08/1998 - 27/01/2015

Historicky první maturitní článek. I když to přijde až za rok.

 Aneb takhle při pátku malá veselá kulturní vložka a náhled do naší domácnosti.

  ... a nebo můj spolužák...

Jestli nemáte zájem číst moje povzdechy, tak snad ani radši nečtěte dál. Tohle je totiž jeden velký povzdech.

 Dopila jsem zbytek Bohemky ze Silvestra, protože jí nikdo nechtěl. Bylo jí jen na dně, ale mně stačí vážně hrozně málo. Takže jsem se rozhodla, že vám napíšu o svojí dobrodružné cestě. Máme tu sníh! Hurá!

 Bylo to krásný, a bylo toho dost.

Zavzpomínala jsem si takhle na dobu, kdy moje matka ještě nebyla single. Doba to byla pěkná, P. měl auto (neměl - auto to bylo služební - ale bylo čím jezdit!), a jeho práce u potravinářské firmy taky měla svoje výhody. Hlavně v podobě velkých slev v Nestlé krámku, ehm. Kolikrát se člověk dostal k něčemu, co se v Česku ještě či vůbec neprodávalo.

Nutno tedy podotknout, že jsem tím jejich vztahem nezískala jen šoféra a zdroj levných, leč neobvyklých sladkostí, ale i jednoho takového nevlastního bratra, dalo by se říct.

Můj nevlastní bratr mi nebyl přítěží. Já pražská, on táborský. Viděli jsme se jen na letních, a když se zadařilo, tak i na zimních dovolených. To jsou dva týdny v roce. Jak by to tak mé o deset let mladší já řeklo, přežitelné. Rozhodně přežitelné.

Jenže když mi bylo osm, svého nevlastního bratra jsem ještě neznala. Naštěstí.

 Smůla. Článek se smazal.

 Je to oficiální, no. Moji prarodiče seznali, že už začínám být divná.