Dnes na mne padl nelehký úkol, a sice koupit kapra. Dva kapry, abych byla přesná.

Ten nadpis vypadá, jako kdyby se mi tam výraz 66% dostal omylem, ale je tam úplně schválně. Pokud totiž počítám hotové a zbývající semestry - potažmo zkouškové - je mě právě 66 %. Absolutorium nepočítám, to zatím předstírám, že neexistuje.

Všechno, co v poslední době píšu, má nádech jakési hysterie. Ráda bych šířila dobrou atmosféru. Třeba bych vám ráda napsala o tom, kde jsem byla na výletě, co jsem četla a co vařila, ale pravda je taková, že já kromě křepčení v ordinaci, obíhání doktorů a dření pilates nedělám vůbec nic. A ještě jsem k tomu všemu hrozně katastrofická, dramatická a negativistická. Prostě všechno, co jsem normálně, akorát znásobeně.

V září nám všem bylo jasné, že prázdninová pohoda nebude mít příliš dlouhého trvání. Ne ani co se týká školních povinností, ale spíše v souvislosti s hloupým covidem.

Ne, nevdávám se. To jen tak pro pořádek, aby nedošlo k nějakým omylům.

Vy jste si mysleli, že tenhle seriál zůstane zapomenut?

Kdeže!

No, řeknu vám to asi takhle nějak... Popila jsem a nemůžu spát.

Ve čtvrtek jsme se v pořádku vrátili z Chorvatska. Článek, který bude na tři části, pro vás chystám.

Jsem momentálně v Pardubicích, kde mám byteček sama pro sebe. Moje milovaná maminka mi dva dny před odjezdem do Čech totiž napsala, že nemám jezdit domů. Bojí se korony - jakkoli je to z cesty, protože v Turanji bylo naprosté minimum lidí, chápu to. Babička, práce ve farmaceutické firmě...

Právě jsem spravila záchod. Provázel to hysterický pláč, dva telefonáty tátovi a asi sto kubíků vody, ale... spravila jsem záchod. Další životní milník, hádám. #StrašilkaInstalatérem

— Atraktivní Strašilka (@Strasilka_Stalk) June 19, 2020

Je potřeba říkat něco dalšího?

Mohu vás všechny ubezpečit, že po přečtení tohoto článku o mně všichni ztratíte iluze, pokud jste tedy nějaké měli.