Tak pravil klasik. Nebo nepravil, to je vlastně jedno.

Protože mně se teď teda daří ohromně.

:-D

Maturitní ples je událost, které se v dnešní době nevyhne pomalu nikdo.

Nevyhla jsem se ani já.

A to jsem moc chtěla.

Jsem ve čtyřech částech třídního vystoupení. Z pěti.

A donutili mě napsat proslov.

Říká se, tedy aspoň naše třídní to tvrdí, že střední škola je to nejlepší období v životě.

Jo? A v jakých místech?

Předepsala jsem tenhle článek už dřív, tedy ještě v době, kdy jsem byla v relativní psychické pohodě. Píši, že jsem byla v relativní pohodě, protože asi tak od května v pohodě nejsem ani omylem, což určitě vidíte i na mé (ne)aktivitě. Takže ještě dřív, než se pustím do oslav v podobě Tlapčina dotazníku, který jsem měla v plánu vydat až na "moje" (Strašilčiny) narozeniny, nastíním vám důvody, proč v poslední době nepíšu a nekomentuju, nemám dobré články a celkově působím jako nudná verze toho stvoření, co tu začalo před rokem psát.

Původně jsem si říkala, že nic psát nebudu, nechám všechno proběhnout v klidu a míru... no, ne.

Už i na mou matku dolehla věčná samota, takže svolila k něčemu, k čemu ani sama nikdy nedoufala, že svolí.

Budeme mít psa.

Je tomu již pár týdnů, co jsem si udělala registraci na Aliexpressu. Rozhodně jsem ale tehdy netušila, co tím ve svém okolí způsobím.

Týden uběhl, další jízda je za mnou, zítra další a budeme na čísle 16. Přesně osm jízd mě bude dělit od zkoušek.

No, tak teď se připravte.

Protože tam bych aspoň trefila.