Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

On totiž odložil svůj důchod. Kvůli mně! Kvůli mně nikdo ani o pět minut ráno dřív nevstane... a on odložil svůj důchod. Kvůli mně! Aby mě mohl naučit řídit!

Já vim. Je hodně vidět, že mám prázdniny, co?

Protože jarní prázdniny = moc času.

Moc času = moc článků.

Ale tenhle je o Lasičkovi. Takže to je pro dobro lidstva.

Mám volno, jsem hyperaktivní a roztěkaná, prokrastinuji... blbnu. Včera jsem cestou z předsíně narazila do dveří od koupelny, které byly otevřené a já to nezaznamenala. Jako, říkala jsem si, že jdu do nějaké moc velké tmy, jako i na to, že byl večer. Ale nijak jsem se nevzrušovala... a bum. Můžu vám říct, že to byla docela rána, jak jsem zcela logicky nečekala žádnou překážku v cestě.

Což ale s podstatou článku nikterak nesouvisí.

Vzpomněla jsem si na jednu takovou věc, kterou jsem nedávno řešila se svými spolužáky a o které bych se tady, s dovolením, rozepsala. Možná se vás taky pak zeptám, co si o tom myslíte. Zase jednou, zase jednou...

Naše škola je fakt zvláštní vzdělávací ústav. To vám povím.

Já teda neřídím. Ale to je jenom otázka času.

Ležím doma v posteli, ale nic moc sexy na tom teda není, omlouvám se (kamarád byl z toho trochu zklamaný). Jsem nemocná a unudlaná, celou noc jsem byla vzhůru a v půl šesté ráno mě z polospánku vytrhla houkající siréna. Byla jsem přesvědčená, že se něco děje, třeba že reálně hrozí jaderný útok, ale to proto, že mi teď mozek plave v nudlový polívce a neví, co si sám myslí. Ale ne, to "jen" ve Zvoli hořela lakovna a bouchly nějaké tlakové lahve. Museli tam povolat hasiče mimo jiné z Krče, takže proto byl ten poplach slyšet až tady. Jak mě vyděsili, pacholci.