Rekonstrukce, aneb kopli jsme do toho

V pondělí jsme předali náš byt k rekonstrukci. Jak, z čeho a co - to mám pro vás všechno připravené, ale půjdeme na to postupně.

Předchozí článek obsahuje plánek současného (dá-li se tomu tak dnes, tři dny po začátku bouracích prací, vůbec říkat) stavu. Psala jsem o tom, co s bytem udělal bývalý majitel, a taky jsem nastiňovala, co plánujeme udělat my. Dneska vám ukážu grafický návrh kuchyně a části obýváku, vestavky, pohovořím krátce o výběru řemeslníka a článek ukončím krátkou polemikou o tom, jaké to může být, když rekonstruuje svépomocí někdo, kdo tomu úplně nerozumí.

Kapitola I. - Truhláři

Věděli jsme už od začátku, kdo nám udělá kuchyň a vestavné skříně. Nejlepší kamarád mého manžela má tátu, který vlastní zakázkové truhlářství. Mikyn má od nich ve svém pardubickém bytě kuchyň a šatnu, a protože obě dvě díla se nám časem velmi osvědčila, rozhodli jsme se, že do společného bytu zvolíme stejného dodavatele. Mezitím si od stejné firmy nechávali dělat kuchyň i švagr a následně také moje máma, oba dva byli spokojení. Prostě jsme vsadili na jistotu.

Kuchyň u nás v bytě musí být vymakaná. Protože dojde ke změně dispozice a do jedné (nosné) zdi se bude dělat otvor na odpad a vodu, museli jsme kuchyň nikoli našroubovat již na existující místnost, ale vymyslet uspořádání místnosti zcela od začátku. Protože prostor je omezený a kuchyňský kout s obývákem jsme museli vsadit to místnosti o rozloze 20 m^2 (se dvěma dveřmi, z nichž ani jedny nemůžeme zrušit), bylo nutné přemýšlet o každém centimetru a využít prostor až do výšky.
Moje máma namítala, že kuchyň se skříněmi až do stropu prostor opticky zmenší, ale protože oba s Mikynem vaříme a kuchyň aktivně používáme, máme poměrně hodně náčiní, které musíme někam dát. Kuchyň do stropu se nám jevila jako jediná rozumná varianta.

Celkový plán obýváku + kk, který nám nakreslil projektant z truhlářství.

Jak vidíte na obrázku, značně se zmenšil původní obývák. Místo něho hodně sežrala kuchyň. Když byl u nás doma zkoumat terén Mikynův nejlepší kamarád, který pak vytvářel bazální návrh a předával ho projektantovi, komentoval nepraktičnost toho, že je dřez úplně oddělený od zbytku kuchyně (na plánku můžete vidět na stěně mezi oběma dveřmi), a jestli by rozvody nešly natahat stropem v podhledu nebo podlahou.

Odpověď je jednoduchá, nešly. Nebo možná ano, ale je mnohem jednodušší a funkčnější udělat prostou díru do zdi, než vytvářet technicky složité a ve finále málo funkční řešení, ze kterého by byl každý uživatel bytu nešťastný (nebyl by spád, bylo by to mnohem dražší - včetně případných zásahů při opravách). Mít dřez o pár metrů dál mi přijde jako mnohem menší problém, ale je samozřejmě na každém, co si dělá s vlastním bytem (nebo domem).

Součástí návrhu je také náš skládací Ikea stolek, který můžete vidět napravo od dřezu s myčkou. Nebudeme mít plnohodnotný jídelní stůl, ale i tento udělá hodně užitku - dá se rozložit tak, že se u něj nají maximálně 6 lidí, což nám upřímně stačí. Tolik židlí doma ani nemáme. :-)

Pohled na samotnou kuchyňskou linku včetně lednice, spotřebičů a úložného prostoru.

Pohled na skříňku pro televizi, která bude tvořit předěl mezi kuchyní a obývací částí.
Má v sobě namyšlený prostor pro subwoofer a růžné další pičičurdičky.

