Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Tak prý už skoro...
Komentáře k článku: Tak prý už skoro...
iva: I ty moje 
aspoň vidíš, že dobré skuky mají být po zásluze potrestány 
Já bych to tvoje "nedokázala jsem" zas tak černě neviděla. Například y tvrdíš, že jsi ve společnosti cizích lidí nudná. Ha ha ha. JÁ jsem TRAPNÁ. Věř mi, to je mnohem horší. Mnohem. Navíc mám takovej ten "vím, že plácám kraviny, ale místo, abych zmlkla, tak ty kraviny ještě víc rozpatlávám" styl. A soustrastné pohledy ostatních mi moc nepomáhaj 
Co se týče kamarádství - na základce nula od nuly pošla, protože jsem to prostě neuměla. Ne, že bych se občas nesnažila, ale já tyhle věci nějak fakt neumím. Vždycky jsem byla ta divná, dokonce tak moc, že mě ani nešikanovali, protože mě nebavilo na tu šikanu reagovat a když nebyla odezva, tak na mně prděli. Rozumíš, to už je zoufalství nejvyššího kalibru, když už nikomu nestojím ani za tu šikanu 
Na učňáku to už bylo o něco lepší, ale furt celkem nic moc. Jako, já se s nima i bavila, ale že bych byla s někým "děsná kámoška", to zase ne. I když, teda, jednu kamarádku jsem tam měla, vzala jsem jí jednou na vandr... a za půl roku jse jí šla za svědka, protože ten kamarád, co jí tam měl hlídat jí hlídal až příliš důkladně 
Od její svatby jsme se neviděly 
Opravdový kamarády jsem si našla až na vandrech. Bylo to takové řízení osudu, protože ta parta, se kterou jsem se nakonec dala dohromady, byli nejlepší lidi mýho života. Vážně jsem měla hroznou kliku, že mě vzali pod křídla. Vedle nich jsem dospěla, zformovala jsem se v celkem normálního člověka a tak vůbec. Už se taky tak nevídáme, oni mají děti, já mám děti, každý bydlíme v jiném městě... ale jednou za rok až za dva se stejně sejdem a ten víkend je pro mě naprosto nejvíc boží za celej rok.
No a na střední (maturovala jsem 2014) jsem se už s pár lidma skamarádila. A víš jak pokračujeme? Jednou za čas si napíšeme, s Tadeášem se vídáme, ale to je všechno. A stačí nám to.
Tu pracovní úroveň socializace mám taky. Když před někým prohlásím, že jsem vyučená servírka, následuje nutný dotaz: "A proč to neděláš?"
Má odpověď: "Protože nesnáším lidi!" vyvolává dost rozporuplné reakce. No aby ne, když mám zaměstnání, jaké mám
Hele, já si fakt myslím, že by sis do "dokázala jsem" toho měla napsat mnohem víc. Páč, když si vezmeš, že jsi dožila skoro plnoletosti a pořád ještě žiješ, chodíš, dýcháš... tak super, ne?! 
PS: a to ještě počkej, až budeš mít řidičák! Ten pak spolu virtuálně oslavíme. Vsadím se, že se Mečoun přidá
atraktivnistrasilka: Nó, takhle. Rozmluvila-li bych se (nedobrovolně) ve společnosti, byla bych na tom asi podobně. To už se mi několikrát stalo, dokonce mezi lidma, co už jsem nějakou tu dobu znala. Fakt se divím, že se mnou ještě mluví, po tom, co jsem kecala...
Máš recht. Dokázala jsem zblbnout dva chudáky kluky, naučit se plést francouzskej cop (takže teď už v podstatě jinak učesaná nechodim), psát všema deseti a nepozabíjet se se zbytkem osazenstva tohohle bytu. A přežila jsem noční můru svýho života - Štrasburk. Za tohle chci k narozeninám nějakej nezdravej dort.
Já? Řidičák? 
Já neumím řadit ani na kole, natož v autě, ježišmarja. 
