Atraktivnistrasilka | Tak čau ahoj

Jak jste si mohli všimnout, Strašilka posledních pár dnů (týdnů?) předstírá, že neexistuje. A má k tomu velice dobrý důvod. Je totiž v procesu maturit. Momentálně už jen těch ústních. 

Musím se přiznat, že už mi hrabe. Hrabe mi, a proto to házím "na papír" (jsem poměrně moderní člověk, takže opravdový papír k tomu nepoužiji). 

ZĺTRA MATURUJU A VŮBEC NIC NEUMIM!!!!!!!!!!!

Já vím, každoroční evergreen. Jenomže já fakt nic neumim. 

Už asi čtyři dny je mi permanentně špatně. Na pondělí jsem dokonce spala tři hodiny, a ještě ne v jednom kuse. :-D A to šlo o obyčejné zahájení. Jinak samozřejmě nejím, jenom se učím, a čím víc si to čtu, tím větší mám pocit, že umím úplný kulový. 

Víte, já jsem původně měla v plánu, že napíšu až zítra, až bude po. Večer. Že fakt budu frajerka, přečkám to potichu, a bude se tu tyčit nějaký článek s vítězoslavným nadpisem a všeříkajícím obsahem, který dá najevo, že frajerka, ne? 

Jenomže teď si reálně začínám myslet, že ani nebude CO psát!

Ty horory, co jsem slyšela včera, mě skoro položily. Naše učitelka na právo je v pohodě, ale přísedící, doktor práv, je nenechává okecávat. Takže například, když si z pracovního práva vytáhnete odborové organizace, tak vás ani nenechá říct, co jsou to subjekty pracovních vztahů, ani co je obsah, objekt. I když to s tím samozřejmě souvisí. Prostě definice pracovního práva, právní úprava a hurá na odbory, který máte za takových, no, při dobré vůli, 5-7 minut odříkané. Proč tomu tak je? Protože pracovní právo máme roztahané do 5 samostatných otázek, ke každému je toho hrozně málo, a subjekty a objekty a etc pracovního vztahu jsou zrovna někde jinde. :-D Jenže potom babo raď, protože já to fakt neumím tak perfektně, abych to odříkala! Já skoro neumím ani ty odborové organizace sakra, ještě abych o nich plnohodnotně mluvila. Pan doktor mi prostě pokazil můj plán. Uškrtila bych ho. Takhle to u maturit chodíí běžně, přece! Mluvit klidně i o krtečkovi v kalhotkách, ale mluvit, říkali... no... u nás to evidentně neplatí. 

Veřejná správa je taky jiný maso. Tam mám u pár otázek dojem, že neumím ale absolutně nic. :-D Například obranu, veřejnou správu jako takovou, územní plánování, stavební správu, správní právo hmotné, sociální pomoc a nemocenská. Poslední dvě mi vadí z toho titulu, že se tam musíme učit šílené částky (nikoli u nemocenské, ale tam jsou taky čísla), které se beztak pořád mění. Dejme tomu, existenční minimum jim řeknu, životní minimum jednotlivce, prvního dospělého, druhého dospělého, dítěte, řeknu jim přídavek na dítě, příspěvek na bydlení... oh well, počkat, teď se čtu...Na čtyřku to asi řeknu. Ale já nechci čtyřku! Aspoň trojku. :-D Jenomže jestli se vylosnu tu obranu, tak jim skoro nic neřeknu. :-D Nedej bůh stavení nebo územní plánování. Naše profesorka jim moc nepomáhá, a jestli nepomáhala jim, tak nebude pomáhat ani mně, protože má o mně vysoké mínění. Asi po zítřku prozře. :-D Nicméně ta přísedící je prý hodná, snaží se pomáhat, a holka, co si vytáhla správní právo hmotné prý neuměla vůbec nic, jen odpovídala na otázky (a často prý špatně :-D)... dostala 4. I když prý tu látku nepobrala ani u zkoušení, jak se jí to tam ta přísedící snažila vysvětlit. :-D Bojim, fakt. 

Co mě děsí, je čeština. Vy si asi teď klepete na čelo, že jo? Já vím, já vím. Ty knihy jsem četla. Ale stejně se bojím, že to nezasadím do literárně-historického kontextu, bojím se, že nepoznám, odkud je úryvek (Farmu zvířat jsem četla v prváku, to si opravdu nevybavím, jestli to bude nějaká prostřednější část...), že nenajdu figury a tropy, že u neuměleckého netrefím, o co vlastně gou, bojím se, bojím se, bojím se. Navíc místopředsedkyně je češtinářka, hrozně nepříjemná ženská, prostě se bojím. Nicméně... náš češtinář zkouší společně s manželkou, jsou prý oba moc milí, radí. I tak ale spolužák získal, sakra, 16 bodů. :-) Stačilo málo a neudělal to, i když mi pak říkal, že mluvil celou dobu... takže asi blbě? Já nevím, ale fakt mám strach. Hroznej. Že si vytáhnu třeba tu příšerárnu Petr a Lucie (se omlouvám, ale u toho konce jsem se začala řehtat, možná to ale bylo proto, že jsem knihu četla v době, kdy už jsem měla školy přímo plný brejle). Nebo nějakou poezii. Nebo Shakespeara. Sorka, ale já si tam nepamatuju ty jména, jakože kdo je kdo. A to je vcelku průšvih, lolo. :-) 

No a angličtina... eh. :-D Moc nemám strach, jen trochu. Naše angličtinářka na nás celý roky byla hroznej ras. Chtěla po nás, abychom témata k maturitě uměli tak na 10 minut, každou podrobnost na mapě chtěla (zkoušeli jste někdy na mapě NY hledat Madison Square Garden?), u zkoušení se furt hrozně vztekala... a pak se dozvím, že o tom tématu se vlastně u zkoušení mluví jen chvilku, a když vidí, že něco nevíte, tak to zakecá a zeptá se na nějakou triviální věc, od který se pak odpíchnete k něčemu, co víte. A ten rozhovor celkově, že prý je jako s nějakou BFF (mi říkal spolužák), takže hádám, že po čtyřech letech rasování to teď člověku připadá jednoduchý. 

