Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Temné časy ustaly...
Komentáře k článku: Temné časy ustaly...
iva: Já tě nechtěla děsit, ale tohle vzduchoprázdno je celkem běžný. To si člověk říká: "Až... až...," a až to až přijde, najednou nic. Stává se to. 
Paní lékárnice je pašanda, asi chtěla dobře poradit neschpný mladý mamince 
Náhodou, zvládlas toho fakt hodně, ani za rok bych nestihla tolik zážitků 
Matkárnu jsem se kdysi taky pokoušela číst, ale byl to děs a navíc o děsnejch lidech. To jsem ráda, že ani tebe nezaujala. Fotr je samozřejmě špička, mě hlavně baví jeho timing a nejvíc jeho suchý popis věcí nebo činností, které ho nebaví (např. čtvrtek je debil 
)
Ovšem nejvíc mě pobavili policajti v Růžovce
atraktivnistrasilka: Ale já to čekala. Fakt jo. Bylo mi to úplně jasný, a ještě jasnější v okamžiku, kdy jsem po maturitě přijela ze školy a dřepla si na postel. Ještě horší je, že jak mám ten čas, jak mi hlavu nezaměstnává škola, tak zjišťuju, jak zoufale málo kamarádů a známých mám, jak zoufale málo je činností, které mě opravdu baví, a jak zoufale moc jsem se celej život zaměřovala jen na povinnosti místo toho, abych se někdy soustředila fakt sama na sebe. A asi to je ten můj největší problém, což fakt vidím až teď, když se ohlídnu a kouknu. Což nemají všichni, jiní při té škole zvládají i žít, což se mně teda trochu nepovedlo, no. Právě proto si myslím, že mi malé volníčko neuškodí, ale chce ho vyplnit nějakými činnostmi, které mi nedovolí spadnou do depresí, čehož jsem právě schopná. Jsem takový ten "samoseužírací" typ člověka, prostě tragéd. 
Docela jsem litovala, že v lékárně zrovna nebyla žádná místní drbna co mě zná. To by byla místní senzace.
Zážitek, to bylo hlavně to přepírání v ruce s ekzémem po dlaních. Ale maminka poručila vyprat, tak jsem prala. Má mě na svědomí. 
Jo, ta Matkárna je... no. 
Nic moc. Jsem asi zvyklá na trošku hlubší četbu. Což v tomhle případě může být naprosto cokoli...
Mně se zase děsně líbí Čeňkův dědeček - hokejový nadšenec. Válela jsem se po podlaze, když jsem na Facebooku četla příspěvek, kterak lihovkou počmáral televizi při hokejové analýze. 
Já z nich šla taky do kolen. Děsně se mi líbilo, jak tu diskuzi prožívali.
iva: A řešili spor Kovář vs Mára, nebo partnerský trojúhelník Marek x Bibi x Vojta?
atraktivnistrasilka: Řešili tam vraždu nějaký ženský nebo co... Já nevim, souvislosti neznám. V televizi si pouštím tak maximálně Retro TV nebo Mňau...
iva: Škoda, že jsem tam nebyla. Jako hlas zhůry bych jim řekla, že Andrea musela umřít, protože její představitelka už měla Ordinace plný zuby. Třeba by je to uklidnilo
iva: 
mám
Sjíždím Růžovku na PC. Vždycky si počkám, až je to druhý den na jenomhd a koukám na scény se Stránským
eithne: Joo, tohle jsem zažívala celou dobu studií - podivné bezčasí a spoustu času na myšlenky. Fuj. Pak jsem volný čas vyplnila sportem (což je momentálně vzletný název toho, že chodím po večerech bít lidi) a je mi líp Pointou tohohle komentáře je, že i pro dospělé lidi se pořádají zájmové kroužky, a že když je něco organizovaného, člověk se tam snáz dokope, a když má život řád, je všechno o dost jednodušší.
