Je se mnou ve dne v noci. Děláme spolu úplně všechno. Monitoruje každej můj krok, spánek, celkovou fyzickou aktivitu, a dokonce i tep. I tep! Trochu děsivé, že ano? Ubezpečuji vás ale, že mi to ani trochu nevadí. Nač bych jej jinak měla?

Nedávno jsme měli Valentýn. Já tenhle svátek považuju za svátek docela komerční, ale je na každém, jestli a jak si ho chce oslavit, do toho nikomu kecat nebudu a ani nechci. :-) A vlastně ta moje myšlenka ani moc nesouvisí s Valentýnem, ale zase to souvisí s chlapama. :-( Zkrátka toho ve středu kolem mě bylo plno a donutilo mě se zamyslet. Takže kdo tohle ode mě číst nechce, může včas utéct. Kdo uteče, ten asi vyhraje. :-)

Poslední dobou mi nedá spát jedna věc. Taková životní otázka to je. Přemýšlím nad tím kudy chodím. To asi proto, že mám prázdniny a můj mozek není dostatečně zaměstnán. Když tuto věc zmíním před lidmi, které znám, tak se smějí a chválí mě za to, že jsem úžasně vtipná. Což si začínám brát tak trochu osobně! Ta otázka totiž zní:

Volby byly pro mě krušný. Slušnej zážitek na psychiku. A proto jsem se rozhodla, že si spravím chuť a napíšu pár postřehů z Postcrossingu, nějakou aktualizaci stavu, kolik mám posláno a kolik přijato, zkrátka jdu ventilovat nadšení.

Je čas.

Ano ano.

Už to přišlo.

A bylo to něco.

Nejdřív jsem nic takového nechtěla psát, protože mám pocit, že se v mém životě za poslední rok neudálo skoro nic. Navíc mi mé racionální já tak nějak říká, že ten kalendář mi nemá co poroučet, co se v mém životě má nebo nemá stát. A má pravdu. Racionální já má skoro vždycky pravdu. Kdybych se podle něho řídila častěji, byla bych se v životě neocitla v tolika kaších. Ale co naplat, konec roku vnímám jako příležitost ledacos si ujasnit.

Nedávno jsem taky začala s Postcrossingem.

Ahoj.

Jenom jsem vám všem chtěla popřát krásné svátky. Ať je na vás Ježíšek letos hodný. A ať třeba uvidíte zlaté prasátko. Ani nemusí mít nutně zahnuté zuby nahoru. Buďte se svými nejbližšími, a na ty, se kterými být z jakéhokoli důvodu nemůžete, myslete.

Z celého srdce vám přeji, ať se vám splní to, co si přejte vy.

Kamarádka mi dneska popřála bohatého Ježimuže. Odvětila jsem, že ježi v tom slově mohla klidně vynechat, protože jsem včera v drogérii nechala nekřesťanské peníze. Když ta rtěnka měla tak krásnou barvu. Ale ve skutečnosti nepotřebuju bohatého Ježimuže a ani jiného muže k tomu, abych dokázala prožít slušný svátky. Člověk by se měl snažit radovat se z toho, co už má. Myslím z těch pozitiv. To je pro mě podstatou těch Vánoc.

Mějte se rádi, buďte na sebe hodní, a až k vám nějaký ten Ježimuž přiletí, určitě mi řekněte, čím vám udělal radost.

Tak zase ahoj, musím jít zdobit tu pelichající větev stromek. Loučím se s vámi včerejší vtipnou příhodou, snad vás to pobaví víc než mě. :))

Ha! Vánoce jsou tu. To už ani já popřít nemůžu.

Tahle věta mojí spolužačky mě docela položila. Asi bych měla bejt zvyklá, asi by mě to nemělo překvapit, ale prostě mě to tak hnusně zabolelo, že bych se z toho picla.

Upozornění: Jste-li hákliví na popis ekzému, tak nečtěte. Dík.