Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

Strašně, strašně moc prahnu po kolu. Jako kdejaký osmiletý dítě.

Čas na malou silvestrovskou bilanci.

Že jsem občas otravná, neodbytná, vlezlá jak mráz... to se ví. Není to žádná novinka. Předpovídali mi budoucnost učitelky, chcete-li profesorky, jak říkala značná část mé rodiny. Asi od mých šesti let.

Vždycky jsem měla tendence chytračit. Byla jsem taková ta holčička s ulíznutým culíkem, která žaluje paní učitelce, protože Toníček při hře ulomil kolečko od autíčka. Taková ta holčička, která své vrstevníky považovala za blbce, ve škole měla samé jedničky a šprťáckou pověst. Vlastně mi k dokonalé vizuální image téhle typické holčičky chyběly jen brýle. I ty rovnátka jsem měla.

No, takže když jsem nešla na tu pedagogickou fakultu, byla to strašná rána. Pro celou rodinu i chatovou osadu, kde už se uzavíraly sázky, jakou kombinaci si zvolím a na kterou se skutečně dostanu.

Reakce kamaráda, když jsem mu řekla, že chci shodit přes 20 centimetrů vlasů.

UPOZORNĚNĺ: Tenhle článek je dlouhý, o ničem, a vůbec celkově takový jako trololo. 

Bystřejší z vás (ti, kteří sledují můj Twitter) si jistě všimli jedné takové věci. Přikládám screen tweetu: 

No. Z toho vyplývá jedna taková věc, o které jsem sice chtěla ještě chvilku tak nějak mlčet, ale protože jsem měla ruce nenechavý a nemohla si pomoct, tak nějak jsem tu věc polovičatě prozradila na Twitteru. Ne proto, že bych chtěla vykřičet do světa, že na světě existuje kluk, co by si o mě opřel kolo, ale proto, že mu nezabírala antibiotika na angínu, umíral doma v horečkách a odmítal jít k doktorovi pro jiné léky, protože přece... proč? Že ano. A Strašilce to přišlo tak na hlavu, že o tom tedy napsala. A i když chtěla počkat a o ničem nemluvit moc brzo... tohle je něco jiného. Takže tedy...

...ano, je to přesně tak, jak to podle toho tweetu vypadá. Ano, Strašilka má známost. Ale ta storka, která se k tomu váže... ach pane bože. Ještě teď to úplně nepobírám.