A navíc, i kdyby... čistě hypoteticky... tak stejně nemám auto. Zatím. Babička už se sice třese na to, až dědovi doktor zakáže řídit a já tu patnáctiletou Fábku zdědím, ale její nadšení tedy nesdílím - a navíc to hned tak nebude (čím dýl to potrvá, tím líp), naštěstí. Když jsem se o prázdninách koukala do motoru, přísahám, že tam byl mech. 
iva: No neblázni
Řídit auto je fajn. Teda, když si to zautomatizuješ. Mně trvalo asi půl roku, než jsem do auta nastupovala bez takovýho chvění v žaludku a jistoty, že první policajt, kterej mě potká, mě nutně musí sebrat a roztrhat řidičák
Na autě je stejně nejlepší to, že v něm nemusíš udržovat rovnováhu
atraktivnistrasilka: Spíš jsem si říkala, že bych znásilnila někoho, kdo to auto má a věřil by mi natolik, aby mi to někde na nějakým plácku půjčil. Třeba bych zjistila, že to není nic hroznýho. Já se ale obávám, že intuice mi velí správně a neměla bych... a to mám autoškolu v baráku. Asi bych měla jednat dřív, než lektor půjde do důchodu. Ach jo. Já nevim. A stejně se mi nechce dělat řidičák teď, když bych stejně neměla čím jezdit...
myfantasyworld: Vezmu to postupně k jednotlivým bodům.
K nepovedeným:€
1. Slovosled není podle mě úplně to nejhorší,taky když pak píšu v práci, zjistím, že to zní divně a i někdy se mi to stává v článcích, ono jsou horší chyby, které se dají udělat.
2. Ohledně kamarádství, on je to většinou pak problém, když ze ZŠ se lidi rozejdou jinam, tak pak už si najdou nové kamarády, lidi prostě odchází a přichází a málokdo zůstává po celý život. Ta kamarádka, co se naštvala kvůli tomu, že jsi jí odepsala po 10 hodinách (někteří lidi asi předpokládají, že tam jsi pořád) a že kvůli tomu se s tebou nechce bavit, tak taková kamarádka fakt za moc nestojí.
To jsi na tom ještě dobře, já mám jen jednu, kterou znám nějakých 13 let a pak ještě jednu, se kterou se taky znám déle (mimochodem s oběma jsem se seznámila přes internet ) Nehledě na to, že je lepší mít opravdovou kamarádku, než plno známých lidí. 
3. S tou komunikací se nedivím, má to tak spousta lidí. A kontakt přes telefon a mejly je vždy jednodušší, než to řešit osobně.
4. V 18 být sama podle mě není žádná tragédie, já jsem vážnější vztah začala až v 19 a taky mi každý říkal, že jsem slušná (jojo to už je dávno pryč 
). Je lepší si počkat na vztah, než jen být s někým proto, abys nebyla sama a být kvůli tomu ve špatném vztahu a hlavně, pokud tebe samotnou to netrápí, tak proč to řešit.
5. Kdo by taky v 15 letech věděl, co chce dělat. Je to děsně brzy
6. Jojo ohleduplnost a obava říct ne, to je to nejhorší, taky mi to dělalo problém, ale věř, že už jsem toho měla natolik dost, že jsem se to naučila, protože pak jsem dělala věci jen kvůli druhým, ne kvůli sobě.
7. Neboj v písmoznalectví by to poznaly, žes to psala ty, kdyby náhodou někdy byl s doklady problém.
8. Přeji, aby se ti to povedlo. Mimochodem Kroměříž je opravdu nádherná, dostala jsem se tam jen kvůli zkouškám v práci.
K povedeným:
1. To je snad ten největší úspěch.
2. Je to skvělé, že jsi se s tím dokázala popasovat. Věřím, že mít jakoukoliv poruchu musí být problém, ale pravděpodobně jde o to, jak se s tím popereš.
