Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Sháním pejska. Značka: Nespěchá
Komentáře k článku: Sháním pejska. Značka: Nespěchá
iva: Ty ťunťo, můžeš mi ukázat toho smělce, který tě odsoudí za to, jak zodpovědně přistupuješ k něčemu tak závažnému?!
Líbí se mi, jak dokážeš uvažovat ve všech souvislostech a ohledech k okolí. Kdyby takhle přemýšleli všichni, nejsou plný útulky.
PS: psa dětem stále odmítám pořídit, protože všechny tvoje výše uvedené důvody. Já neumím vychovat ani děti, natož psa. A bydlíme ve 4. patře bez výtahu. A děláme na směny. A do nejbližšího parku to je 15 minut, což na ranní venčení, když od šesti dělám je dost na prd...
Pejska jsem slíbila k maturitě a to jen v tom případě, že už tou dobou budou bydlet ve svým 
atraktivnistrasilka: Ono nejhorší je, že nedokážu pořádně analyzovat vlastní myšlenkové pochody. Vím co chci, ale přitom to nevím. Mám vytipovanou rasu, jejíž charakteristika i vzhled odpovídají mým požadavkům, a to tak, že by to byl úplně perfektní pes, ale stojí dvacet klacků, a to teda fakt ne. 
To už je fakt lepší vzít si psa, byť třeba to štěně, co nikdo nechtěl, nebo se narodilo už v útulku. Minimálně teď. A pak někdy, za nějakou tu dekádu, si klidně pořídím i to svoje "ideální" plemeno, a třeba k němu nějakého osvojeného, jako kamaráda. Pojímám podezření, že to stejně nakonec dopadne tak, že si vezmu nějaký třeba odrostlejší štěndo, co mě chytne za srdce, a doopravdy nebudu řešit, jestli bude vypadat jako jezevčík, nebo poroste pomalu do labradora. Klidně bych si vzala i nějakýho pejska s jedním okem, s horším sluchem... mně by to nevadilo. Ale musel by to být opravdu mladý pes, nebo to štěně. 
Obávám se, že většina ostatních kritérií stejně nakonec padne.
Já taky jako dítě chvilku škemrala o psa, ale velice brzy jsem pochopila, že by tu trpěl. Je sice fakt, že mám u psů jakousi přirozenou autoritu (potvrzeno sousedem z osady, co se psy chodí na cvičák), ale tu jsem neměla vždycky, a kdo by psa vychovával? Já těžko, máma je na výchovu psa moc měkká (vždyť i tu myš i přes můj zákaz krmí bílým pečivem), a babička... je babička. 
Ta se bála i morčete, když jsem měla. Takže ano, psa chci už asi osmnáct let nepřetržitě, ale víc jak deset let jsem o něm doma vůbec nezačala. Myslím, že holky za chviličku porozumí, z jakého důvodu jim psa nechceš pořídit - o to víc si pak budou toho svého vážit, až ho budou jednou mít. Tohle znám z vlastní zkušenosti, a dneska jsem ráda, že jsem psa tak dlouho nemohla mít, protože mě to paradoxně naučilo tomu, že nic není a nebude zadarmo, na všechno je potřeba si vydělat a dneska už počítám i s tím, že existuje možnost, že se psem budu muset jednou jít na veterinu na uspání, kdyby to s ním bylo špatné - tohle jsem si jako dítě moc neuvědomovala, a ani bych tomu nebyla vystavená, protože by to odsrali rodiče. S prominutím. Myslím, že holky jednou budou vděčné za to, že to je tak, jak to je - stejně jako já.
PS: Právě jsem se vrátila z autoškoly. Nastartovala jsem, a přesně v momentě, kdy se auto dalo do pohybu, ozvala se z rádia jedna má velice oblíbená píseň o Sázavě... 
iva: Sázava, Sázava co to, probůh, Lasička ladí za rádio?!
Asi tě zas holkám nechám přečíst, aby věděly 
Stejně skončíš do měsíce s jezevčikem středního věku, ale kouzelně odzbrojujícím pohledem 
atraktivnistrasilka: Country, on jedině Country Rádio. Vzhledem k tomu, že jsem vytáčela zatáčku, nijak moc jsem se nestihla dojímat, to na mě dolehlo až po konečném zaparkování (do zatáčky!).
Radši se nebudu ptát, kolikrát už chudinky holky po mně musely louskat ta má veledíla...
Si taky myslim. Ale budu hledat primárně na štěněčích inzercích (samozřejmě útulkových, apod.). Osud mě s tím pravým psem dá dohromady. Nějak to dopadne.
iva: Neboj, zatím jseš stále ještě jejich oblíbená moje kamarádka víceméně jen občas cituji. Ony si ode mě stejně nedají říct, páč to jsou spratci rozmazlený a nevychovaný
O parkování do zatáčky mi ani nemluv, to absolvuju v jedné ulici každou noční. A vždycky se trefím až tak napotřetí 
eithné: Myslím, že uvažuješ nanejvýš racionálně a rozumně. Taky bych si z útulku nevzala dospělého psa - netušíš, jaká traumata má za sebou a kdy koho pokouše, protože bude mít v ruce noviny nebo z něj bude cítit pivo nebo co já vím. Ono i vzít si štěně z útulku je v mých očích nesamozřejmý dobrý čin, mnohem snáz by si šlo vzít nějaké čerstvě narozené štěňátko, kterých se na Facebooku nabízejí mraky. Všechna tvá kritéria jsou symaptická, fandím ti 
atraktivnistrasilka: Já bych si klidně vzala, ale víš co. Bydlet sama (nebo aspoň ne s věčně vylekanou a občas agresivní babičkou a outlocitnou matkou), mít zkušenosti... nesplňuji ani jedno.
