Moje matka je právě u zubaře, kde vzhledem k reportážím, které mi podává moje kamarádka a její spolutrpitelka, asi stráví zbytek svého mládí a já tu budu žít jako sirotek / Robinsonka bez tatínka / Tom Hanks na pustém ostrově. A právě proto tu budu psát takový pěkný článek - místo toho, abych se učila veřejnou správu (Bismarckův model bych dala, ale správu zaměstnanosti už po mně nechtějte) a dělala večeři za mou trpící matku bez korunky, s dírou v dásni.

 ... a kterak k radikálnímu řešení přistoupila.

 ... a vlastní matka jí to nechtěla věřit.

Kdo si až doteď naivně myslel, že je to alkohol, mám špatnou zprávu.

Není.

Kdo neví, co je ATF, garantuju mu, že má fakt šťastnej život. ATF, to je zlo. To je ďáblův výmysl. Kdo si až doteď myslel, že ďáblův výmysl je němčina, tak mám opět špatnou zprávu. Jedině ATF lze titulovat jako ďáblův výmysl.

Co to vlastně je, to ATF, říkají si jistě někteří z vás. To nemůže být nic tak hrozného, říkají si možná jiní. Musí přehánět, ta Strašilka, říká si ten zbytek. Ale víte co? Ně!

 Vidím to, jako by to bylo včera.

Jsem v osmé třídě. Je mi čerstvě čtrnáct. Máme sloh a třídní vykládá, že má pro nás senzační projekt, který nás bude provázet posledních několik měsíců do konce školního roku. Děsím se toho, protože kombinace projektů, slohu a našeho třídního, to zpravidla nedopadá dobře.
Třídní z jakéhosi plátěného pytlíku, o jehož původu by se dalo diskutovat hodiny a hodiny, vytáhne ještě jeden pytlík, tentokrát igelitový, ve kterém jsou jakési nastříhané papírky. Potutelně se na nás podívá a zkoumá míru našeho nadšení. Žádné však nenachází, proto radši přejde rovnou k věci.

"Každý si vylosujete jeden papírek," řekne, a nám všem překvapením čelisti div rovnou neupadnou, "Bude na něm věk, povolání a země původu. Budeme o té postavě psát slohovky."
Nadšení největšího kalibru. Jsem otrávená, jako snad nikdy. Úplně se děsím, co si vylosuji. Já totiž v těhlech věcech mívám, řekněme, štěstí.
Dojde na mě řada. Nedůvěřivě se na svého třídního podívám, a losuji. Vylosuji. Podívám se. Stojí tam: Ekolog, 28 let, Island.
Třídní se na mě se slzou v oku podívá. Je mi jasný, že to není dobrý. Praví, že na tomto tématu si hodně lidí přede mnou vylámalo zuby, že ten Islanďan asi nese špatnou karmu, nebo co.
Špatnou karmu, říkám si. Já ti ukážu, co je špatná karma, ty blbče.