3. Tohle je taky jeden z úspěchů. Já si pořád nejsem jistá, co chci dělat a to mi bude 25.
4. Mít respekt je dobrý, protože aspoň jak píšeš tě pak nechávají a nedělají ti nějaké naschvály atd.
5. Já když někdy vidím, kolik make-upu na sebe některé plácají, tak mi to přijde děsný. Nějak to nedokážu pochopit Taky nejsem žádná krasavice, ale prostě klidně vyrazím nenamalovaná a maluji se jen, když se mi chce nebo při nějakých příležitostech.
6. Jé, to je moc pěkný, že tě takhle babička nechala, aby ses o psa postarala a věřím tomu, že bys ho dokázala naučit i další věci jako je třeba sedni nebo lehni.
7. Klidně stalkuj, mě je to tak nějak jedno.
8. Tohle je taky úžasný krok nebýt pesimistická, on je to fakt někdy hodně velký problém. Mě každý říká, že jsem optimista a naivní. A jo fakt někdy jsem, ale teď už ne tolik, teď jsem kolikrát spíš pesimistická.
Je to úžasné takhle si to sepsat do článku 
Vidím, že jsem jaksi napsala dlouhý komentář, no asi bych se měla příště trochu omezit v rozepisování. 
atraktivnistrasilka: Tak předně - absolutně mi nevadí románové komentáře. Je o mně všeobecně známo, že se už skoro tři roky přemlouvám, abych si zašla do knihovny zaplatit roční poplatek, popřípadě udělat si novou kartičku. Kdysi jsem četla fakt hodně (základka - kdy byl ještě relativně čas), teď stíhám akorát tak maturitní a odbornou četbu k odborným předmětům. Tudíž mi nějaké to rozptýlení sem tam přijde vhod a já jsem jedině ráda, když si můžu počíst! 
Já vím, tak nějak jsem počítala s tím, že po ZŠ se hodně vazeb zpřetrhá, ale byly tam i holky, co jsem znala už od školky, možná dřív... ani nevím. Tak to mi bylo líto. Ale třídy jako takové rozhodně ne, z větší části to byla parta blbců. Co vím, dva z nich jsou teď na nějakém detoxu, někteří byli vyhozeni ze SŠ a pár jich má takový ty postpubertální depky, který já jsem si protrpěla někdy v šestnácti. Ale na rozdíl od nich bez alkoholu a jiných vychytávek.
V 18 to rozhodně žádná tragédie není, to říkám taky, ale okolí trpí chorobnou představou, že když ne teď, tak už nikdy. Vždycky jim odpovídám, že se třeba dočkají, když mi jedna ženská podle na míru sestaveného horoskopu předpověděla nějakou větší změnu letos. Ale já si z toho dělám spíš srandu, protože zaprvé tomu nevěřím a zadruhé si nikoho nehledám (a v dohledné době ani nebudu). Ale příbuzným to prostě nevysvětlíš.
No, taky mi to dalo, než jsem to sepsala. Ono vzpomenout si vůbec na nějaké svoje úspěchy, to je v mém případě nadlidský výkon.
myfantasyworld: S tím časem na knihy to chápu. Já sama přečtu většinu knih při cestě do práce jen proto, že jezdím dál a autobusem Ale jak jsem byla na základce, to jsem jela jednu knihu za druhou 
Teď už není čas a i radši dělám jiné věci (jako třeba jdu někam na procházku).
Věřím, že to mrzí, vždycky zamrzí, když je to fakt někdo, koho jsi znala dlouho a byly jste hodně dobré kamarádky (já takhle po ZŠ přišla o 3) a po SŠ o tu poslední. I když s tou jednou jsme byly pak i po ZŠ v kontaktu, ale už to nebylo ono. A spojily jsme spolu asi 2 roky nazpět.
S tím alkoholem to naprosto znám. Všichni chodili kolem mě na diskotéky, popíjeli a mě to prostě nelákalo a byla jsem pak ta divná, ta slušná. Ale já to nepotřebovala, já neměla potřebu vymetat večírky a popíjet.
