V září nám všem bylo jasné, že prázdninová pohoda nebude mít příliš dlouhého trvání. Ne ani co se týká školních povinností, ale spíše v souvislosti s hloupým covidem.

Ne, nevdávám se. To jen tak pro pořádek, aby nedošlo k nějakým omylům.

Vy jste si mysleli, že tenhle seriál zůstane zapomenut?

Kdeže!

No, řeknu vám to asi takhle nějak... Popila jsem a nemůžu spát.

Na pátý pokus už kurňa snad...

Úplně každý se mě ptá na jednu a tu samou věc. Jak je to tedy s těmi lidmi v Chrovatsku? Je tam každoroční boj o místa na pláži, nebo pobřeží zejí prázdnotou?

Přijela jsem do Pardubic už 13. července, navzdory tomu, že výjezd byl stanoven na 16. července.

Ve čtvrtek jsme se v pořádku vrátili z Chorvatska. Článek, který bude na tři části, pro vás chystám.

Jsem momentálně v Pardubicích, kde mám byteček sama pro sebe. Moje milovaná maminka mi dva dny před odjezdem do Čech totiž napsala, že nemám jezdit domů. Bojí se korony - jakkoli je to z cesty, protože v Turanji bylo naprosté minimum lidí, chápu to. Babička, práce ve farmaceutické firmě...

Když někam máte jet s někým relativně cizím, ověřujte si, kam vlastně jedete a jestli tam jet můžete. Berte to jako přátelskou radu od člověka, co před pár hodinami zažil hotový děs na širém moři.

Před měsícem mi vedoucí práce napsala, abych vytvořila dotazník a poslala jí ho ke kontrole. A já ho dokončila až dneska.