Prakticky by to teda bylo.

Na dnešek jsem spala asi čtyři hodiny, a ještě se mi zdálo o ekonomických příkladech. O tom, jak diskutérky na eMiminu diskutují o tom, jak počítají ekonomické příklady. Konkrétně čistý příjem podnikatele, který v tom snu z nějakého důvodu počítaly jako zrychlené odpisy.

Kdybych měla hodnotit stupeň své nervozity včera večer, tak bych řekla zhruba 4 z 10. Ráno to bylo 5 z 10, ale v autobuse to rychle kleslo zpátky na ty 4 z 10. Můj dvorní autobus má uklidňující efekt, hlavně když se sekne v zácpě. :-) Jinak, bych ráda podotkla, 4 z 10 je u mě nevídaně nízký stupeň, já totiž většinu života razila způsob buď sto procent nebo nic. Nebylo mi ani špatně od žaludku, ráno jsem dokonce snídala (!!!!). Mám podezření, že mi pomohlo se vykecat na instagramových storkách. Totiž ironií ku klidu. Ale ač jsem zas tak nervózní nebyla, nemohla jsem v noci zabrat. Řekla bych, že to byla taková ta "zdravá" nervozita, kdy má člověk obavy, aby něco nezvrtal, ale zároveň má čisté svědomí, protože se na to fakt učil.

Myslela jsem, že ta pravá nervozita udeří ráno, ale spíš ne. Můj zvyk je takový, že zhruba o půl hodiny dřív, než definitivně vstávám, vstanu na čaj. Situace je totiž taková, že jsem hrozná koroptev, a bejt fena, tak ochcávám každej patník, a je mi fakt jedno, že nejsem pes, abych něco takovýho dělala. Do školy mi to trvá asi hodinu (se vším přestupováním a pěším dopravováním se), zkrátka a dobře napít se toho čaje v těch mých obvyklých šest, kdy vstávám, začne se mi chtít v sedm, což se zrovna nacházím asi 40 minut od školy. A zrovna dneska jsem to fakt riskovat nechtěla, takže jsem si přesně v 5:07 (Buzerant prozradil na minutku přesně), ještě před nastaveným budíkem, vstala na ten čaj. A pak už jsem samozřejmě nespala, i když jsem vstávala až ve tři čtvrtě na šest.

Dorazila jsem asi v sedm deset. Bylo moc brzo, ve škole jsme měli být až v půl osmé, ale já to radši vzala dřívějším spojem, protože už jsem po cestě do školy zažila leccos a opravdu jsem nechtěla přijít pozdě. Tak jsem si chvilku sedla v přilehlém obchodním centru, kde teď zrovna moc míst na sezení není, protože to předělávají a všechny sedátka dali do pryč. Já jsem si ale místo stejně ukořistila, a někdy deset minut před půl jsem vyšla. Pořád jsem čekala na tu velkou nervozitu, která mi bude bránit v racionálním uvažování, ale nic takového nenastalo. Místo toho jsme po sobě s nějakým chlapem co seděl naproti házeli očka. Já jsem totiž byla hezky oblečená a docela výjimečně trochu namalovaná (mejkap, řasenka, běžně nosím jen korektor... a taky podle toho běžně vypadám), a skoro vůbec jsem nemyslela na to, co mě čeká.

Ve třídě byly jenom dvě grupy lidí: Jedna grupa byla zaražená, sejčkovala a skoro pořádala soutěže o to, kdo by byl lepším ředitelem vápenky, druhá grupa byla víceméně v pohodě. Zcela výjimečně jsem se řadila do té grupy druhé, i když jsme se pak se spolužačkou shodly na tom, že nás právě znervózňoval nejvíc ten fakt, že nejsme moc nervózní.

Asi za deset osm jsme si sedli k počítačům. Já měla počítač C1, protože jsem byla první áčko z naší abecední druhé poloviny. Čekala jsem, že vedle mě posadí Chytrolína, který byl první béčko z naší abecední půlky, ale nestalo se tak. Z nějakého důvodu. Byla jsem neskutečně ráda, že jsem vedle sebe měla Jarouše, kterej když něco neví, tak k vám koukne a sakra vás ustavičně neotravuje blbinama, jako někdo. Je fakt, že i Jarouš se mě teda zeptal na pár věcí, ale to bylo jen na odpověď ano / ne, případně na ukázání na klávesnici. Pokud vím, tak Chytrolín dost obtěžoval spolužačku, vedle které seděl. Nakonec ho i profesorka okřikla, ha ha ha. :-)

Jako první jsme psali právo. V minulém článku jsem se zmiňovala, že mám neveřejnou informaci o obsahu sadě pro naší třídu... tyto informace byly každopádně pravdivé. Měli jsme buď pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Já měla poslední zmíněné. Vtip je v tom, že forma u těhle písemností je naprosto totožná. Akorát druh práce v dohodě píšete jako sjednaný pracovní úkol, ale podle mě je to v konečném důsledku jedno. Zadání vybíralo vedení, a já nevím, jestli oni vůbec mají tušení, že je to naprosto totéž.

Druhá přišla na řadu veřejná správa. Zmiňovala jsem se o tom, jak se profesorka podřekla, nebo nám připadalo že se podřekla, že áčko bude mít Rozhodnutí. Měla jsem velice špatný pocit, doslova jsem kvůli tomu viděla velký špatný, protože to byla nejhorší písemnost, kde se toho muselo hodně učit nazpaměť. Tak jsem se jí nabušila. V podstatě jsem se neučila nic jiného, než to Rozhodnutí.

Věděla jsem proč.

