí.
hroznetajne: Hele, jestli začínáš popužívat zrcátka, tak se z tebe začíná pomalu, ale jistě stávat řidička. A s tím už prostě nic nenaděláš 
. Trochu tě podezírám z ztoho, že jezdíš jak pán, ale tady (a v sobě) to moc hrotíš. Já když jsem sedla za volant a nepřemýšlela nad tím co kdo kde kdy jak proč, tak jsem sice dělala chyby, ale byla jsem relativně v klidu. Ale když jsem před jízdou dumala, promýšlela co kdo kde kdy jak proč, tak jsem za volant sedla totálně vynervená a každá moje chyba mě málem rozbrečela. Jednou jsem se teda rozbrečela úplně (a strašně se za to stydím), ale dělám, že se to jako nestalo.
Já jsem dělala autoškolu u docela hnusnýho chlapa, který si o všech holkách za volantem byslel to samý. A skoro vždycky, když se sednu za volant, tak si na něj vzpomenu. Takže Lasička ještě dobrý .
atraktivnistrasilka: Tak můžu tě ubezpečit, že jezdím přesně jak píšu. A že mě Lasička přihlásil na zkoušky, tomu se trochu divím, ale stejně to neudělám napoprvé, takže aspoň mám rezervu.
Budeš se divit, ale dovedu si přesně představit, co to je, když máš za instruktora blbce. 
On i Lasička totiž tu a tam prohodí něco o tom, že holky jsou jen na dělání dětí, nikoli na přemýšlení. Samozřejmě to říká vulgárně a velice často, hlavně když špatně pustím spojku a auto poskočí. 
A vím přesně proč to říká, nebo proč ženský bere jako podřadný bytosti (někdy mi to tak připadá).
No a s dumáním máš samozřejmě pravdu, zrovna dneska jsem si pořád opakovala, že jsem na autodromu. Ve skutečnosti jsem jela 60 po hlavní. 
Moc myšlení škodí. Což je škoda, protože to je právě jedna z mála věcí, co mi jdou.
myfantasyworld: Vypadá to, že ti to jde fakt dobře. 
Většinu věcí stejně člověk dopiluje častým řízením, říká to každej, že v autoškole tě toho zas tolik nenaučej, musíš pak sama.
Jak ti naprosto rozumím s tím cpaním se k obrubníku, taky mám obavu z těch protijedoucích aut a co teprve z autobusu. Táta mi to opakuje furt, ať nejedu u kraje, že autu se vyhnu, ale když zajedu na krajnici tak z toho nevyjedu. No děs. Když to tu čtu, měla bych taky zase řídit.
atraktivnistrasilka: No nevím. Hlavně udělat ty zkoušky, což bude oříšek, protože jsem nervák. Vím, že o nic nejde, že se ty pokusy dají koupit, ale stejně. Ani nepočítám, že bych to na první pokus udělala. Ale je možný, že jezdím fakt dobře, že bych tu zkoušku možná udělala, ale jak na mě Lasička furt řve, tak mám pocit, že nic neumim, což asi nebude pravda, ale stejně. Jestli se tím řvaním ze mě snaží vymáčknout něco víc, tak mu to teda moc nejde.
Autobusy jsou opravdu asi nejhorší, nebo náklaďáky. Tuhle jsem se v takový uličce musela zastavit u kraje, abych se vyhla autobusu. Byl to autobus, který mi tu jezdí před domem, takže kdykoli ho teď vidím přijíždět, vzpomenu si. Ale kupodivu s tím nemám problém, když jedu v levém pruhu, třeba kvůli semaforu, ale jak tam mám ten obrubník, cpu se na něj. Zvláštní.
boudicca: Budu ti na konci srpna ohromně držet palce. Ale podle toho, co píšeš, to dáš bez problému. Až zpětně si uvědomuju, jak jsem měla výborné učitele autoškoly já. Nikdo na mě neřval a věnovali se mi úplně maximálně. Já teď nemám s čím jezdit, ale ohromně se těším, až zase začnu. Jen by to prvně chtělo pořídit to auto.
atraktivnistrasilka: Děkuji! No uvidíme. Osobně si myslím, že to na první pokus neudělám, ale i kdyby ne, jednou se to povést musí, zase až tak tragická nejsem. Já už jsem si na instruktora zvykla, a i když nemůžu říct, že mi jeho přístup úplně vyhovuje, něco mě naučil. Příště bych asi vybírala jinak, ale nevidím svojí volbu jako žádnou velkou tragédii. V okolí stejně nic lepšího nemáme. 
