Je se mnou ve dne v noci. Děláme spolu úplně všechno. Monitoruje každej můj krok, spánek, celkovou fyzickou aktivitu, a dokonce i tep. I tep! Trochu děsivé, že ano? Ubezpečuji vás ale, že mi to ani trochu nevadí. Nač bych jej jinak měla?

Nedávno jsme měli Valentýn. Já tenhle svátek považuju za svátek docela komerční, ale je na každém, jestli a jak si ho chce oslavit, do toho nikomu kecat nebudu a ani nechci. :-) A vlastně ta moje myšlenka ani moc nesouvisí s Valentýnem, ale zase to souvisí s chlapama. :-( Zkrátka toho ve středu kolem mě bylo plno a donutilo mě se zamyslet. Takže kdo tohle ode mě číst nechce, může včas utéct. Kdo uteče, ten asi vyhraje. :-)

Poslední dobou mi nedá spát jedna věc. Taková životní otázka to je. Přemýšlím nad tím kudy chodím. To asi proto, že mám prázdniny a můj mozek není dostatečně zaměstnán. Když tuto věc zmíním před lidmi, které znám, tak se smějí a chválí mě za to, že jsem úžasně vtipná. Což si začínám brát tak trochu osobně! Ta otázka totiž zní:

Maturitka klepe na dvířka. Pomalu, leč jistě. Až teď si začínám uvědomovat, že nic nestíhám, nestačím, neumím, nezvládám,... šílený.

Volby byly pro mě krušný. Slušnej zážitek na psychiku. A proto jsem se rozhodla, že si spravím chuť a napíšu pár postřehů z Postcrossingu, nějakou aktualizaci stavu, kolik mám posláno a kolik přijato, zkrátka jdu ventilovat nadšení.

Je čas.

Ano ano.

Už to přišlo.

A bylo to něco.

Nejdřív jsem nic takového nechtěla psát, protože mám pocit, že se v mém životě za poslední rok neudálo skoro nic. Navíc mi mé racionální já tak nějak říká, že ten kalendář mi nemá co poroučet, co se v mém životě má nebo nemá stát. A má pravdu. Racionální já má skoro vždycky pravdu. Kdybych se podle něho řídila častěji, byla bych se v životě neocitla v tolika kaších. Ale co naplat, konec roku vnímám jako příležitost ledacos si ujasnit.

Nedávno jsem taky začala s Postcrossingem.

Ahoj.

Jenom jsem vám všem chtěla popřát krásné svátky. Ať je na vás Ježíšek letos hodný. A ať třeba uvidíte zlaté prasátko. Ani nemusí mít nutně zahnuté zuby nahoru. Buďte se svými nejbližšími, a na ty, se kterými být z jakéhokoli důvodu nemůžete, myslete.

Z celého srdce vám přeji, ať se vám splní to, co si přejte vy.

Kamarádka mi dneska popřála bohatého Ježimuže. Odvětila jsem, že ježi v tom slově mohla klidně vynechat, protože jsem včera v drogérii nechala nekřesťanské peníze. Když ta rtěnka měla tak krásnou barvu. Ale ve skutečnosti nepotřebuju bohatého Ježimuže a ani jiného muže k tomu, abych dokázala prožít slušný svátky. Člověk by se měl snažit radovat se z toho, co už má. Myslím z těch pozitiv. To je pro mě podstatou těch Vánoc.

Mějte se rádi, buďte na sebe hodní, a až k vám nějaký ten Ježimuž přiletí, určitě mi řekněte, čím vám udělal radost.

Tak zase ahoj, musím jít zdobit tu pelichající větev stromek. Loučím se s vámi včerejší vtipnou příhodou, snad vás to pobaví víc než mě. :))

Jak jste si mohli všimnout, kompletně jsem to tu překopala. Hned na okraj - nenechte se zmást, touhle zprávičkou se opravdu nechlubím, spíš naopak. To si přečtete níž.

Podle ptáka poznáš Strašilčin blog. Paradoxem je, že hlavním důvodem pro změnu byl ten ohavný pták v titulku, kterého jsem tu měla. No, a přesně to je proč mám tady teď dalšího ptáka. Ach jo.

Nejsou to poslední úpravy, které tenhle blog potkaly. Už nějakou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak bych to tu udělala jinak, takže jsem si vytvořila nějaký takový jakože titulek, který tu chci nějakou dobu mít. Asi ne napořád, ale jako zkouška to poslouží dobře. Můj citát samozřejmě zůstal (a vždycky zůstane) zachován.

Do Vánoc už do toho asi sahat nebudu, takže je mou občanskou povinností informovat vás o několika skutečnostech:

1. Komentáře vypadají vskutku hrozivě. Modré rámečky kolem ikonek, a vůbec je tam nějako moc té modré. Ne, nenechám to tak, ale momentálně (nejen vzhledem k tomu, v kolik hodin tady ještě straším) už nemám náladu se v tom hrabat. Nemáte nejmenší tušení, kolik nervů a googlování mě stála už jen tahle změna. Natož hledat nějaké problémy, proč mám modré rámečky kolem ikonek. To si nechám po štědrovečerní večeři. Vzhledem k tomu, že v rámci čekání na řízek mě matka už asi tak dva týdny drží výhradně na bramborách na dva způsoby stále dokolečka, nemám moc energie na nějakou intenzivní investigativní činnost. Fakt se za to omlouvám, oku to nelahodí.

2. To samé se stane po rozkliku mého profilu.

3. A taky u zamčeného článku.

Zkrátka co není odkaz, to je modrý. Dokonce i nadpis tohohle je modrej! Vlastně tuhle zprávu píšu jen kvůli těm modrým nechtěným prvkům. :-D Abyste se nelekli. Usilovně pracuju na nápravě! No dobře, ne tak usilovně, ale víte co. Myslím na to. Myslím na to víc než na zítřejší písemky.

Díky za pozornost, můžete se věnovat svým činnostem. Jestli jste si chtěli přečíst něco nového hezkého, tak vás asi zklamu. :-D Vraťte se k přechozímu článku, tam máte mě, což můžete brát třeba jako dárek k Vánocům.

Edit: Proboha lidi. Přiznejte se. Kdo sem kliknul kvůli tomu, že náhled na titulní straně Píše.cz končil slovy "podle ptáka"? Protože 22 jedinečných návštěv za den jsem ještě nikdy neměla.