Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Když se zamiluje kůň...
Komentáře k článku: Když se zamiluje kůň...
iva: Jak já jsem ráda, že už je mi těch 40+ a tyhle (s prominutím) s*ačky mám dávno za sebou 
Na rozdíl od tebe, já jsem byla divná. A dost nevzhledná. Ne úplně vošklivá. NEvzhledná. A naprosto adresně jsem věděla, že jsem k ničemu. To nebyly žádné trapné komplexy méněcenosti. To byl prostě fakt. A nějak mi to nevadilo. (Což samo o sobě potvrzuje tu myšlenku, že jsem divná )
Natolik normální jsem tedy byla, že se mi líbili hezcí kluci. Akorát jsem věděla, že na ně nemám, tak jsem to neřešila.
A když už o mně jeden chlapec stál, tak to byl ještě větší zoufalec, než já. A místo, abych byla ráda aspoň za něco, jsem byla na toho dotyčného spíš naštvaná a uražená. Jakože doprčic než být dobrá z nouze, to radši nic 
Úplně tě chápu. Rozhodně máš na víc než na zakomplexovanýho chudáčka, co se naučí jednu věc dobře, aby se měl s čím vytahovat.
Stojí za to si počkat, až budeš VĚDĚT. Do té doby lítost nelítost, nenech se do ničeho vmanipulovat.
I když, i chybami se člověk učí 
atraktivnistrasilka: Když mě to prostě tak nebaví. 
Vždyť já právě ani nechápu, co na mě vidí (potažmo viděli). Hezká nejsem, tedy mohlo by to být horší, u mě je problém spíš v tom, že kdybych se někdy trochu zakorektorovala, ne moc, ale jen trochu - hned by to bylo o něčem jiným. Jenže mně se strašně nechce, navíc je to stejně jedno. Půjdu někam namalovaná, nabalim týpka, pak se odmaluju... A o týpkovi už nikdy neuslyšim, protože se přestěhuje a změní si celkovou identitu i vzhled, abych ho nemohla vystopovat. Možná přeháním, na školním výletu jsem byla odmalovaná nonstop a nikdo se nelekl, ale pravda je, že většina chlapů by mě v obličeji nijak extra hezkou neshledala. Což je fakt, nikoli má domněnka, ale vůbec mě to netrápí. Trápí mě jen to, že se na mě i přesto chytil ten kluk a nevím, jak z toho ven. 
Asi jako nadále. A blokovat si jeho číslo. Teď mi dvakrát volal. 
Teď nad tím tak přemýšlím - vlastně jsem v životě nebyla zamilovaná, nikdy se mi žádnej nelíbil, nebo tak. Jen nevím, jestli je to vážně dobře, jak si už několik let říkám, nebo to značí, že je se mnou něco blbě. 
Ono je to asi tím, že se pohybuju jen v těch školních kolektivech, kde mě prostě nikdo nebere. Ono je to třeba vzhledově tak nějak ucházející, víš co, ale prostě když vidím jak se to chová... Eh 
Musela bych pravděpodobně zalovit v jiných vodách, ale jak říkám, neřeším to teď.
Spolužáka už se i přes tu gradaci celé té věci snažím neřešit. Něco jsem o něm napsala, ale pravda je taková, že je tam daleko víc jiných věcí, které mi na něm prostě nesedí. Ano, i já jsem vždycky byla od vrstevníků trochu odlišná (oproti ostatním dětem trošku zádumčivá, což byl důvod, proč jsem na základce byla hodně nešťastná), ale u něj je to prostě extrém extrémů. Ať už to skončí.
iva: Když chlapi prostě náznaky nechápou a slovu NE nerozumí
Já byla jeden čas zoufalá, že jdou po mně jen životní ztroskotanci, až mi jeden kamarád vysvětlil, že ve mně zřejmě cítí solidnost, oporu a jistotu.
