Po pondělním mininácviku rozjezdů na miniparkovišti před Billou přišel středeční mininácvik dalších rozjezdů a couvání.
Kdybyste mi před několika dny řekli, že největší problém mi bude dělat otáčení volantu, tak bych se začala smát.
Víte ale, že jste na tom fakt bídně, když vám to dělá větší problém, než suverénně couvat, plynule brzdit a rozjet se bez chcípnutí.
Dobře. Ano. Uznávám. Dostali jste mě. Rozjet se bez chcípnutí, to pro většinu lidí není žádné umění. Jenže jsem to já, o kom se tu bavíme. Chápeme? Já jsem děsně roztěkaná a nechápavá. Takže fakt, že po sluchu a (ne)vrčení v pedálech poznám, že mi po rozjedu auto relativně brzo chcípne, protože dávám málo plynu, je na mě celkem úspěch.
Tudíž se P. dneska rozhodl, že půjdeme jezdit zas. Vzal mě na to stejné miniparkoviště, zajel na to samé místo a čekal zázraky.
Které přišly, mezi náma. Jak v čem, ale jo.
Zkusila jsem si zase pár rozjezdů, a když se ukázalo, že mé krásné brždění nebylo dílem náhody, nýbrž mého mimořádného talentu, a když jsem pak vždycky suverénně zařadila neutrál a tvářila se, že to jako umím odjakživa a že se přece nic jinýho po zastavení ani nedělá, ne, rozhodl se P., že mě naučí couvat. Tvářil se u toho vyloženě škodolibě, ale tomu jsem zatnula tipec hned na samém začátku jeho pokusu o mé potopení (nebo spíše zněmožnění před publikem v podobě dvou důchodkyň, které mě při akci sledovaly) tím, že jsem dokázala zabrzdit z kopečka. Nesmějte se! Prostě jsem autem zajela trochu dál, než obvykle - a byl tam trochu kopeček dolů, takže auto v neutrálu a neodbržděné ruční brzdou trochu začalo popojíždět. P. se už už začínal tvářit důležitě a už už chtěl hmátnout po ručce, když jsem udělala tu nejbanálnější věc, která mu z nějakého důvodu vyrazila dech a která by, mimo jiné, blbýho napadla.
P.: *chmatá po ruční brzdě*
Já: *dám pravačku na pedál brzdy*
P.: *čumí jako puk vpálený do brány českého nároďáku* "Ty víš, že jí můžeš zmáčknout bez spojky?"
(autentický přepis)
Takhle nízké mínění o mně ten chlap má. To je všeříkající.
Nicméně, šlápla jsem na spoječku, zařadila si zpátečku, dala rozjezdový otáčky, dala spojku do záběru, jela jsem dozadu. Ještě jsem si, frajerka, kontrolovala veškeré dění v zrcátkách. P. opět čuměl jako puk, jak suverénně u toho vypadám, i když vnitřně pláču, protože se bojím, že to nezastavím včas a vpálím to do toho auta, co se právě postavilo za nás.
No, nenapálila jsem. Zabrzdila jsem. Jak jinak, než pěkně.
Asi jsem nalezla svůj talent. Umím brzdit tak, aby ostatní v autě při zastavení nelízali přední sklo.
To je docela dobrej talent. S tím už se člověk může leckomu pochlubit. Že.
No a pak přišla ta část, kde už jsem moc za frajerku nebyla. Důchodkyně moje ježdění sem a tam brzy přestalo bavit, takže odešly. A tu se P. rozhodl, že mě tedy znemožní alespoň před mou matkou, když už nic jiného. Že si jako zkusím "zaparkovat" do prázdného parkoviště.
Nevím, jestli mu došlo, že jsem s autem nikdy v životě nezatáčela, každopádně to byla sranda.
Já: *točím volantem*
P.: "To je moc! Moc! Srovnej to!"
Já: *zoufale* "Ale jááák?!"
P.: "Toč jako ke mně!"
Já: *začnu točit od něj*
Opět já: *zjišťuji, že s kroucením té věci budu mít problém větší, než s kvedláním s řadicí pákou*
P.: "To máš jako kormidlo u lodi!"
Já: "Myslíš, že jsem někdy kormidlovala loď?!"
(autentický přepis)
Moje zkřížená lateralita mi zřejmě doopravdy bude dělat problémy. Syndrom vadného a skoro potraceného dítěte se začíná opět projevovat.
Ale jinak mám z toho velice dobrý pocit. Tuším, že ten volant bych měla opravdu vypilovat, protože to, co jsem předvedla dneska na tom parkovšti (v tu chvíli jsem neovládala já to auto, ale to auto ovládalo mě)... ehe. :D Bída a zmar. Přitom jinak mi nedělá problém jakoby najet doprostřed parkoviště, na jeho okraj, mírně natáčet a rovnat směr... ale to zatáčení, ajaja :D Už vím, že ten strach z parkování je více než opodstatněný. :D A na kruháku to taky bude jedno velký abenteuer :D A vlastně všude, kde se musí zatáčet.
Takže všude.
PS: Hned rozjezd ze startovního bodu mojí autoškoly je do zatáčky. A já se smála pokaždé, když jsem z okna viděla, jak jim v té zatáčce Lasička skáče po volantu...