Atraktivnistrasilka | Tragikomický život Strašilčin

Předepsala jsem tenhle článek už dřív, tedy ještě v době, kdy jsem byla v relativní psychické pohodě. Píši, že jsem byla v relativní pohodě, protože asi tak od května v pohodě nejsem ani omylem, což určitě vidíte i na mé (ne)aktivitě. Takže ještě dřív, než se pustím do oslav v podobě Tlapčina dotazníku, který jsem měla v plánu vydat až na "moje" (Strašilčiny) narozeniny, nastíním vám důvody, proč v poslední době nepíšu a nekomentuju, nemám dobré články a celkově působím jako nudná verze toho stvoření, co tu začalo před rokem psát.

Už i na mou matku dolehla věčná samota, takže svolila k něčemu, k čemu ani sama nikdy nedoufala, že svolí.

Budeme mít psa.

Týden uběhl, další jízda je za mnou, zítra další a budeme na čísle 16. Přesně osm jízd mě bude dělit od zkoušek.

No, tak teď se připravte.

Po tom hrozném zkoušení z angličtiny ze mě spadla fakt velká tíha.  Mohla jsem se zase začít svobodně věnovat tomu, co mě baví, tedy sledování divných videí na Youtube. A že jsem ještě pár dnů musela chodit do školy? Nevadilo. Když ve škole nemůžu sledovat divná videa z Youtubu, můžu si aspoň číst Zločin a trest.

Dělám už jízdy, jó jó.

Radši bych o tom nemluvila.

Tak fajn. Přemluvili jste mě.