Dlouho jsem se neozvala k tématu, co? 

Kdo mě sem tam čte na Twitteru/X, ví, co se děje - nebo spíše neděje. Nebo to podle mých tweetů minimálně tuší. Kdybych to měla napsat nějak stručně, bylo by to asi: Nemáme to hotové a všechno se vyvíjí šnečím tempem. Pro takovou větu bych ale ani nemusela rozepisovat článek, tak se na to pojďme podívat trochu víc. Co se stalo, že stále bydlíme v obýváku mé mámy? Jak vypadá byt? Řeknu, ukážu.

Před několika dny jsme zrealizovali náš několikaletý plán, a sice obměnu primárního auta do rodiny. Náš milý Myšáček se tedy stává autem sekundárním, sloužícím pro přesuny po Praze a blízkého okolí (k čemuž je také stran konstrukce určen), a žezlo auta primárního přebírá náš "nový" Ypsilon.

Proč jsme se rozhodli právě pro Ypsilon? Jaká k němu vedla cesta? A proč je teď v jedné úzké komunitě slavný? Všechno se dozvíte dneska!

V pondělí jsme předali náš byt k rekonstrukci. Jak, z čeho a co - to mám pro vás všechno připravené, ale půjdeme na to postupně.

Myslím si, že Postcrossing tady nemusím představovat. Pokud přeci jen někdo neví (nebo zapomněl), jedná se o projekt, který zprostředkovává výměnu pohlednic mezi lidmi z celého světa.

Už víc než rok nesnídám prakticky nic jiného. Jako asi většina lidí jsem začínala na balíčkových instantních kaších, které jdou už namíchané koupit v každém obchodě, ale pro vysoký obsah zbytečného cukru jsem tyto kaše přestala úplně konzumovat.

Článek píšu, abych si utřídila svoje myšlenky, a hlavně abych měla motivaci s tímhle odvážným projektem pohnout.

Byla jsem nešťastná, když jsme s mým mužem kupovali byt 2+1. V tu chvíli šlo všechno štěstí z toho, že si vůbec můžeme dovolit vlastní bydlení (v téhle době, v hlavním městě, větší než garsonka), stranou. Kladla jsem si otázku, zda dvě nadprůměrné pražské mzdy opravdu nemají šanci pořídit si něco většího než dvoupokoják, který byl ještě ke všemu prodávaný pod cenou? Nechtěla jsem žít provizorně, jako jsem žila celý život. Chtěli jsme s Mikynem děti, ale kam je dáme? Do sklepa? Nebo jinak... kam dáme sebe?

Říkala jsem si, že bych zase něco napsala, ale nic převratného se v mém životě neudálo. Takže jsem se rozhodla, že si spolu uděláme mrkvový dort a pokecáme u toho o všem a zároveň o ničem.

Linecké jsem nakonec ani moc nezkazila, ale přátelé, jak ono mě letos naštvalo!

Po velmi dlouhé době k vám přicházím s něčím, co není balada. Konečně! Tuto úlohu za mne zcela výjimečně převzal Mečoun, čímž mu tímto úvodem děkuji. Píše není ochuzeno o baladu! Všichni doufáme, že Mečouna odmění Vesmír za jeho dobrotu a brzy se objeví byt snů, aby se svou drahou nemuseli příliš dlouho bydlet v miniaturním krcálku. Mečoune, fandíme ti. Dobře to dopadne!

Nedá se vyloženě říct, že by se mi to v práci sralo.