Původně jsem si říkala, že nic psát nebudu, nechám všechno proběhnout v klidu a míru... no, ne.
Nejim, nespim, piju vyloženě sporadicky a permanentně mě bolí žaludek, dneska mám už i teplotu z nevyspání a hladu, ono se asi ani není čemu divit, když mi BMI za týden kleslo z 20 na 19,2.
No a jaký je důvod?
Autoškola.
:)))
Konkrétně tedy závěrečky. Ještě konkrétněji pak jízdy. Nejkonkrétněji zítra.
Tak se to stalo, že jsem dneska napsala teorii. Konkrétně na 50 bodů. Ještě konkrétněji na plný počet. Nejkonkrétněji... prostě jsem to napsala. Jsem ráda.
Jenže taky se stalo, že kamarádka tu teorii nenapsala. Zítra spolu jedeme na chatu. Bude to trapný. A ještě trapnější to bude, jestli udělám jízdu.
Jenže já jí neudělám. Protože jsem dvě noci nespala, dva dny nejedla a bojím se kruhových objezdů a dávání přednosti. Prostě křižovatek.
Na poslední jízdě jsem totálně vyhořela. Učiteli vadilo, že jsem zaparkovala moc rychle. Asi. Řekl, že jsem zaparkovala jako profík, ale moc rychle. A kdyby byl zkušební komisař, že by mě vyhodil. A taky jsem místo doprava jela doleva. Protože na mě před křižovatkou začal řvát, že si mám dojet až na hranici. Tak jsem si dojela. A jela doleva. Protože vlevo bydlím. Taky mě nechal otáčet ve slepý uličce, která byla echtovně úzká. Ale nebyla to jenom jeho vina. Já jsem taky jela jako hovado. Protože za mnou seděla kamarádka. Ta, co nenapsala tu teorii. A pak jela ona a jela jenom po rovný hlavní silnici a projela celkem dva semafory. Jela dobře, no. I když lehkou trasu.
Taky jsem se dozvěděla, že jedna moje bývalá spolužačka ze základky u něj tu autoškolu udělala. Protože dělala mimořádné zkoušky. Konkrétně proto, že je těhotná. Ještě konkrétněji proto, že začátkem září rodí. Nejkonkrétněji pak proto, že je ta holka úplnej mimoň a instruktor byl předem domluvený s Magistrátem, že jí to dají. Protože je těhotná. A protože kdyby jela standardní zkoušky s námi, mohli bychom si všimnout mírné nespravedlnosti, kterou bychom pak mohli napadnout, že. A to není v ničím zájmu. Že.
Pan komisař u teorie byl velmi milý. Hned když přišel, oznámil nám, co děláme řidičák u Lasičky (mimochodem, i Fešák dneska dělal zkoušky - Fešák ne proto, že by snad byl fešák, ale proto, že ho tak nazval sám velký Lasička), že náš instruktor je známá firma a poplatky platí až v den, kdy se zkoušky konají, a to je pozdě. A že je náš rajón i jeho rajón. A díval se přitom přímo na mě. Což bylo parádní, protože když nám rozdal papíry s číslem testu, zjistila jsem, že mi Lasička napsal špatně jméno. Takže když se nás pan komisař ptal, jestli všechny údaje souhlasí, musela jsem se chtě nechtě přihlásit. Pan komisař opět konstatoval, že Lasička je známá firma, a přečetl mé jméno tak důkladně a nahlas, a podíval se na mě tak pozorně, až jsem se začala modlit, aby si mě náhodou nechtěl zapamatovat, protože náhoda je blbec, že. A potom, když nám dával pokyny k samotnému testu, díval se skoro celou dobu na mě, a připadalo mi, že se děsně mračil, tak jsem se zatvářila přívětivě, načež on udělal to samé. S trochou fantazie.
No a též jsem zjistila, že ten objekt, ve kterém se celá ta věc konala, hlídala agentura, kde pracoval můj otec. Konkrétně tam dělal securiťáka. Tudíž jsem si hned vybavila, kde se nacházím. Před deseti lety jsem tam s otcem dělala denní obchůzku (ve dne je to tam docela bezpečný, v noci už tolik ne), dneska testy. Už bez otce. By mě nikdy nenapadlo, že se tam ještě někdy vrátim.
Vezl nás tam té kamarádky táta, takže cesta zpátky byla poněkud tichá a trapná.
Jsem ráda, že jsem to udělala, ale v mém případě žádná jiná možnost nebyla přijatelná, když jsem nad těmi testy poslední dny proseděla hodiny a hodiny.
No a víte, co dělám teď? Čekám na jízdu, kterou od Lasičky pravděpodobně dostanu zadáčo (jako, neříkal nic o žádném placení... navíc mi dluží 17 korun za známku!). A lustruju google mapy. Protože sleduju značky a čáry v širém okolí. Pomáhá to. Ale stejně mám pocit, jako bych v příštích minutách měla vrhnout kotě. Fakt.
PS: Všechny vás čtu, ale víc než na komentáře teď myslím na křižovatky v okolí. Ale já to doženu, slibuju.
PS 2: Jestli někdy budete mít děti, nebo jestli budete učitelky a budete mít na starosti děti, tak z nich, prosím, nedělejte zbytečný hvězdy. Laťka neúspěchu je pak nasazená hrozně nízko, a všechno, čeho tím tak dosáhnete, bude vystreslej jedinec. Fakt. Češtinář ze základky mi jednou dal dvojku ze slohovky, i když byla jedna z nejlepších ze třídy, protože si myslel, že mám na víc, a chtěl to ze mě vymáčknout. Jenže já jsem neměla na víc. Já jsem (byla) úplně normální člověk.