Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Chci kolo
Komentáře k článku: Chci kolo
radus: Jeeeeee! To je super článek! Já, nadšená cyklistka po rovině, tleskám!!! Hele, to je zvláštní s tou výškou kola. Je fakt, že já jsem čahoun, ale třeba kolo mám schválně nastavené na max, takže na zem dosáhnu možná tak špičkami. Sedlo mám tak vysoko čistě proto, abych se míň nadřela při šlapání, žejo. Moje kolo je koupeno v roce 2005, od té doby jej na jaře ostříkám hadicí a servis nevidělo. Od jara do podzimu vyjíždím minimálně třikrát týdně po práci na vyjížďku kolem 30 km, někdy víc, někdy míň. Úplně jsem se zasekla nad Tvými požadavky a říkám si: Sakra, neměla bys to vzít taky zodpovědněji?
Jinak jsem teda u rozhodování pro koupi kola nového a vůbec nevím, jestli jít do designovky - retro městského kola, protože já fakt brázdím jen cyklostezku kolem řeky a nejsou to žádné sportovní výkony. Pravidelně jezdím s knihou a deníkem v batohu a v přilehlých bistrech a hospůdkách mě potkáš jak se osvěžuju pivem a něco čtu a nebo zamyšleně píšu 
Musí to být pohled pro bohy. No a nebo to právě už po třech proježděných sezonách vzít vážněji a koupit si sportovnější kolo, na kterém zmáknu i nějaké to převýšení
Takže budu ráda, když se o nějaké své tipy a další postřehy kolem kola podělíš 
atraktivnistrasilka: Pokud si vzpomínám na své kolo (které dodnes považuji za ideál, od kterého se hodlám odpíchnout), tak ze sedla jsem na zem dosáhla taky špičkami, ale stačilo mi to tak. U těch půjčených kol jsem nedosáhla dokonce ani po slezení ze sedla, protože byly údajně unisex a měly ten vysoký rám. To kolo, co máme doma ve sklepě, je v tomhle právě hodně podobné, bohužel.
Moje požadavky, no... Mně nevadí nějaké úplně obyčejné kolo (třeba toho typu, jako má můj), ale potřebuju, abych dosáhla nohama na zem a kolo bylo v jakéms takéms stavu. To byl původně taky můj plán - nepotřebuju drahé nové bůhvíjak dobré kolo, stačí mi vozítko, se kterým si ale musíme vzájemně vyhovovat a rozumět. Což mi nejde úplně popsat, to se musí cítit, když na tom člověk jede. Taková kola se většinou dědí a nebo na ně člověk musí mít štěstí, ale vím, že existují, na jednom takovém jsem jela. Mohlo mu být tak dvacet let, ale jezdilo se mi na něm tak dobře, že kdyby mi dneska zaklepali na dveře, jestli si ho nechci koupit, kývla bych. A to mělo ještě zatočená řídítka. Trochu vintage, ale ujela jsem na něm třicet kilometrů na jeden zátah, do kopečka, z kopečka i po rovince.
Retro městská kola jsou parádní. V Amsterdamu na takových kolech jezdilo hodně ženských, měly je vymazlené, a já se přiznám, že po nich taky tajně pokukuju... ale jen pokukuju. Právě z toho důvodu, že si občas ráda dopřeju něco náročnějšího, a třeba i někde po lesní cestě, takže tohle u mě není řešení. Ale pohled je to krásný a asi bych se cítila hrdě, na nějakém takovém kole jet. Na obyčejnějším kole asi tak elegantní nebudu, ale hlavně, že pojedu. Né jako teď, kdy si můžu maximálně tak popoběhnout.
Cykločlánek určitě ještě bude, protože to kolo myslím smrtelně vážně. Takže nějaké postřehy budou taky. Ještě se zeptám mýho (ten o mých úmyslech zatím netuší), určitě mi k tomu taky něco řekne, takže myslím, že bude co psát.
myfantasyworld: My máme kola tři, ehm že by na nich někdo jezdil se říct nedá. Loni jsem to dost flákala, letos už teda dakt musím, já hlavně nerada jezdím do kopců a u nás se tomu fakt nevyhnu.