Bylo mi 19, může se mi někdo divit, že TOHLE nějak nebylo sto mě nadchnout?
Na toho pravýho jsem narazila, až jako šestadvacetiletá, čerstvě rozvedená (což není návod )
Blba pošli do háje rovnou, lítosti netřeba. Však on se brzy otřepe.
Jak říkám - ještě že je tohle všechno už dávno za mnou. Byla jse podobný exot jako ty - holky v prváku řešili potrat a já, třeťačka ještě ani neměla kluka 
Pak jsem si pořídila jednoho imaginárního a byl klid 
atraktivnistrasilka: Vždyť jo. Až do teď jsem to nijak extra neřešila, ale co to začalo s tím voláním, je mi jasný, že budu muset začít. 
wien n: Ze svý zkušenosti říkám, že když je člověk mladej a nezkušenej, tak takový věci vnímá dost blbě. Někomu se líbíš a máš pocit, že bys mu měla být vděčná, nějak mu to, jak je k Tobě milej, oplatit a připadáš si zlá, pokud to neuděláš. Ono by to tak možná bylo, kdybyste spolu nejdřív byli, naslibovali jste si, že se budete milovat až za hrob a Ty bys pak chtěla vycouvat. Jenže Tys mu nikdy nic neslibovala a tím pádem se na něj úplně klidně vykašli. Teď, když jsem starší, kdyby na mě chlap takhle někde pořád čekal, i když jsem mu řekla, že ne, tak bych to vnímala jako velkou neslušnost a drzost. Chlap Tě v první řadě musí respektovat a tenhle se mi zdá, že nerespektuje nikoho. Kdybyses měla takhle trápit kvůli každýmu chlapovi, co na Tebe v budoucnosti pomyslí, tak nebudeš dělat nic jinýho. Takže dřív či později se budeš muset naučit je důrazně odmítat a to bez výčitek svědomí.
zlomenymec: 
Ale všimněte si, že takhle to chodí ve většině filmů - ONA ho nechce, jenže ON ji jo, takže na ni furt naléhá a naléhá, až ONA nakonec svolí, protože si uvědomí, že HO přeci taky miluje, jenom si to nechtěla přiznat ON je totiž HLAVNÍ HRDINA příběhu a vždycky JI dostane, ať se jí to líbí nebo ne, má na ni jakýsi nárok Viz např. Padesát odstínů pana Šedého, a to je prosím světový bestseller
atraktivnistrasilka: Když se tak o tom zmiňuješ - jsem někdy před Vánoci k těm Odstínům googlila jeden vtipný gif, abych naštvala kamarádku, vyjel mi ten tvůj článek (přepis) - a je to naprosto geniální Fakt.
atraktivnistrasilka: Asi máš pravdu. Jenže to si nemůžu prostě říct, k tomu se musím dopracovat. K čemuž mám ale každý den blíž a blíž. Už jednou jsem se na něj trochu utrhla, ale pak jsem se mu ještě omluvila. Jsem fakt blbá. Já vim.
hroznetajne: Trochu se směju, promiň .
Hele na gymplu jsme měli podobné scénky, až na to, že ten kluk chuděru holku příšerně stalkoval. Všude, vždycky, pořád. Byla pro něj modla, bohyně, dokonalá bezchybná kráska. A fakt mu z toho normálně hráblo. A protože ona byla mega chytrá, tak on se kvůli ní učil až do noci. A všude chodil s ní, vyprdl se na kamarády a pořád jí lezl do zelí. Samozřejmě, že ona ho nechtěla. A začala na něj být zlá. Přesně jak píšeš, že se taková nechceš stát, ale je to taková přirozená reakce. Měla trochu smůlu, protože to byl její spolužák ze základky, co s ní pokračoval i na střední, takže se to s ní táhlo prostě asi 10 let. Celá škola si je spojila dohromady a dělala si z nich srandu. A já jsem v duchu vždycky nadávala na ní, protože mu dělá takový hnusný naděje a on se chudák mohl zbláznit. Ale víš co? Postupem času mi jí bylo fakt líto, protože odpálkuj někoho, kdo je do tebe evidentně hodně zabouchnutej a udělal si z tebe poloboha (já to teda nechci nikdy zažít, fakt ne). Nevím jak je to s nimi dál, ale podle mě jí pořád nedal pokoj. On je ten typ, co jí bude sledovat z křoví, když půjde nakoupit rohlíky...
