Letos jsem si poprvé vyběhla.

Vůle se vyplácí. Asi těmito slovy bych uvedla dnešní článek.

To vám musím napsat. :-D :-D

Na pátý pokus už kurňa snad...

Úplně každý se mě ptá na jednu a tu samou věc. Jak je to tedy s těmi lidmi v Chrovatsku? Je tam každoroční boj o místa na pláži, nebo pobřeží zejí prázdnotou?

Před měsícem mi vedoucí práce napsala, abych vytvořila dotazník a poslala jí ho ke kontrole. A já ho dokončila až dneska.

Než kdo? Než kdo?

Včera jsem svého drahého vytáhla na běh mým rodným krajem, kterému zlí jazykové již neříkají Praha, protože tam máme deset metrů čtverečních zalesněné plochy.

Můj osobní názor je, že ani můj milý nečekal, že to dopadne nějak takhle.

Od posledního článku uběhnul (hehe) více než týden, a já od té doby byla běhat, počítám... *mrk do aplikace*... čtyřikrát, přičemž dnes půjdu popáté. Dokonce jsem si odbyla svou premiéru ve své rodné části Prahy.

Nápad, že začnu běhat, překvapivě začal v sekáči.