Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Typický čas vánoční u Strašilky
Komentáře k článku: Typický čas vánoční u Strašilky
myfantasyworld: Také ti přeji krásnou druhou adventní neděli. 
Přítel taky nemusí Vánoce, kdežto já je miluju, v čemž je tak trochu problém, nějak jsem ho ještě nedokázala nakazit vánoční náladou. 
Já jsem si říkala, že pokud by mě to cukroví nebavilo, radši bych si ho zkusila někde koupit. Mamka taky říkala, že jí to nebaví už dělat, že nebýt toho, že chceme my se ségrou, koupila by si ho někde. Mě je celkem jedno, jestli válím, vykrajuju, lepím, nebo co dělám, ono my se tak nějak vždycky u toho střídáme a lepení většinou děláme všichni. Někdy i bráchové.
Ty fotky jsou dobrý, taková vážná s tou knížkou.
Přeji ti, aby letošní Vánoce byly pohodové. 
atraktivnistrasilka: Mně to pečení zas baví, to jo. Ale když je toho hrozně moc a člověk to dělá hodiny a hodiny, umluvený z veletrhu, to je fakticky mňamka 
Babička (druhá, co s námi nebydlí) už to vzdala. Léta pekla tuny a tuny cukroví, dojídalo se to ještě po Velikonocích, nehledě na to, že o Velikonocích pekla taky linecký. No a jednou jí ruply nervy - a že cukroví dělat nebude. Ono ani není divu, když na to byla sama. Děda a pomáhat, no to nejde k sobě, a táta, co tam s nimi bydlí, no ten už vůbec ne. Já tam zase tak často nejsem, takže moje pomoc by moc hodnotná nebyla. Takže se babička naštvala, právem - objednávají si od loňska, mají to cukroví dobrý, takže bezpředmětné něco víc řešit.
Děkuji 
To já uměla číst dřív než chodit pomalu Tudíž jsem knížky už odmala značně prožívala, i ty, jejichž textu jsem zrovna moc nerozuměla.
Děkuji tobě též 
myfantasyworld: Jo, pak když je toho fakt hodně, tak je to blbý, ale my už právě pár let děláme jen málo druhů.
Ani se nedivím, že to cukroví se rozhodla nedělat, když na to byla sama. U toho cukroví je supe, když to dělá více lidí. I když někdy jsme se fakt v té menší kuchyni, co mají naši pletli.
Nevadí, žes jim nerozuměla, hlavně, žes to prožívala.
barjoha: No ale vybavuješ si to všechno, že jo? 
A vzpomínáš, jaký to bylo, když si byla malá, že jo?
A povídáte si s mamkou a s babičkou, že jo?
A tak nějak víc začínáš rozumět, proč babička brečí, že jo?
A tohle všechno jsou Vánoce
I tohle je na nich to hezký 
, má malá čtenářko
atraktivnistrasilka: S tou babičkou je to trochu složitější, ale jinak ano, ano a ano Řekla bych, nebýt těch našich dohadů, tak to snad ani nejsou Vánoce. Ale já vím, že bych to do budoucna chtěla mít doma jinak, asi jsem naivka, ale věřím že to tak bude a přestane ze mě být takový Grinch
atraktivnistrasilka: Vážně? Mně se teda lidi většinou smějou, že když se vztekám, vypadám jak ratl To ten Grinch teda asi nebude můj příprad...
hroznetajne: Krááásně popsané, moc jsem se pobavila!
A hele, kdo další vytahuje staré fotky z rodinných alb !!! Kapři s ploutvemi mě fakt jakože rozsekali . A buď ráda, že doma pořád hrajete divadlo na Ježíška v pokoji. Až budeš ty stará babička, co pláče v křesle, budeš na tohle všechno vzpomínat. Já budu mamku letos přemlouvat, že chceme jít se ségrou do druhého pokoje se schovat a vyhlížet Ježíška z okna a to už bychom to jakože taky nemusely dělat, že .
Tak fotka, jak si čteš knížku, je prostě úžasná .
atraktivnistrasilka: Ach děkuji
Nojo, já ty fotky právě měla naskenované už asi před měsícem, kdy jsem se na sebe dívala, jaký jsem byla krásný dítě, a co ze mě vyrostlo A když jsem tam viděla ty fotky co máma fotila na Štědrý den, tak jsem neodolala Navíc nehrozí nejmenší nebezpečí, že by mě z těch fotek někdo někdy poznal, vypadám kompletně jinak. Aspoň mi to tak připadá.
Mě to s tím Ježíškem štve hlavně proto, že pak nikdy nemůžu jít natočit stromeček. Po večeři už na to natáčení nemám náladu. Budu se letos s mámou muset domluvit, aby Ježíškovi řekla, ať přiletí trochu později 
Že? Jaká to roztomilá holčička já bývala, no jo, to už je léta pryč
zlomenymec: 1) Jo, fakt to trochu připomíná půllitr
2) My máme jeden umělý stromek už asi 15 let, a ten je naprosto skvělý - nepelichá, rozložíš ho, ozdobíš ho a tahneš Nejlepší na vánocích je stejně to vyžírání arabesek a těch plněných čokoládových rybiček ze stromečku
3) Babička to asi trochu moc prožívá, no 
4) Za fotkY dostáváš pochopitelně velkou pochvalu
atraktivnistrasilka: 1) Děkuju. Konečně někdo.