Každopádně obdivuju, jak svědomitě se ten volný čas snažíš vyplnit užitečnými věcmi. Tebe bych potřebovala doma
(A ještě k tomu OC - zdaleka nejlepším obchodem je tam Pepco! )
atraktivnistrasilka: Já jsem chtěla volný čas vyplnit pejskem, jenomže jsem zjistila, že s tou školou kam jdu, nebudu moct kvůli roztahanému rozvrhu makat. Takže teď vymýšlím plán B, no. U mě je spíš problém v tom, že fakt nějak nevím, co by mě bavilo, mě vždycky zajímala jenom škola. 
Kolo mi ukradli, běhat kvůli achilovce nemůžu, a chodit pozorovat ovce na chráněnku mě taky nebude bavit věčně. Možná fakt budu muset zkusit něco organizovaného, ale to je něco na mojí sociální fobii teda.
Mě nevadí dělat užitečné věci, mě vadí dělat je pod taktovkou generála (= mámy).
Obávám se, že máš pravdu. Každej obchod tam má tak dva metry čtvereční, takže v podstatě se tam nedá sehnat vůbec nic, zatímco v Pepcu naprosto všechno.
eithne: Focení? Kreslířství? Korálkování? Něco hudebního? Tancování? To vůbec nemusí být pohyb, žejo. Ačkoliv nějaká jóga, tai-či a podobné věci si chválí spousta lidí. Kamarádka chodí na pole dance, třeba. Je toho fakt spousta, zkus strávit proklikáváním nabídek v okolí odpoledne a něco tě určitě do očí trkne 
A pak to zkus zvládnout - já taky nechápu, jak jsem se tehdy dokázala hecnout, že jsem se před kravmagovou tělocvičnou neotočila a neutekla, ale jsem za to moc ráda. Možná proto jsem do té doby chodila leda tak běhat, při tom není kontakt s lidmi vyžadován
atraktivnistrasilka: Je fakt, že kdybych se měla rozhlížet po těch pohybových věcech, beze srandy bych skončila na nějakých důchodcovských hodinách rehabilitace. Jinak teda korálkování jsem dělala (eh), hodiny výtvarky na základce jsem trpěla (kreslím hůř než třeťák), na hodinách kytary jsem trpěla... Je to se mnou těžký. Mám takový podezření, že mým jediným možným koníčkem jsou povinnosti, asi si budu muset nějaký zase obstarat, jinak se picnu. Já teda doma nějaký věci dělám, před maturitou jsem třeba nakousla kalanetiku (ta mě baví), ale to je zas něco, k čemu člověk nikoho jinýho nepotřebuje, a takový věci já bohužel podvědomě vyhledávám.
hroznetajne: Hele, chce to nějakýho novýho koníčka, který tě absolutně pohltí... prázdniny po maturitě jsem taky strávila přemýšlením nad smyslem života a byla to strašná ztráta času . Prostě to chce něco nového, chápeš !
atraktivnistrasilka: Jasný, ale už docela dlouho (několik let) si lámu hlavu nad tím, co by to mělo být... Jak už jsem psala nahoře Eithne, není to tak, že bych nic nedělala, nic mě nebavilo a podobně. Jenže to jsou věci, při kterých člověk nepřijde do kontaktu s nikým jiným, a to je právě podle mě to, co mi nejvíc schází. Myslím si, že jsem asociál hlavně proto, že nejsem na lidi moc zvyklá. A ano, kamarádky mám, ale jsou to takové kamarádky, které jsou diametrálně odlišné (což je možná důvod, proč ještě pořád kamarádky jsme), takže s nimi se úplně nic moc podnikat nedá. Takže teď opravdu přemýšlím, jak s těmi prázdninami naložit, aby z nich vzešlo něco smysluplného, ale nevím nevím. Nejsem si zcela jistá, jestli se mi slovy daří vyjádřit to, co se ve mně odehrává.
atraktivnistrasilka: To je od tebe velice milé, vážně. Nicméně shodou okolností mám víkend bohužel pracovní.
