A taky jak jsem zjistila, že jsem očividně totálně natvrdlá. :-)

Vole. Já už fakt nevím, co mám jinýho říct, než vole.

S Renaultem už pomalu začínáme být kamarádi.

Když jsme se s Mikynem sestěhovali, otázka padla i na výběr auta. Dávalo to rozum, dělala jsem autoškolu, a přeci jen jsme časem zjistili, že je to bez toho vozítka těžší než s ním.

Pět let. Pět let mi trvalo naučit se řídit auto tak dobře, aby komisař nakonec uznal, že můžu samostatně do provozu.

Sotva jsme se přestěhovali do nového nájemního bytu, začalo se nám při aktivním používání vybavení všechno sypat na hlavu.

... aneb dělání si srandy sama ze sebe.

Třetí prohlídka bytu se odehrála minulé pondělí.

Od začátku jsme s Mikynem měli takovou nevyřčenou dohodu, že až dostuduju, začneme si hledat pronájem. Volba padla na Prahu, je totiž logičtější. Mikyn tu pracuje, já tu bydlím, je tu pro mě daleko víc pracovních příležitostí. Nejsem ten typ, který by byl ochotný dojíždět z Pardubic do Prahy - ne.

Nebo teda spíš Mikyn.