Blogovací šance #3

Nepijte, děti

15. leden 2017 | 00.15 | rubrika: Až moc o ničem
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Když se zamiluje kůň...

12. leden 2017 | 22.05 | rubrika: Strašilčí psaní

  ... a nebo můj spolužák...

Jestli nemáte zájem číst moje povzdechy, tak snad ani radši nečtěte dál. Tohle je totiž jeden velký povzdech.

Cesta do Kauflandu

8. leden 2017 | 16.23 | rubrika: Zmatkářka na cestách

 Dopila jsem zbytek Bohemky ze Silvestra, protože jí nikdo nechtěl. Bylo jí jen na dně, ale mně stačí vážně hrozně málo. Takže jsem se rozhodla, že vám napíšu o svojí dobrodružné cestě. Máme tu sníh! Hurá!

Euroscola

7. leden 2017 | 20.49 | rubrika: Zmatkářka na cestách

 Bylo to krásný, a bylo toho dost.

Na kole ne!

4. leden 2017 | 19.08 | rubrika: Strašilčí psaní

Zavzpomínala jsem si takhle na dobu, kdy moje matka ještě nebyla single. Doba to byla pěkná, P. měl auto (neměl - auto to bylo služební - ale bylo čím jezdit!), a jeho práce u potravinářské firmy taky měla svoje výhody. Hlavně v podobě velkých slev v Nestlé krámku, ehm. Kolikrát se člověk dostal k něčemu, co se v Česku ještě či vůbec neprodávalo.

Nutno tedy podotknout, že jsem tím jejich vztahem nezískala jen šoféra a zdroj levných, leč neobvyklých sladkostí, ale i jednoho takového nevlastního bratra, dalo by se říct.

Můj nevlastní bratr mi nebyl přítěží. Já pražská, on táborský. Viděli jsme se jen na letních, a když se zadařilo, tak i na zimních dovolených. To jsou dva týdny v roce. Jak by to tak mé o deset let mladší já řeklo, přežitelné. Rozhodně přežitelné.

Jenže když mi bylo osm, svého nevlastního bratra jsem ještě neznala. Naštěstí.

Chráněnka a jiné mňamky

31. prosinec 2016 | 16.54 | rubrika: Strašilčí psaní

 Smůla. Článek se smazal.

Speciální antikoncepce

27. prosinec 2016 | 21.24 | rubrika: Strašilčí psaní

 Je to oficiální, no. Moji prarodiče seznali, že už začínám být divná.

Nějak mi v devět večer nejde vymyslet nadpis

24. prosinec 2016 | 11.00 | rubrika: Strašilčí psaní

Než se člověk naděje, tak jsou tady zase Vánoce. Já osobně tomu "období čekání a vánočních nálad" říkám spíše mnoho povyku pro nic, nebo taky šaškárny k ničemu, nakonec se to všechno sežere, moc práce k ničemu, a tak dále a tak dále...

Upozrnění pro slabší povahy: V tomto článku se po rozkliku jednoho z odkazu nachází fotografie, kde je vidět jedno moje oko, obočí a nějaký zbytky. Za případné srdeční či mozkové příhody neručím.

Jak jsme nakupovaly dárky

19. prosinec 2016 | 17.47 | rubrika: Strašilčí psaní

Už několik let to s babičkou praktikujeme tak, že si řekneme co bychom chtěly, a koupíme si to.
V mém případě jde většinou o hadry, v babiččině případě o knihy. S knihama to máte lehký, řekneme název a autora. S oblečením je to horší.

Život Pražáka, aneb tady to máte vlastně hrozně lehký. Babička mě nějakou dobu před Vánoci čapne, a jedem do centra. Nejčastěji na Václavák, kde jsou takové ty obyčejné obchody s oblečením, jako je New Yorker, céáčko, háemko, a tak podobně. Cestou si většinou projdeme trhy, babička si dá svařák, já mrznu, svět je prostě fajn.

Letos to ale byla jiná sranda.

Co dělám, když mě nebaví mít volno

17. prosinec 2016 | 03.15 | rubrika: Strašilčí psaní

 Ač je to k neuvěření, i já mám jakýsi finanční příjem. Nepravdielný, nízký, ale mám.