Já si kolo koupila v Praze už použité. A dalo se na něm jezdit v pohodě. Pak táta kpupil od známých, kteté teda jsou také spíše na kratší ježdění. A nakonec koupil dvě další od jiného známého a ty byly dražší, také to na nich je znát a řekla bych, že se na nich dá ujet dost. Servis, hmm ta uvažuju, jestli ty kola letos nevzít, když chci začít jezdit delší trasy.
Jo cyklostezka není špatná, jenže další kola a bruslaři a někdy se jim všem vyhnout, to bylo zajímavé. Víc se mi líbilo v terénu, třeba i u zé řeky.
Tak ať vybereš nějaké kolo, kteté ti bude vyhovovat. 
atraktivnistrasilka: Servis je určitě dobrý nápad. Jak jsem psala v článku, měla jsem kolo úplně nové a už v něm byla vadná přehazovačka, takže minimálně zaplatit pár korun za to, že mi servisák potvrdí, že je kolo v pořádku, mi přijde fajn. Z mého pohledu, někdo to třeba neřeší a jezdí roky bez nějakých závad, ale já už se právě znám.
Já právě cyklostezky taky úplně nemusím, to už se mi líp jezdí v provozu. Ale z vlastní zkušenosti už vím, že v létě k večeru už je od bruslařů na naší cyklostezce pokoj, a ostatní cyklisti mi nevadí. Většinou jsou rychlejší než já, tak mě prostě předjedou. Bruslaři jsou zlo, rádi se najednou zastavují a vjíždějí doprostřed cesty. Nejlépe obojí najednou.
Děkuji, bude to dlouhá cesta, ale snad ano.
zlomenymec: Já své kolo rituálně zakopal na různých částech města poté, co jsem ve třeťáku absolvoval sportovní kurz na začátku roku. Týden na kole.
Už. Nikdy. Víc.
boudicca: Cyklovýlety miluji. V Brně jsem na kole přes léto jezdila i do práce, do Prahy jsem si ho ale nebrala, protože bydlím v centru a to já na kole nerada. Takže teď už budou výlety jen nárazové, když pojedu k rodině. Dost mi to první měsíce po stěhování chybělo.
Kolo si pořiď, však na občasné projížďky není potřeba nic luxusního. Ta designová městská kola se mi sice líbí, ale nedá se na nich pořádně jezdit do kopce, takže to není nic pro mě. Já si jezdím i na horském kole pěkně v sukni a s mašlí ve vlasech, když na to přijde.
Kola z druhé ruky bych se nebála, ale chce to osobní vyzvednutí a nejlépe si jej vyzkoušet. Kdyby potřebovalo více servisních zásahů, tak se ti na něm pojede špatně, poznala bys to. Spousta lidí si kolo koupí a pak jim jen stojí ve sklepě, tak to raději po čase prodají...
atraktivnistrasilka: Nedivím se, v centru na kole ne-e. Znám teda lidi, co to praktikují, ale já bych na to neměla odvahu, takže se nedivím. Kdybych si ale někdy měla najít práci kousek od domova a nebydlela bych v centru (předpokládám, že se to nestane, nemám to tam ráda), tak na kole určitě ano. Je to eko a ještě člověk něco málo spálí... a i to málo se počítá.
Taky jsem měla horské kolo, ale bylo v pěkném barevném designu (bílá a modrá), holky z okolí mi ho hodně chválily, že vypadá dobře, i když člověk chce jet někam "na dámu". Ne, že by mi na tom sešlo (osobně taky nejsem typ, kterému by vadilo na horském kole vyjet sukni ), ale měly pravdu. Snažila jsem se to kolo ještě najít, samozřejmě nejen kvůli tomu designu, ale už ho prodávají v nějaké jiné verzi, a ta je v černé barvě. Nelíbí se mi, ale cenově je velice dobré, a jestli po vyzkoušení bude stejné, jako to mé původní (což by mělo být, má totožné parametry), a nenajdu žádné, které by se mi líbilo echt víc, asi si ho koupím. Zase nechci za každou cenu investovat do nějaké šlupky, když bych si pak rozmyslela, že si chci zajet na cyklovýlet do hor.
