Stalo se to ve středu 23. května 2018. Ten samý den v roce 2017 pustili Kajínka, v roce 2010 Češi v hokeji porazili Rusy a vyhráli svoje zatím poslední zlato na mistrovství, a v roce 1618 proběhla třetí pražská defenestrace. No a letos Strašilka odmaturovala. 

A stálo jí to nervy. 

Koho by čistě teoreticky zajímalo, jak to probíhalo, tak tady to je.

Dámy a pánové. 

23.5.2010 porazila Česká republika Rusko v hokeji. Pamatuji si to velmi dobře. Byla to velká sláva, auta jezdila měsíc oblečená v českých barvách.
Datum 23.5.2018 si budu také pamatovat velice dobře. Na ozdobená auta to není, ale...#MaturitaFormalita

— Atraktivní Strašilka (@Strasilka_Stalk) 23. května 2018

[ Pokračování článku ]

Jak jste si mohli všimnout, Strašilka posledních pár dnů (týdnů?) předstírá, že neexistuje. A má k tomu velice dobrý důvod. Je totiž v procesu maturit. Momentálně už jen těch ústních. 

Musím se přiznat, že už mi hrabe. Hrabe mi, a proto to házím "na papír" (jsem poměrně moderní člověk, takže opravdový papír k tomu nepoužiji). 

ZĺTRA MATURUJU A VŮBEC NIC NEUMIM!!!!!!!!!!!

3. května 2018

5:25, vstávám. Je mi mírně nevolno, ale přisuzuji to svému troll vaječníku, který si rád hraje na slepé střevo. Nepřipouštím si, že by to snad mohla být intuice. Ve skrytu duše trochu tuším, že čistě fyzická nevolnost vypadá úplně jinak, než nevolnost psychická. Ale nezaobírám se tím, zatím mi všechny didakťáky dopadly nejhůř za 2, tak proč bych teď měla šílet, že jo?

30. dubna 2018

Dostáváme vysvědčení. Pro třídní mám balíček, ve kterém je mix různých oříšků a sušeného ovoce. Drží linii, tak jí přece nebudu kupovat čokoládu. Té stejně dostane až až.
Ráno se módím trochu víc, než by bývalo bylo potřeba. Dokonce jsem si namalovala oči, což jsem kromě posledního zvonění neudělala už asi půl roku. Když mě vidí máma, ptá se mě, jestli jsem jí náhodou něco nezapomněla říct. Dělám, že nechápu, a odcházím z domu.

Inspirací tentokrát byla naše Rebarbora a její nedávný, taktéž inspirovaný článek.

Padla na mne tíseň. Zítra dostávám poslední středoškolské vysvědčení. A je to divný. Pořádně divný. Takže se potřebuji trošku rozptýlit. A tohle je naprosto ideální příležitost, takže pojďme na to!

Varování: Tento článek obsahuje obrázky, které by slabším povahám nemusely dělat dobře.

Před maturitou mi ruplo v makovici, jinak si to nedokážu vysvětlit. Možná za to může momentální permanentní stres, ze kterého se snažím alespoň nějak uniknout, možná jsem se jen v posledních týdnech příliš často dívala do zrcadla, každopádně jsem tak nějak uznala, že bych se sebou měla začít něco dělat.

Mluvím samozřejmě o postavě.

Hned zkraje musím podotknout, že jestli tohle číst nechcete, tak opravdu nemusíte. Je to víc pro mě než pro vás, abych se tak jako měla k čemu vrátit, až si budu rekapitulovat, a podobně. Je to vyloženě takovej menší lynč mě samotné. Za svojí prdel, za kterou by se ani valach nemusel stydět, si totiž můžu sama. :-D Takže jestli máte na práci něco lepšího, užitečnějšího, běžte dělat raději to.

Původně jsem si myslela, že ten článek pojmenuji opačně, tedy Jak jsem zemřela. Jenže okolnosti byly nakonec trochu jiné. Že je to dneska trochu jinej den, to jsem pochopila už ve chvíli, kdy jsem se sem pokoušela přihlášit svým heslem od počítače. Místo uživatelského jména. A bez hesla.

Asi něco v tom smyslu jsem dnes napsala do svojí maturitní písemné práce.