Rozhodnutí jak vyšitý, naprosto totožný zadání s ženskou, co si jí chlap nechce vzít, a která si chce změnit příjmení na příjmení přítele, protože spolu mají nezletilého syna, který brzy půjde do základní školy, a ona se od zbytku rodiny nechce nikterak odlišovat. Bylo to naprosto to samý, jen změnila jména a lokaci.

Písemná elektronická komunikace s sebou přinesla pouze bídu a zmar. Dostala jsem, přesně jak jsem říkala, objednávku s tabulátory, které neumím. Ovládám je pouze intuitivně. Ale pětku nedostanu určitě, zase tak špatně jsem to nenapsala.

Když jsem si šla ke konci písemné elektronické odskočit, potkala jsem na chodbě spolužáka. Už byl na schodech, ale zakřičel na mě a začal mi mávat a křičet "Ahoj Terko!" Nějaký chlap (připadalo mi to jako nějaký dělník) to viděl, a když jsem šla zpátky, potkali jsme se zas a taky na mě zamával a zakřičel "Čau Terko!"

Ekonomiku bych nechala snad stranou, protože tu jsem během třiceti minut měla napsanou. Ale účetnictví. :-D Víte, kdybych nebyla blbá, tak by mi možná hodinu a kus netekly nervy. Jak jsem byla během předchozích třech až čtyř předmětů klidná, na účtu to začalo.

Docela sebevědomě jsem počítala a počítala. Dokud mi v konečné rozvaze na straně aktiv nevyšlo asi o sto tisíc míň než v pasivech. Tak jsem si to procházela zpětně, a sice jsem nenašla jádro problému, zato jsem ale našla chybně vypočítané manko, které jsem sice měla všude zaúčtováno na účtově správnou částku, ale byla to špatná částka co se zadání týkalo. Tudíž výsledovka sice vycházela pořád správně, ale pohledávky za zaměstnanci by byly chybně, i když by obě strany rozvahy bývaly vyšly stejně. Takže to nemohla být ta původní chyba!

Druhou chybu jsem nalezla při kontrolování konečných zůstatků, kdy jsem 200 000 a 41 669 z nějakého důvodu "sečetla" na kolem 150 000. Sranda je, že právě ani po odečtení to nevyšlo takhle, takže bůh ví a tuší, co jsem tam prováděla. Na mou obranu - když jsem počítala konečné zůstatky, tak bylo dvanáct a začala houkat siréna. Dělala jsem si před pár týdny legraci, že kvůli tomu něco blbě zaúčtuju, a ono opravdu.

Třetí chybu jsem nalezla v blbém opisu čísel ze zadání. Klasika, zkřížená lateralita hadra.

A pak mi to nevycházelo o dvě stovky. Dvě stovky! Nikde nebyl případ se dvěma stovkami, ani se stovkou, buď čtyřicet korun nebo až dva tisíce. Nešlo mi to do hlavy. A pak mě napadlo zkontrolovat si přesná čísla na konečných zůstatcích. Takže zatímco pokladna dělala 28 800, já opsala z kalkulačky 28 600. :-) Jsem blbounek, uniklo to třem (!!!!) kontrolám, ale nakonec jsem na to přišla a podle všeho rozvaha vyšla na totožnou částku mně i spolužačce z vedlejší skupiny.

Jinak musím konstatovat, že první tři hodiny byla v počítačové učebně dost dobrá atmosféra. Byli jsme v učebně, kam normálně chodíme na PEK, a dozorovala nám právě ta profesorka. Je to frajerka, je s ní legrace, a zároveň teda musím říct, že byla hodně benevolentní. Dala nám k umyvadlu lavici, kam jsme mohli sami chodit jíst (během zkoušek nebyly oficiální přestávky), radila nám s tiskem a upozorňovala nás, když něco v naší písemnosti vypadalo fakt divně. :-D A samozřejmě k nám chodily profesorky na kontrolu, ukazovaly na chyby a radily, někdy konkrétně řekly, co opravit na co. Šlo spíš o maličkosti, třeba změnit plat na finanční odměnu (můj případ), špatný formát data, chybějící podpis...

Poslední dvě hodiny to bylo trochu horší. Z počítání jsme byli všichni vystresovaní nejvíc, navíc u skupiny C profesorka ještě přiklusala, že si mají něco změnit v zadání. :-D Přesunuli jsme se už do regulerní třídy. Na dozor jsme dostali profesora na konverzaci v anglickém jazyce, který sice tvrdí, že neumí skoro vůbec česky, ale když jsem jednou v jeho hodině prohodila, že nevím, jak se řekne droždí, on se tam ve vteřině objevil a vyhrknul: "Yeast!" Navíc komunikoval s naší němčinářkou, která umí jen rusky a německy, což zase neumí on, takže česky rozhodně umí, a irituje mě, že to popírá, chlap jeden prolhaná! :-D A pak jsme dostali jednu novou němčinářku, a nakonec jí vystřídala profesorka, o které jsem se tu zmiňovala ohledně maturitního plesu. Dělala nám docela zle a všechno muselo být podle ní, neměla nás ráda, no a dozorovala nám u maturity. Zrovna. Náhoda. :-D Měla dělat místopředsedkyni u ústních, ale nakonec jí museli vyměnit, protože i vedení uznalo, že by to nebylo dobrý. Když jsem šla odevzdávat svojí složku, usmívala jsem se jako měsíček na hnoji, protože ona se hrozně mračila a zbytečně vyjížděla po spolužácích, kteří se ale neradili, mlčeli. Myslím, že jsem jí trochu uklidnila. :-D

Nicméně když jsem odcházela, to bylo asi necelých 12, trápili se tam s tím účetnictvím ještě asi čtyři lidi, jedna z nich fest.

Pořád ale věřím, že jsme to udělali všichni. Přála bych si to.