hanicezvesnice: Moc pěkný článek! Tak či tak Ti přeji, až se rozhodneš a pořídíš, abys své nové či staré, ovšem stejně milované kolo využila efektivněji než já a můj drahý. Pro mě je KOLO trochu noční můra, nervové vypětí. Vždy jsem milovala svá kola, i to, co mě přehodilo přes řidítka, pionýr? Poté mi naši zakoupili krásné (vlastně nebylo krásné, ale moje) kolo v bazaru, velké, dospělácké, s přehazovačkami! Vydrželo mi snad přes deset let. Natřela jsem ho na zeleno a jezdila na něm i když mělo posléze řidítka nakřivo a nefunkční zadní brzdu. Nehodlala jsem ho dát pryč. Postupně jsem si však uvědomila svou ohroženost na životě a musela jsem ho odstavit. (stále zeje v kolárně domu) Vysnila jsem si retro kolo s košíkem a kamarádky mi ho darovaly k narozeninám. Sestavily starou herku, natřely na bílo a zeleno a jak se na ní jezdilo. Jenže jsem se opět odstěhovala za prací a poznala drahého, který jednoho dne dostal nápad. Jeho nápady jsou krásné, ale mají krátkou expiraci. Tedy dostal nápad pořídit si nová kola, pořádná, kvůli cyklovýletům. Zainvestovali jsme tedy nemalé peníze do nových kol a měli radost. Po jednom výletu jsem však z muže vycítila vytrácející se nadšení. Toho času jsme se i stěhovali k němu na rodnou ves. A od té doby stojí naše nová, jednou použitá kola v garáži, kam se na ně chodím dívat a mluvit s nimi. Opravdu. Ta citová vazba, chápeš. Již dvě dlouhá léta. První rok byla výmluva jasná, kompletní rekonstrukce přes celé léto a podzim a pak samozřejmě zima a špatné počasí. Druhý rok jsem byla těhotná a měla striktní zákaz sednout na kolo. Ne od lékaře, od manžela. Je rok 2019 a já si ze srdce přeji, abychom už konečně dali těm našim kolům příležitost ukázat, co umí. A jestli ještě něco umíme my. Amen.
atraktivnistrasilka: Děkuji! No, je pravda, že já své kolo běžně taky nepoužívala. Když jsem o něj přišla, bylo mi čtrnáct, a nejdál, kam jsem pravidelně docházela, byla základka naproti. Občas cyklostezka podél řeky, v létě týdenní dovolená. Za rok to dělalo tak tři týdny ježdění... Dneska to samozřejmě už vidím jinak, jsem dopravních předpisů znalá, troufla bych si dál. Ale pro změnu nemám na čem. Dávám tomu čas, rozmýšlím se, právě kvůli té expiraci (to je dobrý výraz ve spojitosti s nápadem!). Pořídím ho tak či tak, ale bojím se, že kdybych teď udělala něco neuváženého, pak budu litovat a dopadne to přesně tím sklepem a šlus. Na druhou stranu možná ztratím horlivost a kolo bude při nejlepší vůli napřesrok. Znám se již...
hroznetajne: Kolo je super, dokud nemusíš jet do příšerných točitých krpálů a cítit se u toho, jako kdyby měl každou chvíli skončit celý svět 
. Což se u výletů na hrady a zámky a českou krajinou obecně děje poměrně často . Pokud chceš jezdit jenom po městě, tak pohoda .
Kolo je fajn a pro šílence, co na něm jezdí i v zimě, mám trochu slabost (můj táta na něm jede i v teplotách pod nulou do práce).
Na kole je fajn, že se dostaneš někam rychleji, než kdybys šla pěšky, takže můžeš jít na vzdálenější místo .
