Když někam máte jet s někým relativně cizím, ověřujte si, kam vlastně jedete a jestli tam jet můžete. Berte to jako přátelskou radu od člověka, co před pár hodinami zažil hotový děs na širém moři.

Před měsícem mi vedoucí práce napsala, abych vytvořila dotazník a poslala jí ho ke kontrole. A já ho dokončila až dneska.

Právě jsem spravila záchod. Provázel to hysterický pláč, dva telefonáty tátovi a asi sto kubíků vody, ale... spravila jsem záchod. Další životní milník, hádám. #StrašilkaInstalatérem

— Atraktivní Strašilka (@Strasilka_Stalk) June 19, 2020

Je potřeba říkat něco dalšího?

Než kdo? Než kdo?

Včera jsem svého drahého vytáhla na běh mým rodným krajem, kterému zlí jazykové již neříkají Praha, protože tam máme deset metrů čtverečních zalesněné plochy.

Můj osobní názor je, že ani můj milý nečekal, že to dopadne nějak takhle.

Od posledního článku uběhnul (hehe) více než týden, a já od té doby byla běhat, počítám... *mrk do aplikace*... čtyřikrát, přičemž dnes půjdu popáté. Dokonce jsem si odbyla svou premiéru ve své rodné části Prahy.

Nápad, že začnu běhat, překvapivě začal v sekáči.

Mohu vás všechny ubezpečit, že po přečtení tohoto článku o mně všichni ztratíte iluze, pokud jste tedy nějaké měli.

Na můj vkus je těch balad v poslední době nějak moc, a ta o vroucím sádle tomu úspěšně korunuje.

Kdybych měla jmenovat každou baladu, která se udála v uplynulém týdnu až dvou, bude to:

1. Balada o dřezu
2. Balada o vroucím sádle
3. Balada o zaseklém zámku
4. Balada o hořícím vysavači