Díky, díky za podporu. Štěně bez PP od "chovatele" (spíše množitele) bych si nikdy nevzala, právě kvůli takovým praskají útulky ve švech. Ale už jsem si na facebooku zalajkla stránku, kde se inzerují mladí psi do jednoho roku z útulků po celé ČR, nebo kteří byli kvůli vořešskému původu odsouzeni k smrti, ale zachráněni. Jestli tam najdu psa, který nebude mít dlouhé chlupy a bude maximálně po kolena, abych vyhověla mamince, to se teprve uvidí... 
myfantasyworld: Naprosto chápu tvé důvody nevzít si dospělého psa, on je to problém vychovávat psa, o kterým absolutně nic nevíš, jakou měl výchovu atd., kdežto u toho štěněte si ho vychováš ty sama, což bych řekla, že v případě, když člověk předtím psa neměl, je nejlepší řešení.
Je hlavně dobrý to, když si uvědomuješ, že pes je odpovědnost, což si bohužel spousta lidí ani neuvědomí. 
Pořídí si psa a ten je věčně zavřený doma, pořád by někam jezdili a psa hází na ostatní příbuzný a co s tím že? Prostě jakmile chci cestovat, tak si psa v žádném případě nepořídím, já kvůli tomuhle jsem nechtěla žádné zvíře a do budoucna nechci. Obzvláště do bytu, ale do baráku je ten pes fajn, hlavně kvůli tomu, že se cítíš bezpečněji.
Malé psi nemusím, ale když už v tom paneláku bydlíš, je ideální nějaké střední plemeno, nechápu lidi, co si vybírají do bytu psi, kteří jsou velcí. Upřímně je mi kolikrát těch psů líto a říkám si, že někteří lidé by prostě psa mít neměli.
Vždycky si říkám, jestli si moje okolí nemyslí, že zvířata nemusím, když jim řeknu, že bych si zvíře do bytu nepořídila. Ale není to tak, já zvířata mám ráda a možná i proto uvažuji tak, jak uvažuji, lepší žádné zvíře, než aby to zvíře trpělo. Ne všude si zvíře sebou můžeš vzít, musíš pak hledat, kam tě s ním vezmou.
atraktivnistrasilka: Ono se to s tím psem dá udělat vždycky, ale musí se chtít. A to právě většina lidí nechce, hledat ubytování, kam můžou psi, případně na cestě do ciziny vyřizovat všechny náležitosti se psy spojené... mně to neotravuje, ale lidé jsou různě líní a teoreticky to chápu. Ale pak to dopadá jak to dopadá, že jo...
Je fakt, že jsou větší psi, co jsou vyloženě bytoví, nebo minimálně ne moc na zahradu. Ale většina velkých psů to má opravdu lepší na zahradě, co si budem, že. Já nemám ráda miniaturní štěkny, ale toho středního psa bych brala. Jednou si chci pořídit velškorgiho, ale to stojí osmnáct klacků, takže si pár let počkám.
Však není ničí povinnost vlastnit zvířata, ne? Znám spoustu lidí, co mají zvířata hodně rádi, ale žádné nemají, protože cestují, hodně pracují, nebo peníze investují jinak, pro ně smysluplnějším způsobem...
myfantasyworld: Jasně, právě je pohodlnější toho psa nechat příbuzným, než řešit cestování s ním, nehledě na to, že to jsou další výdaje. Jak píšeš, musí se chtít a když čtu takový článek u tebe, jsem ráda, že jsou lidi, kteří toho psa chtějí mít a chtějí s ním být a udělají pro to maximum.
Přesně ty miniaturní štěkny mi vadí a oni mají ještě takový ten pronikavý štěkot a to já mám dost často večer pod okny od sousedů, trpím, hodně trpím, když mám otevřené okno dokořán
Není, ale čas od času se setkám s tím, že na se na mě lidé koukají divně, že nechci zvíře nebo se mě ptají a proč nechci, to asi, když vidí, jak se k nim hezky chovám a mám je ráda, ale spousta lidí chápe ty důvody. A přesně i z toho důvodu, že jsem pracovala a jezdila domů v 5, 6 hodin, nechtěla jsem psa, protože by to byl chudák být tak dlouho sám, jasně oni si zvyknou, ale mě pak přijdou ti psi chudáci.
boudicca: Že odmítáš pejska z množírny automaticky neznamená, že si musíš vzít dospělého psa z útulku. Mezi tím je mnoho dalších možností, jen je vidět.