Tak třeba se to poštěstí letos, když ti předpověděla změnu 
Zajímavý, že u mě se tomu nikdo nepodivovali, spíš naopak mi říkali, že to přijde samo. Moje rodina je prostě super 
Taky jsem přemýšlela, když jsem to četla, jaké úspěchy v životě jsem vlastně měla.
atraktivnistrasilka: Nó, pro mě jsou tyhle věci děsně za trest. To je nejhorší třeba v nějakých průzkumech, co nám do školy nosí vysokoškoláci, jakože do diplomky. Jednou tam po mně jeden chtěl vypsat DESET mých největších životních úspěchů. Myslela jsem si, že to se mnou sekne. Sesmolila jsem jich asi šest a to ještě mohl být rád, chlapec. Tenhle článek se mi ale, pravda, vymýšlel líp, protože jsem mohla trochu přehánět. Do průzkumu určenýho do diplomky nebudu psát jako životní úspěch to, že jsem se naučila dobře googlit.
rebarbora: Jéé, jak já v některých bodech poznávám sebe Např. z nepovedených body 2, 3, 4 (taky jsem introvert a často v mé přítomnosti mezi neznámými lidmi nastává trapné ticho, neb nevím, co bych měla říkat ), 6 a 7 (sice mám poměrně normální jméno, ale písmo jako prvňáček, takže můj podpis rozhodně není těžké napodobit, a to bych si přála mít takový nějaký ten dospělácký klikyhák 
), plus u mě stále nepovedené body z tvých povedených jako č. 3 (třebaže mám už dostudováno, je to tak všeobecný obor, že stejně pořád tápu, co by mě tak asi bavilo prozatím se utěšuju tím, že do práce chodím vydělávat peníze, ne se bavit, tak snad to s těma penězma bude taky někdy lepší ) a 5 (v mém případě bych se jednou ráda odhodlala chodit bez makeupu, kterým schovávám občasné akné větší šminkování jako je řasenka, tužka na oči nebo rtěnka v běžném provozu nestíhám, jen při svátečních příležitostech ) Jinak s pejskem chválím, že babička přemýšlí co by kdyby
PS: Sorry, ale dlouhý článek vyžaduje dlouhý komentář
atraktivnistrasilka: Tak ještě jednou: Žeru dlouhé komentáře!
Dále:
Já už se dávno smířila s faktem, že klikyhák nebudu mít nikdy. 
Mám na to moc blbý jméno. A i kdyby si mě někdo někdy náhodou vzal určitě nebudu mít to štěstí na počáteční písmeno, který zrovna umim napsat dobře a klikyhák bych udělala.
Ještě k tomu šminkování - já mám akné vcelku... no, mám. A ne občasné. To víš, že to s mým sebevědomím mává, ještě když mám ve třídě holky, co jsou na tom v tomto ohledu dobře. Hezký to není, co si budeme povídat... takže mě to stálo opravdu hodně přemlouvání a práce... a pak jsem se zeptala kamarádky, u který jsem věděla, že fakt bude upřímná, jestli jsem bez toho mejkapu hodně hnusná. Kupodivu mi řekla, že jsem v pohodě i bez něj... tak teď problém už nijak moc nemám. Naopak mi začíná dělat problém mejkap, připadá mi, že s ním vypadám nepřirozeně. Ale jak říkám, bez korektoru nedávám ani tak. Na tváři mi po jednom těžším projevu akné zůstal takový červený flíček (dobře... spíš flek ) a ten prostě maskovat musím, plus moje permanentní kruhy pod očima.
Dlouhá odpověď na dlouhý komentář... musela jsem. Sorry jako 
(ministr financí mi teď odpustí, to se tak nabízelo...)
atraktivnistrasilka: Nevím, jinak než jak se jmenuju jsem se zatím podepisovat nezkoušela. Všechno by se teprve ukázalo.