Je otázkou, jak z toho ven .
atraktivnistrasilka: Ježišmarja. To je celkem síla, co píšeš. To už je snad nemoc Zlatý ti dva moji vocasové, ti mě aspoň (doufám) nesledují (nesledovali) na každým kroku. Hrůza tohle. To je i trestný, kurník.
Já si spíš říkám, proč ho to nechce pustit. V čem jsem tak super, že se ho to drží už něco přes rok. Tu mojí spolužačku nechal na pokoji v podstatě hned, a co mu řeknu já, neslyší nevidí. Navíc má o mně úplně mylnou představu. Myslí si, že čtyřiadvacet hodin denně ležím v knihách, za zábavou chodím jedině do divadla (neni pravda, nechodím nikam, jsem mírně asociální! ), chodím spát v devět a o spolužácích smýšlím jako o podřadných existencích, kvůli kterým se nemůžeme vzdělávat takovým tempem, jakým bychom chtěli.
E-e.
Možná když mu řeknu, že chodím spát chvilku před půlnocí, učím se den předem a nemám kartičku do knihovny (zatím!), odradím ho. Jen "škoda", že budu mít asi na vysvědčení vyznamenání, protože to pro něj znamená, že jsem i přes své nešvary (které mě on samozřejmě pěkně odnaučí, jinak mi dá zápis do třídnice) pro něj dokonalou partnerkou. Vsadím se, že už má v hlavě plán: Dvě vysoce inteligentní děti, členové Mensy. Budou mít brýle (povinně, i kdyby zdědily dobrý zrak po mně), chodit budou společensky oblékané (i do školky), a samozřejmě se narodí ve dny, kdy mají narozeniny nějací chytří pánové (proto jsem ho hodna, narodila jsem se jako Einstein - jen o pár let později ) - jinak mi zakáže mobil a počítač (tu mě ani Einsteinovy narozky nezachrání). Věčná škoda, že chci taky někdy trochu zažít nějakou srandu, v tom případě jsem pro něj totiž hloupá a nevyzrálá. Ale i to mě odnaučí. Pedant jeden.
myfantasyworld: Snaží se a stále asi doufá, že když bude naléhat, že tě přece jen dostane.
Ale ono je to normální, spousta kluků to zkouší i tak. Asi je potřeba být trochu víc ráznější, ale neboj taky to neumím.
Mě teda nikdo zrovna moc nechtěl, takže s tím zas takovou zkušenost nemám. Ale pamatuji si jeden případ, kdy dala moje spolužačka nějakýmu klukovi, který mě chtěl telefonní číslo a že mě pak otravoval, no děs. Nejhorší na tom bylo, že mě se vůbec nelíbil a spolužačce jsem pak vynadala, že co má dávat číslo někomu cizímu aniž bych o tom já věděla. Už si nepamatuji, co jsem řekla tomu klukovi, ale pak už byl klid.
Tak přeji ti hodně pevné nervy a sílu na to, abys ho odpálkovala.
atraktivnistrasilka: Však mě taky doopravdy nikdo nechce. Chytrolína prostě nepočítám, protože on nechce mě, ale nějakou představu, kterou o mně má. Rychle by vystřízlivěl.
Děkuji. To s tím telefonem mě fakt přesvědčilo o tom, že to není normální a budu mu to muset vysvětlit - hezky česky, polopaticky.
atraktivnistrasilka: To by byla docela slušná lež, neb maminka už by mě nejraději vdala („Buď ráda, že tě aspoň někdo chce!“) a moje víra ve zvířecí duhový most nic takového nezakazuje. 