Kup pořádný zámek a kolo ti neukradnou.
atraktivnistrasilka: Znám, znám. Vidím to, jako by to bylo včera - vesnice na Šumavě, krátce po poledni, třicet stupňů. Šlapu krpál jako kráva, v místním rozhlase řve Zagorka a za mými zády rozhořčený nevlastní mladší bratr. Místo cesty před sebou vidím světlo na konci tunelu. Máma to vzdala, kolo vede, matčin (tehdy) přítel to kamufluje, vždy popojede pár metrů a z kola následně seskočí a vede. Zagorka pořád řve, nevlastní bratr úspěšně konkuruje, svalil se do škarpy. Já vítězoslavně vyjíždím na vrchol kopce, seskakuji, lehám si na asfalt a modlím se, ať tam nenechám nohy...
Šílenec. To jsi řekla výstižně. Šílenec mě nutí, abych na kole taky jezdila, třeba do školy. Jenže šílencovi se to řekne, on je totiž trochu rozdíl v tom, kam na tom kole jezdí on, a kam chce, abych na něm jezdila já. 
Nicmémě, já tyhle lidi fakt obdivuju, já bych se třeba v takovém sněhu teda horko těžko dokopala... i kdyby šlo jen o těch deset minutek na nádraží.
Zámek je sice užitečná věc, ale u nás ve sklepní kóji k ničemu. Není možné ho k ničemu přidělat - maximálně ke dřevěnému trámku, který se dá lehce vylomit, a pak je tam trubka na plyn, což nechci riskovat z bezpečnostních důvodů (když tam bude pitomec s absťákem, nebude koukat doleva doprava, co vlastně ničí)... budu to muset nějak vymyslet, ale děkuji.
rebarbora: Ach, jak ty mi mluvíš ze srdce! 
Hlásím se coby další pošuk, co uprostřed zimy sní (a reálně zvažuje) o koupi kola Jinak já měla citovou vazbu i k těm půjčovaným rekolům - vždyť už jenom ty jejich jména v člověku evokují pocit, že jde skoro o domácího mazlíčka Akorát že já teda uvažuju o koupi městského bez přehazovačky, abych si příp. uměla sama nahodit spadlý řetěz 
Koneckonců na to moje plánované ježdění do práce a letní výlety po rovinatém okolí mi bude bohatě stačit, větší sportovní výkony v plánu rozhodně nemám, na to si svůj cyklovýlet na Cornštejn ještě moc dobře pamatuju
atraktivnistrasilka: Jsem ráda, že tu nejsem jediná bláznivka v tomto ohledu.
No, je fakt, že já jsem taková sebetrýznitelka. Při jízdě po horách budu funět, nadávat, ve slabých chvilkách brečet a omdlívat, ale já mám pak pocit náležitého kalorického výdeje... Což je pro mě taková odměna, kterou z cyklostezky tak nějak nemám. 
Ale vzhledem ke svým zkušenostem tvé plány moc dobře chápu, já totiž s řetězem zažila takové peripetie (nakonec šlo o onu výrobní vadu, kterou jsem zmiňovala v článku), tolik moc jsem se s tím navztekala, že jsem se vážně několikrát nechala slyšet, že na kolo už nikdy nevlezu. Ale jak jsem řekla - sebetrýznitelka. A pak si tady do článků budu stěžovat, že jsem si namlátila...
iva: Jé, kolo. Kolo je fajn. Moc fajn. Ale úplně chápu tvou frustraci z kola vyššího než je třeba. Když ale oni chlapi jedou na kompenzaci úplně automaticky a vůbec si neuvědomujou, že nám je to tak nějak úplně u ...