Co tě vede k takovým otázkám?
zlomenymec: Otázka trvá. Na jaké počáteční písmeno umíš ten počáteční klikyhák?
Tak kdyby to bylo písmeno, na který začíná moje příjmení, tak je to jasné znamení, to je přece jasný jak facka od lesního trola!
atraktivnistrasilka: Nó jistě. Já ti tady teď vypíšu pět písmen, který umím dobře napsat, náhodou se trefím a vlastně se ani nikdy nedozvím, jestli to teda je nebo není znamení, protože jsi tajemnej jako hrad v Karpatech. Ale abys neřekl, že se záměrně vyhýbám odpovědi: V jako Valenčík (), L, K, celkem i J nebo H. Rozhodně neumím T (což je vzhledem k mému křestnímu jménu trošku problém), Z (to ve mně evokuje zajíce a ty víš, jaký mám k nim komplikovaný vztah) a M a N. Jestli ses našel ve druhé kategorii, tak se omlouvám.
Ale jako aspoň naznačit bys mohl. Jakože, mám právo vědět, na čem jsem!
zlomenymec: Hmmm, tak já jsem od K. Takže je to jasné, ne?
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co jen mi připomíná jméno Valenčík. Pak mi to došlo
atraktivnistrasilka: Tak v tom případě se někdy stav v tom Krčáku (už konečně!), až budeš v tej Praze. Já tam celý dny poletuju jako nějaká divoženka, hledám buďto Valenčíka se svejma houbama nebo Mečouna s košíkem bez hub, ale nějak nenacházim. Jenom občas nějaká skalní koza, sem a tam daněk, pár turistů jsem viděla, ale teda žádnej materiál, co by vypadal, že by se nechal znásilnit. 
zlomenymec: Jednu pracovní nabídku mám v Krči Tak se tam kdyžtak můžeme scházet každý den po práci
atraktivnistrasilka: Beru tě za slovo. Když ten dopis tehdá nevyšel
Tak teď fakt doufám, že máma dodržuje co slíbila a nečte mi tady komentáře.
zlomenymec: OK, tak já se ti kdyžtak pak připomenu a domluvíme přesný čas a místo
tlapka: Na moje narozeniny se narodila Madonna a zemřel Presley. Ale to jsem ještě nebyla na světě, kdyby mě chtěl někdo z něčeho podezírat.
Poslední velkou chorobu jsem si taky donesla od pantáty. Poprvé jsem strávila silvestra na záchodě a s hlavou v lavoru. Brzo se uzdrav! (Jo, než jsem napsala komentář, už jsi snad fit... bych ti nepřála být takhle dlouho nemocná ).
Gratuluji k pozitivům, na negativech máš aspoň na čem pracovat do budoucna a neustrneš! Náhodou, já bych nepoznala, že máš poruchy učení a jiný slovosled. Zaujal mě ten podpis - já se taky neumím podespat, myšleno ve smyslu nějakého stylového klikyháku. Pořád se podepisuju jako prvňáček.
Máš narozeniny 14. března? Takže ryba rybička?
atraktivnistrasilka: Elvis stejnak žije někde na Slapech v utajení.
Děkuji, jsem v podstatě uzdravena. Ale od "výletu" do Štrasburku fest trpím na hlasivky, za což asi může fakt, že jsem prosinec, leden i únor byla nemocná.
Tak to koukám, že nás je celkem dost. 
Prostě podpis je můj věčný problém, zrovna před pár dny jsem podepisovala převzetí balíku... no jak já se podepsala... strašný. Hrozný. První tři písmena jména jsem ještě napsala dobře, ale pak jsem to nějak odčmárla, vůbec si to jméno nebylo podobný.
Tak tak. Přecitlivělá, zbytečně stydlivá a zádumčivá ryba, jejíž vlastnosti jsou umocněny tím, že se narodila v roce králíka/zajíce. Snad až na to, že nejsem snílek, rybu v sobě prý nezapřu. Říkají to, tak je to asi pravda.