Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

boudicca: Tyjo! Já začínala sice ještě v izolaci, ale jen s lehkou jógou, aby mě z válení v posteli nebolela záda, a hodně podrobně jsem monitorovala, jak se při ní a po ní cítím. Pak postupně procházky, ale větší výdaje energie jsem si ještě dobrý měsíc odpustila, fakt jsem z post-covid syndromu měla respekt a nechtěla to uspěchat...

Držím palce, ať se brzy dostaneš na předcovidovou aktivitu, a hlavně ať to moc nebolí. Nelámej to přes koleno.

---
by-boudicca.blogspot.com

damn-girl: Asi se nedá říct, co je špatně a co je dobře. Sama to v článku píšeš. Člověk musí jít nějak podle toho, co jemu vyhovuje, co mu půjde. Přiznávám ale, že bych se tak rychle po covidu bála, především se pouštět do takových aktivit, jako je běhání. Vždycky si vzpomenu, jak nás mamka po vleklé nemoci nechávala i bez pitomého tělocviku dva týdny, aby tělo nabralo síly. Musím uznat, že si dost často všímám, že lidé/sportovce na pouučku, že se má tělo po nemoci v klidu regenerovat dost kašle a jsou i tací, kteří by chodili i na antibiotikách cvičit, protože jinak se cítí skvěle a vůbec jim nedochází, jak moc si můžou uškodit. Tím tě nechci vůbec strašit Pokud to tak vypadá, tak se omlouvám. Doufám ale, že budeš v pořádku a že to půjde, jen to chce svůj čas . Tuhle appku a hodinky použovám také. Jen tedy já neběhám, nějak jsem se víc našla ve svižné chůzi, ale těch psů a malých dětí se bojím také a to se normálně psů nebojím. Jinak do Kunraťáku chodím moc ráda na procházky. Přijde mi jako hrozně pěkný les, především ta spodní část s potůčkem .

---
damn-girl.pise.cz

eithne: Mně se líbí tvoje odhodlání. Takhle běhat hned po covidu, to chce pane vůli - a že běháš, i když se ti nechce vyběhnout, to je na smeknutí, s tím mívám problém.
Já se psů dost bála, když jsem bydlela na Čerňáku - tady u nás mi přijdou vychovanější, že na mě ani tolik nereagují. Děti jsou problém, ale při běhu mi nevadí, to jen na kole vždycky projíždím krokem a s rukama na brzdách...
Jo a líbí se mi tvůj přístup k Mikynovu běhání

---
eithne.pise.cz