Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

Tak pravil klasik. Nebo nepravil, to je vlastně jedno.

Protože mně se teď teda daří ohromně.

:-D

Maturitní ples je událost, které se v dnešní době nevyhne pomalu nikdo.

Nevyhla jsem se ani já.

A to jsem moc chtěla.

Jsem ve čtyřech částech třídního vystoupení. Z pěti.

A donutili mě napsat proslov.

Předepsala jsem tenhle článek už dřív, tedy ještě v době, kdy jsem byla v relativní psychické pohodě. Píši, že jsem byla v relativní pohodě, protože asi tak od května v pohodě nejsem ani omylem, což určitě vidíte i na mé (ne)aktivitě. Takže ještě dřív, než se pustím do oslav v podobě Tlapčina dotazníku, který jsem měla v plánu vydat až na "moje" (Strašilčiny) narozeniny, nastíním vám důvody, proč v poslední době nepíšu a nekomentuju, nemám dobré články a celkově působím jako nudná verze toho stvoření, co tu začalo před rokem psát.

Už i na mou matku dolehla věčná samota, takže svolila k něčemu, k čemu ani sama nikdy nedoufala, že svolí.

Budeme mít psa.

Týden uběhl, další jízda je za mnou, zítra další a budeme na čísle 16. Přesně osm jízd mě bude dělit od zkoušek.

No, tak teď se připravte.