Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

Už víc než rok nesnídám prakticky nic jiného. Jako asi většina lidí jsem začínala na balíčkových instantních kaších, které jdou už namíchané koupit v každém obchodě, ale pro vysoký obsah zbytečného cukru jsem tyto kaše přestala úplně konzumovat.

Říkala jsem si, že bych zase něco napsala, ale nic převratného se v mém životě neudálo. Takže jsem se rozhodla, že si spolu uděláme mrkvový dort a pokecáme u toho o všem a zároveň o ničem.

Po velmi dlouhé době k vám přicházím s něčím, co není balada. Konečně! Tuto úlohu za mne zcela výjimečně převzal Mečoun, čímž mu tímto úvodem děkuji. Píše není ochuzeno o baladu! Všichni doufáme, že Mečouna odmění Vesmír za jeho dobrotu a brzy se objeví byt snů, aby se svou drahou nemuseli příliš dlouho bydlet v miniaturním krcálku. Mečoune, fandíme ti. Dobře to dopadne!

Jak všichni víte, vyrostla jsem v umakartové koupelně panelákového bytu 2+1. Mohlo by se zdát, že doslova všechno je lepší než plesnivý umakart z roku 1980. Ale to jste nezažili zděnou koupelnu a jeho plesnivou vanu neznámého materiálu z roku 2007 v panelákovém bytě 2+1.

Letošní svátky nebyly nic moc. Spousta stresu v práci, a v podstatě celý prosinec jsem byla v jednom kole: nemoc, přípravy Vánoc, technické závady v práci (které koncem roku už nebyly příliš řešitelné, servisům se do ničeho nechtělo - otřes). A jak jsem se patlala v tom vlastním marastu, vůbec jsem si nevšimla, že se mi přímo před očima dějí nějaké... velké věci.