Obývací část je zatím trošku v mlze. Máme doma dvoumistný gauč a křesílko z Ikea, já plánuji tento náš dvoumístný gauč časem vyměnit za gauč do L, aby vzniklo více prostoru pro mě, Mikyna, případné děti nebo návštěvu. Zároveň je prostor mezi gaučem a televizí dost dlouhý na to, aby se pohovka mohla roztáhnout a přespala na ní případná návštěva. Bude nutná menší logistika s konferenčním stolkem a možná křesílkem, ale nic, co by se snadno nezvládlo odšoupat.

Vedle (na plánku z vašeho pohledu pravějších) dveří bude bývalá knihovnička, kterou v současnosti používám na dokumenty, papírnické věci a květináče. Je to Ikea knihovnička z mého dětského pokoje, ale je velmi šikovná a do tohoto prostoru se dobře hodí -  byla na stejném místě i v době, kdy jsem ještě bydlela u mámy. Na fotce ji zatím nemám, takže mi budete muset věřit, jak moc se tam hodí - dokonce i barevně!

Od stejného zakázkového truhlářství si necháváme dělat i vestavné skříně. V zásadě jsme vizuálně zreplikovali to, co v bytě už bylo - ony ty původní skříně nebyly úplně zlé, pouze staré a používané - ale udělali jsme menší úpravy uvnitř.

Vnitřek vestavé skříně ve velké ložnici. Replika toho, což tu už bylo, jen malá ohledně šuplíků,
které budou plně uzavřené, aby z nich nevypadávalo oblečení.

Vnitřek vestavné skříně v předsíni. Replika jen částečná, šuplíčky jsme poskládali trochu jinak, než jak byly původně.
Některé části jsou pevné, ale některé z desek můžeme vyndat (nebo někde naopak přidat),
aby nám vznikl prostor buď větší, nebo naopak více menších přihrádek.

Tohle měla být technická skříň v menší ložnici.
Ale to nakonec bude jinak.
K tomu se dostanu.

Kapitola II. - Řemeslník

Oslovili jsme souseda. Jezdí fordí dodávkou, na kterou si nalepil reklamu až teprve před několika měsíci. Bydlí o tři vchody dál, je podobně starý jako Mikyn, má tři děti a žádné webovky. Oslovili jsme ho z čirého zoufalství, protože po mámině rekonstrukci (dá se říct poměrně zpackané, ale o tom jindy) už jsme na výběr řemeslníka byli velmi opatrní. Ozval se obratem, poslal reference, fotografie svých prací a hned si vyžádal plánek bytu. Hned na první schůzce se ukázala jeho znalost terénu (má stejný byt), cenová nabídka byla velmi rozumná. Předělával byt někdejšímu starostovi, měl svého instalatéra, revizáka elektřiny i podlaháře. Plácli jsme si. Z instalatéra nakonec vylezl další soused, který bydlí jen dvě patra pod mojí mámou, a předělával byt, ve kterém tu bydlí (byť v nájmu) - ten sehnal právě přes našeho řemeslníka, který zase bydlí na patře s pánem, který tu napříč domem vlastní několik družstevních podílů a pronajímá (či spíše "podnajímá") je. Jak vidno, jsme tu všichni jedna velká rodina.

Nelakuju si věci narůžovo, ale na chlapech oceňuji, že nám věci řeknou na rovinu. Nenutili nás ani do jedné vícepráce, ani nás nepostavili před hotovou věc, ale při každém problému (a že se jich během prvních dvou dnů vyrojilo až až) si nás do bytu pozvali, ukázali, navrhli a odůvodnili. Nemusím být profesionál k tomu, abych zrovna u těchto věcí rozumem odvodila, že je (nebo by mohlo být) zle. O tom potom (ještě dneska). 

Podlahy bude dělat podlahář, přípravu na ně náš řemeslník. Vybrali jsme si lepený vinyl, podlaha bude všude stejná, jednolitá a nikde nebudou prahy.

Koupelnu nám zazásobuje Siko, ale zrealizuje náš řemeslník s instalatérem. Samotné peripetie s návrhem koupelny (a ukázku samotného návrhu) si ale nechám na jiný článek, či spíše baladu pro pobavení, ale nic víc. :-)  Jak se totiž ukázalo, ono to s tou koupelnou totiž nakonec bude stejně jinak, než jsme si zpočátku mysleli.