eithne: Prázdniny po maturitě jsem jela na svojí první zahraniční cestu, do Bulharska. Bylo to prima. Jeď někam! Ať už přes cestovku nebo přes nějaké fórum "chybí nám jeden člověk do party". Rozhodně se sociálně otrkáš, děsivé to bude jen pár prvních hodin, než ty lidi kolem sebe poznáš, a užiješ si to! 
atraktivnistrasilka: Jé, a to jsem nenapsala. Zhruba za dva nebo tři týdny jedu se spolužačkami do Amsterdamu, takže aspoň nějaký rozptýleníčko bude. S cizíma fakt nevím, jestli bych si troufla, klidně se přiznám, že taková frajerka asi nejsem...
zlomenymec: To já po maturitě zevloval takovým způsobem, až mi byla hanba Ba né, taky jsem chodil na brigádu. Ale i tak se raduj, tancuj, tancuj, vykrúcaj! Máš to za sebou a jsi volná!
Teď jenom čím ten čas zaplnit, no. Nechceš se třeba naučit jiný cizí jazyk, nebo hrát na hudební nástroj nebo tak něco?
atraktivnistrasilka: Heleď, Mečoune, já mám takovej dojem, že se z mojí "svobody" raduješ pomalu víc než já. Ale abych ti odpověděla: nechci. Ne, tak ono jde spíš o to, že se fakt učit nechci. Ne teď. A tohle sakryš nemá bejt poradna, já jsem jenom napsala článek o ovečkách a fotbale! Však já ty prázdniny nějakým způsobem překlepu.
zlomenymec: No, možná Víš jaký to byly nervy i pro nás ostatní, když tu půl roku strašíš (Strašilka straší, get it? ) jak je to hrozný a jak to nedáš a tak?
A teď už to máš za sebou, VOŠku před sebou (?) a mezitím si můžeš užívat, chodit kalit a tak 
atraktivnistrasilka: Hele, Mečounku, nech si toho, jo? Pořád si stojím za tím, že to bylo těžký (hlavně psychicky), a nikdy se nikomu nebudu divit, že se klepe strachy. Já jsem soucit sám. A to mám papír, prosím pěkně, už v ruce.
Si užívat? A co? Čajové dýchánky s imaginárním kamarádem z dětství o páté? To je totiž pro mě asi nejhustší možná kalba...
zlomenymec: Simtě, stačí trocha alkoholu a jak se ti bude hezky tancovat na stole Věř mi, mluví ze mě zkušenosti 
atraktivnistrasilka: Ne, když je na tom stole výčep. Taky z vlastní zkušenosti.
myfantasyworld: Já teda spíše přemýšlela v období školy. Jakmile byl víkend nebo prázdniny, tak jsem sice také přemýšlela, ale vyplňovala jsem čas knížkama, počítačem, procházkama, výlety s našima a bráchama nebo koupáním v bazénu či strávení na dvoře. Ale také jsem si pak říkala, že jsem mohla dělat něco více akčnějšího. Akorát já mám takový problém, že jakmile mám volno, nedokopu se do ničeho a jak chodím do práce, láká mě pohyb více, nevím čím to je. Určitě je dobrý něco najít, co by tě bavilo. Já pak ráda vybarvovala antistresové omalovánky, mě uklidňovaly, přitom jsem si většinou pustila audioknihu nebo psala příběhy.
Prostě jen si člověk musí najít něco svého. A co třeba plavání? Já teď byla 2x se ségrou a neteřema a uvažuji, že bych začala pravidelně.
Kdybys nenapsala o baseballové pálce, také by mě napadl nějaký pasáček. A kdo ví, jestli tam třeba ty ovce nenápadně nepásl.
Houpání na houpačkách, těší mě že nejsem jediná, kdo to dělá. Já jsem takhle byla i s kamarádkama v parku a dokonce jednou s jedním kamarádem. A je to pěkný se pohoupat.
