Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

Není tajemstvím, že se mi to na střední škole už krátí. A není tajemstvím ani to, že z toho začínám i špatně spát, i když je "teprve" březen a na ústní část mám "ještě" dva měsíce a kus.

Je se mnou ve dne v noci. Děláme spolu úplně všechno. Monitoruje každej můj krok, spánek, celkovou fyzickou aktivitu, a dokonce i tep. I tep! Trochu děsivé, že ano? Ubezpečuji vás ale, že mi to ani trochu nevadí. Nač bych jej jinak měla?

Poslední dobou mi nedá spát jedna věc. Taková životní otázka to je. Přemýšlím nad tím kudy chodím. To asi proto, že mám prázdniny a můj mozek není dostatečně zaměstnán. Když tuto věc zmíním před lidmi, které znám, tak se smějí a chválí mě za to, že jsem úžasně vtipná. Což si začínám brát tak trochu osobně! Ta otázka totiž zní:

Volby byly pro mě krušný. Slušnej zážitek na psychiku. A proto jsem se rozhodla, že si spravím chuť a napíšu pár postřehů z Postcrossingu, nějakou aktualizaci stavu, kolik mám posláno a kolik přijato, zkrátka jdu ventilovat nadšení.

Nejdřív jsem nic takového nechtěla psát, protože mám pocit, že se v mém životě za poslední rok neudálo skoro nic. Navíc mi mé racionální já tak nějak říká, že ten kalendář mi nemá co poroučet, co se v mém životě má nebo nemá stát. A má pravdu. Racionální já má skoro vždycky pravdu. Kdybych se podle něho řídila častěji, byla bych se v životě neocitla v tolika kaších. Ale co naplat, konec roku vnímám jako příležitost ledacos si ujasnit.