Ne ne, to chce pěkně na rovinu, jednou to musí pochopit.
rebarbora: Začátek tvého vyprávění mi myslím perfektně osvětlil, kde se vzala tvoje přezdívka 
Jinak k tvému problému - jsi prostě moc hodná holka, takže podobný týpci v tobě vidí ideální partii, která možná bude vlastně ráda, že o ni vůbec někdo projevil zájem, příp. bude natolik slušná, že je neodpálkuje a třeba časem "povolí" Ale nezoufej, mám pro tebe řešení Pořiď si imaginárního přítele (tady by mohl vypomoct třeba náš hrdina Mečoun, že ) a snad bude klid, když ho to odradilo i u kamarádky, hm?
rebarbora: Ale jsi 
Vždyť se se Strašilkou znáte jen přes internet a bůhví, jestli nejsi nějaký ten Květoslav či Krasohlav Navíc bys hrál jejího přítele JENOM JAKO, teda pokud mi něco neuniklo
rebarbora: Jen se nedělej, však ty by ses ještě rád chlubil imaginární přítelkyní Strašilkou 
rebarbora: Nadarmo se neříká: "Lepší vrabec (Strašilka) v hrsti, nežli holub na střeše."
atraktivnistrasilka: Já ráda říkám, že jsem spíš blbá.
To jsou všechno lži, lži a lži Já chci aby to ten spolužák pochopil opravdu! Ale je mi jasný, že toho chci v tomhle případě moc a moc.
rebarbora: Jo, aby nebyl Chytrolín v tomhle případě úplně, ale úplně blbej, když mu to furt nedochází
atraktivnistrasilka: Však ono mu to dochází, jako že ho nechci, ale on prostě CHCE, takže ho musím poslechnout. 
Jemu spíš chybí jakýsi takt, nebo cit pro věc. A hranice. Ale já už si s ním nějak poradím, však ono mi ani koneckonců nic jiného nezbyde.
iva: Nebo si pořiď imaginární přítelkyni. Mečounovy fotky poslouží tak jako tak
atraktivnistrasilka: Ježiši ženský, klid. Chudák Mečoun, ten se tu z nás akorát tak zvencne.
iva: Jen se ho nezastávej. Vždyť je už dávno zvyklej
Však víš - co se škádlívá, to se rádo mívá
atraktivnistrasilka: Jsem od přírody hodná, to víš Totiž, tahle diskuze tady už s něčím hraničí! Já když jsem sem přišla a viděla tu o milion komentářů navíc, tak jsem se vyloženě zděsila, no a když jsem si je všechny přečetla, tak to se mnou málem švihlo Kdoví co by se tu ještě všechno stalo, kdybych si čirou náhodou neodběhla od žehlení a nekoukla na mail 
iva: Vždyť nás znáš, jací jsme dobráci od kosti
U nás v partě se říkalo: "Tady o potvoru nezavadíš... ale nesmíš se pohybovat!"
boudicca: Recept je docela snadný: nebavit se s ním (snad jen mimo situace, kdy je to nezbytně nutné), nereagovat na maily a zprávy, vyhýbat se mu. Zlá být nemusíš, ignorace plně dostačuje. Přestane ho to bavit. Hlavně se nesnaž být slušná a vést zdvořilostní konverzace, to je totiž vykládáno jako jasný signál pro postup vpřed. Vím, o čem mluvím.
atraktivnistrasilka: Máš těžký Sedím ve druhý lavici u dveří, on v první u tabule, takže když koukám na vyučujícího, tak to vypadá že koukám na něj, přičemž on pak kouká na mě a já se pak nemůžu soustředit na vyučujícího, protože se musím podívat někam jinam, což mi brání efektivně se koncentrovat. A stejně jsme se trochu rafli, vypadá, že je na mě naštvaný, tak snad bude chvilku klid.