Ale plně tě chápu. Bez zkušeností bych si taky dospělého psa nevzala. Já takhle adoptovala dospělou samičku potkana a pěkně jsme si spolu první dva měsíce užily. Zvířátko bylo nemocné, vystresované, odmítalo žrát a jakkoliv se socializovat. Ačkoliv jsem zkušeností s potkánky měla na rozdávání, myška mi dala neuvěřitelně zabrat, než se dala do pořádku a začlenila mezi ostatní. A to šlo jenom o potkana. Nedokážu si představit něco podobného absolvovat se psem.
atraktivnistrasilka: Není to ani tak o tom, že bych ty možnosti neviděla - v současné době se jen rozhoduji, která by byla nejlepší, ale to si asi ještě hodněkrát rozmyslím, než nakonec dojde k té realizaci. Na facebooku existuje mnoho skupin, které hledají například opuštěná štěňata po celé ČR, a potom nabídky jednotlivých útulků sdílejí a předávají dál, mezi lidi. Depozita, o kterých píše Tlapka pode mnou, jsou další možností. Myslím, že v tomto směru jsem informovaná až až, jde spíš o to, že mám šrumec v hlavě. Ale ten vy za mě samozřejmě vyřešit nemůžete, to musím já sama. Vím to.
Tomu s potkánkem věřím. Měla jsem totiž kdysi takové morče, samičku - bylo mi asi šest, když jsem jí dostala, a deset, když mi umřela. Byla z nějakého špatného zverimexu - přišla ke mně už jako dospělá, byla velice nevyrovnaná a kousala - a to podotýkám, že morčata nekoušou, protože mají v povaze neúčtočnost a jistou lhostejnost k sobě samým. Myslím, že jediné moje štěstí bylo, že mi domů nepřišla březí.
Měla jsem jí ráda, ale co si šestileté dítě bez zkušeností s chovem čehokoli má počít s vyloženě agresivním zvířátkem? A opravdu jsem nebyla takové to dítě, co necitlivě čapne zvíře, mačká ho a ze srandy tahá za ocas a uši. Naopak. Vždycky jsem ke zvířatům měla respekt, i když šlo o "hloupého" křečka. A přestože jsem k morčátku chodila pomalu po špičkách a z klece si ho nechala vždy vyndat od rodičů, protože jsem se bála, abych ho špatně nechytla, měla jsem ruce plné kousanců a škrábanců. Tak to bohužel šlo celé ty čtyři roky, co žila. Od té doby si na výběr zvířat opravdu hodně potrpím, i proto jsem myšáka brala z chovatelské stanice.
tlapka: 
za tak ohromně zdopovědný přístup. Kdyby ho měl každý, hned ba se žilo lépe nejen pejskům...
S těmi útulky je to všelijaké. Tvoje obavy chápu a měla bych stejné, dřív pro mě byl pes z útulku vyloženě nemyslitelný, protože bych se bála těch starých traumat a podobně, přesně jak píšeš. Ale tak před dvěma lety jsem pomáhala s inzercí útulkáčů na webu a ohromně mě překvapilo, jak velké množství psů je mladých a "normálních", sledovaly jsme jejich životy i v nových rodinách a problém byl jen jednou, kde to však byla záležitost nezodpovědné majitelky, která by měla problém i s chovem rybiček. Pokud nevěříš velkým útulkům, zkusila bych ty menší, "rodinné", různá depozita a podobně. Tam si s nimi opravdu dají práci a pečlivě vybírají i budoucí možné majitele právě podle vlastností a nároků psa. Tím tě nepřemlouvám, jen chci říct, že to nemusí být úplně beznadějná cesta.
atraktivnistrasilka: Nad depozity jsem přemýšlela taky, i to je samozřejmě cesta. Jen jsem četla, že mají všelijaké adopční smlouvy, že se to některým lidem moc nelíbilo, ale nečetla jsem je, takže neposoudím, navíc to bude zařízení od zařízení.
Vážně se chci vidět, až dojde na lámání chleba a budu toho pejska vybírat. To bude žůžo...
hroznetajne: Takže bude VŠ?! Bude, jo?! Fakt?! Nechci nic říkat, ale kolikrát ani při VŠ se pracovat moc nedá. Teda asi záleží hodně na škole a na rozvrhu...
Jinak bych taky ráda maminku, co by mi naznačila, že by bylo fajn mít psa. Moje mamka z nich má akorát tak fobii, takže si můžu koupit leda tak rybu něco podobnýho. Takže si psa budu muset pořídit asi až budu někde sama samotinká. Ale jak se znám, asi to spíš bude kočka. Máš ráda kočky?
Jinak bych se necítila nijak provinile za to, že chceš radši štěně. Je jedno, jakýho psa si pořídíš, protože u tebe se bude mít určitě dobře .
rebarbora: Já bych byla taky pro štěně, na dospělého psa z útulku to chce mít shovívavé okolí, chce to víc času, trpělivosti a vůbec Jinak u štěněte nejistého původu je většinou aspoň veterinář schopen podle tlapek odhadnout, jak velký pejsek bude