Nejdřív jsem nic takového nechtěla psát, protože mám pocit, že se v mém životě za poslední rok neudálo skoro nic. Navíc mi mé racionální já tak nějak říká, že ten kalendář mi nemá co poroučet, co se v mém životě má nebo nemá stát. A má pravdu. Racionální já má skoro vždycky pravdu. Kdybych se podle něho řídila častěji, byla bych se v životě neocitla v tolika kaších. Ale co naplat, konec roku vnímám jako příležitost ledacos si ujasnit.

Nedávno jsem taky začala s Postcrossingem.

Ahoj.

Jenom jsem vám všem chtěla popřát krásné svátky. Ať je na vás Ježíšek letos hodný. A ať třeba uvidíte zlaté prasátko. Ani nemusí mít nutně zahnuté zuby nahoru. Buďte se svými nejbližšími, a na ty, se kterými být z jakéhokoli důvodu nemůžete, myslete.

Z celého srdce vám přeji, ať se vám splní to, co si přejte vy.

Kamarádka mi dneska popřála bohatého Ježimuže. Odvětila jsem, že ježi v tom slově mohla klidně vynechat, protože jsem včera v drogérii nechala nekřesťanské peníze. Když ta rtěnka měla tak krásnou barvu. Ale ve skutečnosti nepotřebuju bohatého Ježimuže a ani jiného muže k tomu, abych dokázala prožít slušný svátky. Člověk by se měl snažit radovat se z toho, co už má. Myslím z těch pozitiv. To je pro mě podstatou těch Vánoc.

Mějte se rádi, buďte na sebe hodní, a až k vám nějaký ten Ježimuž přiletí, určitě mi řekněte, čím vám udělal radost.

Tak zase ahoj, musím jít zdobit tu pelichající větev stromek. Loučím se s vámi včerejší vtipnou příhodou, snad vás to pobaví víc než mě. :))

Jak jste si mohli všimnout, kompletně jsem to tu překopala. Hned na okraj - nenechte se zmást, touhle zprávičkou se opravdu nechlubím, spíš naopak. To si přečtete níž.

Podle ptáka poznáš Strašilčin blog. Paradoxem je, že hlavním důvodem pro změnu byl ten ohavný pták v titulku, kterého jsem tu měla. No, a přesně to je proč mám tady teď dalšího ptáka. Ach jo.

Nejsou to poslední úpravy, které tenhle blog potkaly. Už nějakou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak bych to tu udělala jinak, takže jsem si vytvořila nějaký takový jakože titulek, který tu chci nějakou dobu mít. Asi ne napořád, ale jako zkouška to poslouží dobře. Můj citát samozřejmě zůstal (a vždycky zůstane) zachován.

Do Vánoc už do toho asi sahat nebudu, takže je mou občanskou povinností informovat vás o několika skutečnostech:

1. Komentáře vypadají vskutku hrozivě. Modré rámečky kolem ikonek, a vůbec je tam nějako moc té modré. Ne, nenechám to tak, ale momentálně (nejen vzhledem k tomu, v kolik hodin tady ještě straším) už nemám náladu se v tom hrabat. Nemáte nejmenší tušení, kolik nervů a googlování mě stála už jen tahle změna. Natož hledat nějaké problémy, proč mám modré rámečky kolem ikonek. To si nechám po štědrovečerní večeři. Vzhledem k tomu, že v rámci čekání na řízek mě matka už asi tak dva týdny drží výhradně na bramborách na dva způsoby stále dokolečka, nemám moc energie na nějakou intenzivní investigativní činnost. Fakt se za to omlouvám, oku to nelahodí.

2. To samé se stane po rozkliku mého profilu.

3. A taky u zamčeného článku.

Zkrátka co není odkaz, to je modrý. Dokonce i nadpis tohohle je modrej! Vlastně tuhle zprávu píšu jen kvůli těm modrým nechtěným prvkům. :-D Abyste se nelekli. Usilovně pracuju na nápravě! No dobře, ne tak usilovně, ale víte co. Myslím na to. Myslím na to víc než na zítřejší písemky.

Díky za pozornost, můžete se věnovat svým činnostem. Jestli jste si chtěli přečíst něco nového hezkého, tak vás asi zklamu. :-D Vraťte se k přechozímu článku, tam máte mě, což můžete brát třeba jako dárek k Vánocům.

Edit: Proboha lidi. Přiznejte se. Kdo sem kliknul kvůli tomu, že náhled na titulní straně Píše.cz končil slovy "podle ptáka"? Protože 22 jedinečných návštěv za den jsem ještě nikdy neměla.

Ha! Vánoce jsou tu. To už ani já popřít nemůžu.

Tahle věta mojí spolužačky mě docela položila. Asi bych měla bejt zvyklá, asi by mě to nemělo překvapit, ale prostě mě to tak hnusně zabolelo, že bych se z toho picla.

Upozornění: Jste-li hákliví na popis ekzému, tak nečtěte. Dík.

Tak pravil klasik. Nebo nepravil, to je vlastně jedno.

Protože mně se teď teda daří ohromně.

:-D

Maturitní ples je událost, které se v dnešní době nevyhne pomalu nikdo.

Nevyhla jsem se ani já.

A to jsem moc chtěla.

Jsem ve čtyřech částech třídního vystoupení. Z pěti.

A donutili mě napsat proslov.

Říká se, tedy aspoň naše třídní to tvrdí, že střední škola je to nejlepší období v životě.

Jo? A v jakých místech?