tlapka: Já ti naprosto rozumím. Mě kamarádka seznámila s nejlepším kamarádem jejího přítele, že nám to bude klapat. Jemu to klapalo, mě ne. Taky jsem přitom uvažovala, kdy se ze mě stala tak nevděčná mrcha. A snažila se mu to vysvětlit, že prostě nepřeskočila jiskra a nechci mu nic nalhávat, že mě to samotnou mrzí... Snaha byla, nechala jsem se pozvat ven (ono mimoškolní prostředí dělá hodně), tak to prostě nevyšlo. A on se tolik snažil... Ty o tomhle můžeš říct, že je třeba arogantní, a proto to nejde. Já neměla nic, co bych mu mohla vytknout! Prostě nepřeskočila jiskra. Taková jsem byla sviňka!
No a po půlroce urputného uhánění mě nakonec uhnal... jenže někdo jiný. A to jsem byla teprve svině.
Tak třeba nějaké podobné rozuzlení čeká i na Tebe. 
atraktivnistrasilka: Osud. Vesmír. Co nemá být, to není. Co se stát má, stane se.
Jako, v horoskopu na míru jsem sice měla nějakou velkou změnu letos, ale myšlenka, že s nástupem do maturitního ročníku řeším dalšího mužskýho, mě tak nějak děsí. Což teda neznamená, že budu tasit pepřák na každýho, kterej se na mě jen podívá Ale byla by to slušná sranda od Vesmíru.
zo: Sakra, jak si to tak čtu, tak v těch lidech poznávám dost lidí ze svého okolí. S ctiteli bývá dost problém - ne že bych jich měla až tak moc. Vlastně jsem měla (a kdo ví, jestli ještě náhodou pořád nemám - a myslím, že to neví ani on sám; sakra)jen jednoho (plus dvě nějaké pozvání na rande, ale to se ani nedá považovat za nějakou zamilovanost). Ale je to až takové nešťastné, protože on se do mne zamiloval už někdy v šesté třídě (osmileté gymply, jáááj) a asi se to s ním táhlo dost dlouho. Dokonce mi napsal (někdy ze začátku) zamilovaný dopis! Já jsem tehdy ještě byla malá a blbá a ani jsem nevěděla, co s tím, tak jsem ho schovala (a později zničila, aby ho nikdo nenašel - teď mě to mrzí) a ctiteli neřekla ani a) ani b). Potom už se o nic očividného nepokoušel, ale zjistila jsem, že si mě za ty roky hrozně zidealizoval. Uááá, zrovna mě . Nespolehlivou, ufňukanou,... a hlavně už dva a půl roku zadanou, to snad nemůže nikoho bavit!
Jinak, hlavně si, prosím tě, nic nevyčítej. Máš právo na to být s kým chceš a to, že se to někomu třeba nelíbí, už není tvůj problém . Nemusíš být zlá, stačí být upřímná a hlavně si nic nevyčítat! (Jo, mně se to kecá, přitom sama nejsem po deseti letech schopná ukončit jedno vážně únavné "přátelství"...).
---
zo.pise.cz
atraktivnistrasilka: To je strašný. Já mám právě něco trochu podobnýho s tím klučinou ze základky, ale tam si nejsem jistá, jestli ho to právě přešlo nebo ne. Spíš ne, ale to ví jen on sám.
Právě mám taky pocit, že si mě Chytrolín děsně idealizuje. Když můj prospěch tomu taky moc nepřidává, ono mu děsně imponuje, že se dobře učím, ale představuje si mě asi tak, že když přijdu domů ze školy, jen se válím v učení. Což je daleko od pravdy, prokrastinace - slovo to posvátné.
Už i k upřímnosti jsem se dopracovala, ale nevím. Teď je sice klid, jsem s Chytrolínem pohádaná, ale ono ho to za chvilku přejde. Uvidíme.