Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Největší křivda v dějinách
Komentáře k článku: Největší křivda v dějinách
kari: Traumata ze základky jsou vždycky strašné zlo. I přes to, že s odstupem jde vždy vlastně o nepodstatný nesmysl. Asi je to tím, že děti ještě nejsou zvyklé na všechny ty průsery, které jim život může nadělit, a tak si to všechno berou až příliš k srdci.
Ale znám i ten pocit nenapravené křivdy, který dokáže štvát i po letech. Vídáš ještě někdy někde toho tehdejšího studenta z gymplu?
---
kari.pise.cz
atraktivnistrasilka: Myslím, že mě tehdy nejvíc vzalo právě to, že o tom všem vědělo x lidí, kteří ze mě dělali trochu pitomce. To fakt nemám ráda. Ale ono to na té základce bylo špatné celkově, takže je to jenom díleček ze skládačky.
Toho kluka nevídám, znala jsem ho vlastně jenom po jméně, ale jestli jsem ho někdy viděla osobně, to ani nevím. Na třídnice jsem nezanevřela 
, ale mít je na zodpovědnost, to už ne.
zlomenymec: 
Jak já ti rozumím, s touodpovědností a snahou být užitečný, byť mně se nic tak traumatického nikdy nestalo!
atraktivnistrasilka: Třídní kniha byla moje nejoblíbenější kniha! Byla jsem nejvěhlasnější službička, a oni ji čmajznou zrovna v devítce v pololetí. 
Zničená reputace nadosmrti! 
myfantasyworld: Třídnice je zodpovědnost. A tos mi připomněla teď na VOŠ, kdy se nás angličtinářka ptala, kdo třídnici do sekretariátu odnese a to byla pojročilá doba a na sekretariátu tma a nikomu se nechtělo, tak jsem se toho ujala, ale nerada to dělám Jak řekla spolužačka, třídnice je taková citlivá věc.
Nejhorší na tonhle je, že to ostatní věděli a nic neřekli, anu se nedivím, jak ti muselo být, protože základka, ptotože si člověk vše bere osobně a teprve si zvykáš na křivdy, které se dějí.
atraktivnistrasilka: Jéj, já jsem ráda, že na vošce máme třídnici elektronickou, byť mám tu papírovou podobu moc ráda.
To jsi mi teď úplně připomněla, že jsem z té třídnice byla docela zničená i proto, že v ní byly citlivé údaje (telefoní čísla, adresy), no bůhví, kde to všechno skončilo, ani nepřemýšlím.
iva: Tohle bolí. Tohle fakt bolí 
Upřímně doufám, že aspoň někteří z těch idiotů dospěli a uvědomili si, jak moc tenhle fór nebyl fór, ale hnusný podlý svinstvo.
Pamatuju si, jak mi jednou na koupáku jeden chlapec vlezl do batohu a snědl mi svačinu. Všem to přišlo jako obrovská legranda a nechápali, proč se proboha zlobím. Nebyla to legranda. Byla to krádež. A neuvěřitelná zrada. Byť jsem nikdy s nikým extra kamarádka nebyla. Od té doby už vůbec ne.
Úplně vím, jak se dodnes cítíš
atraktivnistrasilka: Už asi šest let se snažím pochopit, co z toho dotyčný měl, no nevím. 
Svačina je taky věc. 
To bych se teda taky hodně zlobila... a jak se znám, nezapomněla na to! Křivdy v sobě střádám. 
boudicca: Co to je za lidi?? Podobné žerty jsem nikdy nechápala, a tím spíše ne, že tě to všichni nechali vyžrat až do konce, vyučující nevyjímaje. To mi přijde asi horší než samotný fakt, že někdo třídnici sbalil.
My se taky mlátili, dělali si naschvály... Ale když to přesáhlo určitou hranici, vždycky tam byla snaha vyučujících situaci urovnat.
atraktivnistrasilka: Tak ono to popravdě bylo takové špatné celkově. Já se ve finále ani nedivím, že nikdo nic neřekl včas. Neměli jsme se moc rádi. Druhá věc, že mezi nimi byli i lidi, se kterými jsem zdánlivě zlou krev neměla. S těmi se ale taky už nebavím, takže dneska už klid po všech stránkách. Jenom mě pořád přepadne taková divná hořkost, když si na tohle vzpomenu.
To je hodně o učitelích. I o kolektivu. Ono to mlácení se ve finále bývá nevinnější než takové ty "podlosti", nebo jak to nazvat. U nás obecně stálo za houby oboje. Copak kolektiv, to se prostě občas nesejde, ale někteří učitelé u nás byli tak trochu na baterky, třídní zvlášť (on třídu nechtěl, byl přemluven, taky to tak vypadalo).
tlapka: Je mi z toho dost smutno. Místo, aby byli rádi, že se o to nemusí starat oni, tak tě takhle podrazí. To pubertální tele, co to udělalo, vzal čert, ale že tě v tom ostatní nechali vyráchat a ještě ti učitel hrozil postihem, to je fakt ostuda. :-/
Mamčina třída zažila totéž, ale myslím, že to měli jako průser kolektivní a nikdy se definitivně nepotvrdilo, kdo za tím tehdy stál. A to měli letos 30. výročí od maturity! Přijde mi to jako snesitelnější verze, protože to nebylo zacíleno proti nikomu z nich, ale spíš někdo maskoval stopy po nějakých podezřelých absencích.
P.S. Zrovna Ztracení TK mě jako hra nikdo neuchvátilo, zato seminář je boží.
atraktivnistrasilka: Jak už jsem psala Boudicce výše, náš třídní byl na houby. Na peďák šel jen proto, že se nedostal na studium historie, učit ho nebavilo, měla jsem z něj neustálý pocit, že brzo vyhoří (taky že jsem se nepletla, ale to je už jiná pohádka). Třídnictví taky nechtěl, přemluvila ho naše třídní učitelka z páté třídy. Na mě byl paradoxně pes nejvíc ze všech, a to proto, že to byl náš bývalý soused z domu, znal se s mojí rodinou a viděl ve mně takovou "jistotu", ale zároveň chtěl ode mě víc než od ostatních, každý můj škobrt převracel tak, abych si v něm co nejvíc vymáchala čumák. Myslel, že mi tím pomáhá se otrkat, ale byly to většinou spíš klacky pod nohy a vůbec to nebyla taková ta úměra snaha -> odpovídající výsledek, ale spíš snaha -> chyba tady tady tady tady... Asi to myslel dobře, ale bylo to hrozně protivný a nerozešli jsme se kvůli tomu úplně v dobrém. Fakt nevěřím, že to myslel zle, ale dělal to úplně špatně.
U nás kolektivní průsery neexistovali, u nás to s tou soudržností bylo tak blbý, že každý všechno na každého prásknul... Teda většinou. Většinou... 
Taky mám, Tlapko, radši jiné cimrmanovské hry, ale TK mě neurazila.
hroznetajne: Kašli na to, přijdou nový křivdy, tak musíš mít ty staré vyřešené, holka!
Já to vnímám dost tak, že jako dítě jsem křivdy v sobě extrémně přiživovala a dlouho se jimi užírala. Dneska bych se musela posrat, kdybych v sobě řešila každou nespravedlnost. SVĚT JE NESPRAVEDLIVÝ, tak to je .