No, je fakt, že bez auta je to řízení takový o ničem.
iva: Asi tě nepotěším, ale pravá s levou se mi pletou pořád, s tím se zřejmě budeš muset smířit, vyrovnat a naučit pracovat (ale to půjde, neboj )
Lasička je pro mě s konečnou platností starej šovinistickej hovaďák, howgh!
Ale o tebe strach nemám, zrcátka používáš, zaparkovat umíš a až se přestaneš cpát k obrubníku, kde je větší roziko poškození auta a hlavně pneumatik, budeš naprosto dokonalá. Opakuji - NAPROSTO DOKONALÁ!!! 
PS: 50 je nejvyšší povolená, nikoliv jediná možná rychlost
atraktivnistrasilka: Já začínám pojímat podezření, že Lasička se takto specificky, řekněme, chová jen k někomu. Dělal u něj kamarádky strejda a prý na něho vůbec nekřičel. 
Buď to byl extra talent, nebo si Lasička na chlapy prostě nedovolí. Teď je fakt, že na mě křičí už víceméně jen kvůli tomu, že špatně zatáčím - tzn. dělám to technicky špatně, takže se to pak odráží na tom, jak tu zatáčku projedu. Teda, v malejch uličkách. Protože tam není vidět a já jsem přehnaně opatrná. Hlavně když zatáčím vpravo.
Věř mi, že ani až se přestanu cpát k obrubníku, ani pak dokonalá nebudu. 
Včera jsem dvakrát chcípla. Jednou na semaforu, to byla moje blbost, špatně jsem pustila spojku (bylo to mírně do kopce, ale stačilo to k nepleše ). Podruhé na velké křižovatce, kam jsem se měla napojit na hlavní, jenže tam furt něco jezdilo a když jsem se chtěla rozjet, fakt nevím, co jsem dělala a na co jsem myslela, ale nějak jsem chcípla. Asi jsem zase špatně pustila tu spojku. Ale Lasička byl zas netrpělivej, tak mě znervózněl, takže tohle byla společná práce. A s parkováním to taky není tak horký, to fakt neumím. Možná tak čumákem zajet na nějaké parkovací místo a pak vycouvat (to se učím tím, jak ho pořád vozím do nějakých obchodů ), ale podélně to neumím ani trochu. Takže ne, dokonalá fakt nebudu, k tomu se možná nedopracuju nikdy.
Ad rychlost - já vím, ale Lasička dělá, že to neví. A auta kolem mě taky. Autama se netrápím, když na mě trubka zatroubí, tak je to v tomhle případě její problém, ale Lasičku vezu vedle sebe, že.
tlapka: Zrcátka jsou majstrštyk, takže jsi na dobré cestě. 
Ha! Konečně někdo, kdo si taky musí uvědomit, kterou rukou píše, aby věděl, kde je vpravo. Ale pořád lepší, než když mě někdo naviguje stylem "Jeď směrem na Radvanice...". V tu chvíli jsem schopná kroužit po rondlu i několik koleček, než se někdo slituje a řekne mi kam.
Držím palce do finiše a přeju pevné nervy - s Lasičkou jsou očividně potřeba. Přiznám se, že já jezdila nejhůř právě před zkouškami, na poslední jízdě jsem dokonce málem vysklila čelní sklo. Ne vlastní vinou, spadla mi na auto větev přímo ze stromu, ale na náladě to nepřidá.