Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

Po velmi dlouhé době k vám přicházím s něčím, co není balada. Konečně! Tuto úlohu za mne zcela výjimečně převzal Mečoun, čímž mu tímto úvodem děkuji. Píše není ochuzeno o baladu! Všichni doufáme, že Mečouna odmění Vesmír za jeho dobrotu a brzy se objeví byt snů, aby se svou drahou nemuseli příliš dlouho bydlet v miniaturním krcálku. Mečoune, fandíme ti. Dobře to dopadne!

Jak všichni víte, vyrostla jsem v umakartové koupelně panelákového bytu 2+1. Mohlo by se zdát, že doslova všechno je lepší než plesnivý umakart z roku 1980. Ale to jste nezažili zděnou koupelnu a jeho plesnivou vanu neznámého materiálu z roku 2007 v panelákovém bytě 2+1.

Letošní svátky nebyly nic moc. Spousta stresu v práci, a v podstatě celý prosinec jsem byla v jednom kole: nemoc, přípravy Vánoc, technické závady v práci (které koncem roku už nebyly příliš řešitelné, servisům se do ničeho nechtělo - otřes). A jak jsem se patlala v tom vlastním marastu, vůbec jsem si nevšimla, že se mi přímo před očima dějí nějaké... velké věci.

Máte nějaký "hrůzostrašný" zážitek, který měl nakonec na hlavu padlé vysvětlení? Jo? Ne? Protože já teda jo. Před necelým týdnem.

Dneska mám blogové narozeniny. Dětem, které se toho dne narodily, je šest let... a už umí číst a psát a možná si i namazat chleba (co já vím, jak vypadá šestileté dítě. Nebo co zvládá).