Kapitola III. - Kostlivci

Když kupujete nějaký byt nebo dům, musíte počítat s kostlivci, kteří velmi často vylezou na povrch až v momentě, kdy do nich kopnete. Věděli jsme, že něco takového přijde, počítali jsme s tím. Přesto nás některé věci překvapily - jsou to takové věci, které byste prostě něudělali, pokud byste rekonstruovali byt, který chcete bezpečně obývat. Možná jsem blázen, že chci mít věci udělané kvalitně a funkčně, ale rozhodně nejsem blázen proto, že je chci mít udělané bezpečně.

Můžeme polemizovat nad tím, proč se někdejší majitel rozhodl zvětšit koupelnu na úkor kuchyně, a proč do té koupelny zakoupil obří hlubokou rohovou vanu zabírající absurdní množství prostoru, s úzkým nášlapným schůdkem a bez jakéhokoli madla k chycení. Můžeme nechápat, že koupelnu fakticky zmenšil zbytečnou dvaceticentimetrovou nikou, kterou ve finále vedla jedna mini trubka (co by se dala pohodlně zabudovat do vedlejší zdi z Ytongu). Tohle je otázka osobního rozhodnutí a vkusu, koneckonců to byl primární důvod, proč jsme byt začali předělávat.

Co ovšem nikdy nepochopím? Proč se do rekonstrukce někdo pouští sám, když ví o věcech tužku.

Bohužel jsme při demolicích zjistili, že celé jádro - to znamená koupelna, kuchyň a kus předsíně - jelo na jednu jedinou elektroinstalační krabičku, která uvnitř byla ohořelá. Ve zdi byly dva nebo tři dráty, které nevedly vůbec nikam, a podržte se - elektřina byla z větší části sice v mědi (kromě dvou random zásuvek, které bůhvíproč stále jely na hliník), ale pan někdejší majitel se již neobtěžoval toto přepojit na třífázi, takže jsme celou dobu vesele vařili, prali, sušili a myčkovali zároveň, a to všechno na jednu krabičku v jádru a na jednu fázi. Pecka.

Co se týká odpadových rozvodů v bytě, odpadová trubka od WC jaksi neměla spád - spíše naopak (byla zkrátka do kopce), a ještě byla lepená v kloubu, což by prostě nemělo být. Reálně tam už hrozila havárka, takže se musela vyměňovat celá odpadová trubka odspoda až nahoru. Bylo nutné oběhnout všechny sousedy nad námi a poprosit je, zda by hodinu vůbec nepouštěli vodu a nesplachovali. I tak instalatér dostal spršku - no naštěstí ne bobkovou. :-)
Instalatér říkal, že celkově ty rozvody v koupelně byly strašně divné, a odhadoval, že je nedělal instalatér - snad. Mě to nepřekvapuje, protože při předání bytu majitel tvrdil, že rekonstruoval z větší části sám nebo s kamarády.

Naprasklý odpad. Vzhledem k tomu, že se mi nezobrazuje náhled fotky, nejsem si jistá, zda vidíte naležato či nastojato.
Omlouvám se, na novém blogu teď nemám čas pracovat.

Včera ovšem přišla daleko větší perla, která nám rozsah celé rekonstrukce o něco zvětšila a zároveň teď kvůli ní musíme pracovat s jinými varinatami. Je to důvod, proč nevyjde technická skříň v menší ložnici, i důvod, proč nakonec nemá význam zveřejňovat Siko návrhy koupelny - i když to později stejně udělám alespoň pro pobavení.

Mrkněte se na hluché, duté místo za záchodem.

Když pan předchozí majitel rekonstruoval, zvětšil si, jak jsem už zmínila, koupelnu na úkor kuchyně. Posunul příčku více do jejího prostoru, to stejné ovšem neudělal s toaletou. Vznikl tak dutý nevyužitý prostor, který jsme úplně původně plánovali odhlučnit a využít právě jako technickou skříňku, a to z toho důvodu, že nově vzniklá menší ložnice by byla tak malá, že bychom v ní nemohli už mít kromě postele a tého technické skříňky nic jiného.