2) Jo, ten náš měl asi třicet let... Ještě dneska na něj se slzou v oku vzpomínám. Matka ho, chudáka, opřela o popelnici. Cestou do krámu. Když se vracela, stromeček už tam byl - a já nechci myslet na to, kde teď asi je. Takhle přecitlivělá jsem, takhle, když řvu kvůli vánočnímu stromu, do háje. 
3) Tak ono je tam toho víc, co jsem úplně nenapsala, a být na jejím místě, tak brečím taky.
4) 
zlomenymec: Úplně to vidím. Strašilka o 50 let později... je Štědrý den... malá vnučka vchází do babiččina pokoje a vidí, že babička pláče.
"Co se stalo, babi?"
- "Ale nic, zlatíčko, babička si jenom vzpomněla na náš starý umělý vánoční stromeček..."
Pardon
atraktivnistrasilka: Teda ale... Takovou srandu ze Strašilčina neštěstí si dělat 
tlapka: Chtěla jsem okomentovat strašně moc věcí, ale až příště, pardon. Musím teď pár týdnů vstřebávat fakt, že rok 2001 je 15 let zpátky. 
zlomenymec: Žejo Jako by to bylo včera, kdy jsem na základce psal slohovou práci o tom, že slavit přelom tisíciletí je fakt událost
atraktivnistrasilka: Chtěla jsem napsat něco trefného a chytrého a tak, ale budu raději mlčet. Pamatuju si totiž ten deprimující pocit před dvěma měsíci, kdy mě doktorka pasovala na matku nějakého neznámého dítěte sedícího v čekárně. Jeho jakože-fakt-matka si odběhla a nechala ho tam samotného. Tomu klukovi bylo snad šest 
To bylo znamení, že moje dětství je definitivně v koncích.
barjoha: To já jsem takhle kdysi dávno, zrovna o Mikuláše, jela k našim a zdálo se mi, že nějak dlouho nejede výtah... tož jsem si naň zabušila a zahalekala něco o zku*venejch sobcích a že výtah patří všem... po chvíli výtah přijel, dvéře se otevřely... a v nich
Zalapala jsem po dechu, strnula, v duchu lovila nějakou básničku...
Načež on mě zdvořile, leč lhostejně pozdravil a v klidu bez zájmu šel pryč.
Tenkrát jsem pochopila, že jsem asi dospělá
zlomenymec: A to já relativně nedávno kupoval alkohol na jednu oslavu a chtěli po mně občanku 
atraktivnistrasilka: A teď co je lepší / horší. I když u mě teda záleží, jak se obleču / učešu. Jsou schopný mě odhadnout na dvacítku i deváťačku na ZŠ Obojí se mi stalo v jeden měsíc.
barjoha: Už tě pustili v tramvaji sednout?!
Nepustili, viď?!
Mě už jo 
Když se mi to stalo prvně, přišla jsem do práce a plakala jsem
Šéfová se mi smála, protože JÍ ještě sednout nepouštěj
atraktivnistrasilka: Ne, to já jsem ta (a snad ještě nějakou dobu budu), co vždy ze sedadla rychle vyskočí! Já osobně ale pouštím jen lidi důchodového věku a jinak znevýhodněné. Jinak ne. Ale tohle by mě teda asi taky rozplakalo - ještě víc než to s tím dítětem (i když to jsem byla spíš ve značných rozpacích a styděla jsem se )
atraktivnistrasilka: Že jo? By mě zajímalo, jak se mu to bude mluvit za takovejch deset let, s některejma chlapama to totiž jde značně z kopce.
Opakuji: Značně z kopce!
barjoha: Takovejch jsou plný JIPky... To voni si pořád myslej, že jsou jurové, pak očekávaj druhou mízu a ejhle... on přijde první infarkt
atraktivnistrasilka: Tak tak. Ono to pořád blbne, a pak aby to člověk neustále kurýroval a nosil řízky do nemocnice
zlomenymec: Takovýhle narážky si vyprošuju ! Ještě mi pořádný kus z dvacítky na začátku mého věku zbývá, jsem mladý a plný sil! 
zlomenymec: Hele a to zas ne! A kromě toho, nemluv za Strašilku, nejsi její tisková mluvčí!
zlomenymec: Tak je to dlouho, co jsem to jedl naposledy, ale tehdá mi to chutnalo, no
atraktivnistrasilka: No, mně teda cuketový taky jedou 
Sice mi je celá rodina vrátila, proč je chci otrávit, ale mně to chutná
zlomenymec: To je pravda. Jen v jedné jediné věci si rozumí všichni lidé na světě. Nesnášíme ranní vstávání Pardon, to prostě nešlo