Jinak předsedkyně je prý děs a hrůza, prý u toho zkoušení furt protáčí oči a kdesi cosi... jenomže hele. Já chápu, že si to jako němčinářka a tělocvikářka možná neuvědomuje, ale narvat do sebe během chvilky tolik různých odvětví práva a veřejný správy není úplně easy. A jo, maturita je shrnutí za celý čtyři roky, jenomže konkrétně veřejku jsme první dva roky měli tím stylem, že jsme probírali obce. A pak kraje. A pak stát. A to bylo všechno! :-D Za dva roky! :-D Tyhle otázky, o které jsme jakoby přišli, nám pak sice nová učitelka naposílala od mladších ročníků, jenomže je něco jiného učit se je z papíru bez výkladu kolem. Těch otázek je v naší maturitě dobrá polovina. A jsou to přesně ty obávané otázky, protože jim nikdo nerozumíme (správní právo hmotné - já mu docela rozumím, ale na 15 minut ani omylem, správní právo procesní - tomu taky docela rozumím, ale jen proto, že jsem na praktickou maturitu měla ISA, takže si to dokážu představit v praxi, ti, co měli něco jiného, s tím přesně mají problém; pak hlavní město Praha, kraje a orgány obce obecně - pletou se počty zastupitelů a členů rady, je to všechno totéž a je v tom ve finále hrozný bordel; veřejná správa jako pojem, členění správy - ono je to tak hrozně logické, až to člověku nedojde; obrana - tam nám všem připadá, že její orgány dělají přesně všechny totéž, ale když člověk splácá pár povinností vojáka, jaké má výhody, co musí splňovat, co dělá vojenská policie a k čemu je armáda, co je branná povinnost, pár pramenů, a pak řekne, co je bezpečnost... tak mi neříkejte, že to na tu čtyřku nedá...).

A můžu vám říct, že ač jsem se učila jako mourovatá, tak mi připadá, že neumim nic. A vy mi teď s nostalgickou slzou v oku, úsměvem na tváři a pocitem, že jste rádi, že to máte za sebou, určitě napíšete, že takové pocity má každý, že si tím musím projít, že to nic není, hlavně se nestresovat, poslední den se nic nenaučím, etc... he. :-D Ale já opravdu nic nevim! :-D :-D :-D Právo mám absolutně vykouřený z hlavy, což je pecka, protože tam sedí ten JUDr z kriminálky, témata na angličtinu jsem pořádně neměla čas se učit, o autorech z ČJ nevím skoro nic, a veřejka, no, dobře. Tam jsem si kupodivu nejjistější, ačkoli bude hodně záležet na tématu. 

Asi si za to můžu sama. Nic (skoro)  jsem se neučila nazpaměť, páč jsem si říkala, že to nemá smysl, že to stejně zapomenu, že to člověk musí pochopit. Jenže u těch odborných předmětů často zjišťuji, že abych to pochopila, musela bych si nastudovat všemožný odvětví práva. Né dík. :-D 

No, takže místo toho, abych se ještě učila občanský právo, živnostenský právo a exekuce, který neumim skoro vůbec, tu teď píšu na blog. Jo. :-) Psychohygiena. Včera jsem večer chytala hrozný hysteráky breku, všem kamarádkám jsem napsala, že jsem debil a neudělám to, snědla jsem jeden banán, banán u mě nechtěl zůstat, takže jsem chytla ještě větší hysterák, a pak jsem chytla ještě jeden, protože jsem shodila asi tři kila za týden, a nějak jsem si od toho odvodila, že prostě umírám, a u té maturity to se mnou flákne a půjdu v září a budu za blbce, protože já jsem celou docházku měla vyznamenání, teda až na pololetí čtvrťáku, jenomže to neměl nikdo, protože bylo po plese a hrozně se naháněly známky a dělala jsem autoškolu (ha, ha, a hrozně moc mi to k něčemu bylo, když řidičák stejně nemám), a všichni se mi budou smát, nebudu moct nastoupit na školu, ztratím rok, bude ze mě bezdomovec páč mě z domova vyrazí, matka mě vydědí pro neschopnost (to nejde btw), umřu někde sama pod mostem, no, a to všechno jen proto, že si můj debilní mozek nedokáže zapamatovat tři části, které by měla mít každá právní norma! 

Počkat... není to... hypotéza, dispozice, sankce?

Měla jsem sem při tom učení psát častěji. Evidentně to tu na mě má blahodárný vliv.

Takže sami vidíte, že vůbec nic neumím. Když i já jsem klesla tak hluboko, že si tu stěžuju na tohleto, i když jsem si říkala, že to dělat nebudu... no. A vy s VŠ se mi přitom v duchu smějete, že každý zkouškový je jedna velká maturita, já vím, já vím, o životě nic nevím, jsem jako ten poutník z Komenského Labyrintu, mám na hubě uzdu, na očích brýle, všechno vidím zkresleně, ale až se uzavřu do svého nitra a tam spatřím Boha, který je alfou a omegou mé existence, tak zjistím, že maturita je fraška... možná. Dneska to ale asi nebude.

Sbohem. Vaše Strašilka, navždy bez maturity. 

PS: Nikdy už nikomu neřeknu, že on to (něco) dá. Já jsem taky měla dobrý známky, a nedám to! 

Ale bože. Co se to se mnou stalo. :-D