Včera přišel telefonát od pana řemeslníka, že se nutně musíme večer v bytě sejít. To nikdy neznačí nic hezkého. Když jsme se sešli, zavedl nás do bývalé kuchyně.

Tohle je původně zamýšlený prostor pro technickou skříňku, foceno v úterý, když jsme řešili zatím jen odpadovou trubku.

Tahle fotografie je focená ze stejného místa jako ta předchozí, pouze o den později.
Pan instalatér o přepážku pouze zavadil, ta celá spadla.

Díky tomu začali chlapi zkoumat statiku celého jádra. K našemu naprostému zděšení jsme zjistili, že Ytongová stěna (nahrazující prapůvodní umakart) není stabilní, nebyla správně napojená na nosnou zeď, a pokud bychom na ni začali šroubovat novou koupelnu, bože nedej do ní zabudovávat trubky na vodu a odpad, mohla by se začít kymácet. To jádro nestavěl zedník, ani nikdo, kdo by měl s něčím takovým kvalitní zkušenosti. Celé to jádro stavěl amatér. 

Řemeslník nám dal na výběr (a také čas na rozmyšlenou), zda chceme původní Ytong (s tím, co víme) ponechat, nebo nakonec zbourat celé jádro a postavit znovu. S tím, co jsme viděli a slyšeli, jsme se hned na místě dohodli, že jádro shodíme a postavíme znovu.

Deset minut po tom, co jsme se s řemeslníkem rozloučili, vyslovila jsem nahlas nápad, že bychom mohli jádro posunout zpět na svou původní velikost. Důvod byl jen jeden jediný - velikost menší ložnice. Jestli jsem s touhle rekonstrukcí měla nějaký osobní problém, tkvěl v tom, že by se do tohoto pokoje nevešla skříň na oblečení.
Koupelna by stále zůstala větší, než ta původní socialistického typu, protože získala prostor navíc zrušením chodničky ke kuchyni - tohle rozložení bychom zachovali. Několik desítek minut jsme s Mikynem bádali u původního projektu s půdorysy a chodili s metrem po mámině bytě, až jsme ještě týž večer napsali řemeslníkovi. Ten začal (pochopitelně) trochu zmatkovat - ale to my koneckonců také. Nakonec jsme se dohodli, že se v bytě další večer sejdeme, naměříme a společně se dohodneme, co dál. Znamenalo by to totiž zrušení technické skříňky (kde měl mít rozvody router), změnu rozložení koupelny a úpravy v rozvodu elekřiny v jádru.
Jenže za ten větší pokoj - kde mi najednou vznikla naděje, že můžu dát tu blbou šatní skříň - mi tohle všechno stojí.

Bude to stát nějakou práci? Jo. Zavaříme si mozek? Jo. Vícepráce? Ano. Litovala bych později, kdybych téhle příležistosti nevyužila? Strašně moc.

Tady příběh zatím končí. V následujících dnech budeme jednat s naším řemeslníkem a vymýšlet, jak to všechno uděláme. Posunout to půjde, logicky - jenom je nutné to všechno nějak propojit dohromady.

Na následujících fotografiích vám na rozloučenou ukážu několik střípků.

Konec rohového bazénu. Víc slov není třeba, všechno je konečně v rovnováze.

Tohle bylo pod plovoucí podlahou v obýváku. V ložnici předpokládám podobný stav.

Kdyby vás to netrklo, to je původní socialistické lino.
Bývalý majitel se neobtěžoval s vyrovnáním podlahy, frknul na lino pěnovou podložku a na ni lamely.
Vysvětluje to důvod, proč na zemi byly prohlubně.
(Tušila jsem, že to tak bude - nejsem nikterak překvapená, jen řemeslník byl.)

Doufám, že už nepřijdou žádná velká překvapení. V zásadě už ani nemá co přijít, říkám si - jádro bylo asi to největší, co přijít mohlo. Leda by spadla nějaká příčka nebo kus nosné zdi, ale to snad proboha ne. 

Snad proboha ne, Vesmíre.

Pokračování přijde příště, a já zatím nevím, jaké bude. Což mě na tom znervózňuje úplně nejvíc!