A prodavačka v lékárně mě dostala.
atraktivnistrasilka: Tak to já jsem byla v období školy takový pecivál, necítila jsem moc potřebu cokoliv dělat, vystačila jsem si s tím učením. Když teď nad sebou přemýšlím, tak jsem si z toho asi udělala smysl života. Plody tohoto svého smýšlení sklízím právě teď. Naopak teď, když není do čeho píchnout, bych naopak pořád něco dělala a dělala, jenže nemám co. Což potvrzuje moji teorii, že příliš mozku občas škodí. Čím víc přemýšlení, tím míň života.
Plavání věřím, že je super, ale já mám fobii z vody. Teda ne z vody jako z vody, z bazénů - plavat umím, ale nesnáším ten pocit, že je pode mnou hloubka, takže to nevyhledávám. A mimo jiné to u sebe vidím na něco, kde budu méně odhalená. Já věřím, že něco vymyslím, ale asi bude ještě chvilku trvat, než se uklidním. Nebo... já tomu věřím.
Jéje, já toho dělám, co by měly dělat jen děti. Žeru šmoulovou zmrzlinu, chytám Pokémony (), koukám na pohádky, mám v posteli plyšáky...
rebarbora: Jsi dobrá 
Chození do obchoďáku nebo do knihovny se podle mě jako chození mezi lidi rozhodně počítá, já když mám náhodou na víkend byt sama pro sebe (což už se mimochodem žalostně dlouho nestalo), tak nevystrčím paty ven a rochním se v knihách, svobodě a nicnedělání Docela jsi mi připomněla moji vlastní frustraci z prázdnin, kterou jsem ve školních letech mívala, ale jestli tě to potěší, s chozením do práce tě to přejde – to si pak člověk těch pár dnů dovolené užívá maximálně naplno a vždycky to uteče děsně rychle a stejně nestihnu udělat všechno, co jsem se chystala (jakože přečíst x knížek atd. ). Každopádně myslím, že jdeš na to dobře – chce to plán, nejlépe nějaký výlet, procházku, hodně knih z knihovny, zajímavé filmy či seriály a případně se dokopat i k dlouho odkládaným činnostem jako je úklid a tak Ach jo, jak já bych brala prázdniny! 
Nechceš si to se mnou vyměnit? Momentálně se v práci zaučuju do nové agendy, tak by to nemusel být takový problém
atraktivnistrasilka: No, mně jde asi spíš o tu interakci, hádám (kterou právě neumím, že jo, to je to! ). Ale když mám co dělat, respektive když mám školu, tak jsem mezi lidmi právě až moc a taky mám radši trochu klidu. Hádám, že po nástupu do práce to opravdu nebude o moc jiné.
Úklid mě čeká taky, maminka na mě každý den významně kouká s hadrem v ruce, asi aby mi něco naznačila, ale najednou je špatně, že víc chodím ven, že jo.
Agenda zní oproti úklidu vyloženě lákavě, heleď.
tlapka: Jako bych viděla sebe před rokem po státnicích. Člověk čeká úlevu, upřímnou radost a příliv energie, a ono místo toho vakuum a vzduchoprázdno. Jestli svou depku bereš takhle s nadhledem, jsi na dobré cestě, jak z toho ven. Pokud potřebuješ zabavit hlavu, je to dobrá strategie, ale já si klidně dopřála dva dny toho vzduchoprázdna a naprosté apatie vůči všemu, než tělu i hlavě došlo, že nemusím fungovat jen na biologické bázi.
Jako první mě napadlo to, co už tady zaznělo - ideální stav pro nové hobby! 
Co třeba lovit kešky? Napsat příběh? Začít dobrovolničit?
atraktivnistrasilka: Americké filmy a instagramové účty dětí bohatých rodičů lhaly! 
Trochu jsem, pravda, přemýšlela, že bych oživila Olafura, islandského ekologa a mou literární postavu z deváté třídy ZŠ, jenom teda nevím, jak by takový mnou napsaný příběh vypadal, nic takového jsem právě od konce základky nepsala. Ale tuhle na mne tak koukala kniha o korálkování, tak třeba nakonec vyhraje, já ji otevřu a zkusím něco vyrobit... To to ale dopadne.