Kdysi jsem byla na Indoor cyclingu a pamatuju si z toho jedinou věc, a to, že sedlo by mělo dosahovat ke kyčli. Toho se držím a funguje to. Akorát teď mám trošku problém. Manžel si koupil kolo. Na svou výšku 1,85. No a kdo jezdí se Starší na cyklovýlety? Já. Takže jezdím na jeho kole se štanglí a nepřej si vidět, jak to vypadá, když brzdím
Úplně chápu tvůj strach z pořízení kola. Nedejbože novýho. Páč ta frustrace, že ho ukradnou, je děsná. Starší jsme vloni konečně koupili nový kolo, protože teď už jezdit umí a z tohle už jí pár let vydrží, než z něj vyroste. Jenže kamkoliv jedeme, děsím se, aby jí ho někdo neukradl 
to si ty výlety tak nevychutnám
Každopádně tě chválím, že si chceš kolo koupit a jezdit. Pokud se nedostaneš do party soutěživců, neznám lepší relax. Když chceš, jedeš vedle někoho a kecáte, když nechceš, šlapeš do pedálů a přemejšlíš si o svým. Prostě paráda. Navíc na kole vidíš věci, kterejch nemáš šanci si jinak všimnou. Fakt je to fajn
atraktivnistrasilka: Ano, cyklistika je asi moje nejoblíbenější sportovní disciplína. A to, že nemám vlastní kolo, je pro mě deprimující nejen proto, že si nemůžu spontánně zajet někam na projížďku, ale též proto, že s kolem z půjčovny člověk nikdy moc neví, co ho čeká. Stojím si za tím, že ujet byť jen hloupou dvacítku na neznámém kole není nejbezpečnější věc, nebojím se to přirovnat k tomu, když člověk dostane "do ruky" jiné auto (nebo klidně to samé, kde ale po návštěvě servisu spojka zabírá o dost dřív). Protože nevím, jak se to kolo bude chovat na kamenitém terénu, z prudkého kopečka, do kopečka, u přehazování... A než si to osahám, kolo vracím. Kdežto svoje kolo znám, a vím, kde je asi potřeba jaký převod, jak stabilní mám řídítka, jak moc být razantní u brzdění... Ta výška, to už je pouhá tečka za tím vším. Jednou jsem tedy měla skutečně štěstí na poměrně vyhovující kolo, ale jinak ta půjčovaná... to byla katastrofa. Hlavně od těch drah. Možná jsem měla smůlu na špatné pobočky, ale od nich už si prostě kolo nepůjčím.
Jen upozorním, že jezdit na pánském kole je špatné pro ženské držení těla.
Jsem ráda (nikoli škodolibě), že s tím strachem o kolo nejsem jediná na planetě. To svoje ukradené jsem dostala snad v jedenácti letech za vysvědčení, tehdy mi bylo ještě poměrně velké a ten rok jsem ještě dojezdila na předešlém, dětském kole. Pak už to šlo, bylo sice dospělé, ale já poměrně brzo vyrostla a brzo přestala růst (kolem 13. - 14. roku). Myslelo se, že mi vydrží jakože na dlouho - no, troje prázdniny jsem s ním odjezdila. A šlohli mi ho na můj svátek, aby mi to nebylo líto. Já se o něj fakt chorobně bála, nenechávala jsem ho venku bez dozoru (ani pro zmrzlinu do sámošky jsem nešla, pokud by mělo být venku samotné), ale vážně by mě nikdy nenapadlo, že zmizí ze zamčeného sklepa. Byla jsem mladá a naivní.
tlapka: Nemám kolo a neseděla jsem na něm od svých zhruba osmi let, co jsem se vysekala na škváře. Občas si řeknu, že bych to zase zkusila, ale trochu mě odrazuje nejistota těchto investic... to je kolo, přilba... a stejně bych jezdila jen po rovině a kdo ví, jak dlouho bych jezdila... no, nevím, no.
Ale ty jsi úplně jiný případ. Na tvém místě, za těchto okolností... bych do toho šla.
atraktivnistrasilka: Já to chápu. Velmi podobný vztah chovám k plavání. V létě si jdu do vody ráda, ale aby mě někdo nutil přeplavat dvacet bazénů, hustil do mě efektivní techniku... Né, děkuju. Navíc bych se s velkou pravděpodobností utopila, jako se to už několikrát málem stalo. A když se neutopím, vychlastám třetinu bazénu - vím, o čem mluvím. Od doby, co do mě ve škole na plavání plavčík šťouchal tím protivným dřevěným klackem, abych šla do větší hloubky, do toho nějak nemám vůli.